Ahoj!

Hned začátkem článku bych Vám všem chtěla popřát hodně štěstí, zdraví a úspěchů v roce 2020! Doufám, že jste do toho nového roku vykročili tou správnou nohou a stejně tak doufám, že rok s takto magickým číslem bude ještě úspěšnější, než rok minulý. Přece jen, dvě dvacítky vyloženě nabádají k překonávání výzev, tedy věcí, ke kterým jsme se loni neodhodlali a báli se jich. No, není to tak?

Dnes jsem se konečně dostala k článku, o kterém jsem se Vám už jednou zmiňovala. Jak dobře víte, už jsou to 2 měsíce, co jsme se oficiálně vrátili po téměř 3 letech z Anglie. Ty necelé 3 roky mi daly jak nové zkušenosti, tak poznání. Stejně tak jako mi daly, mi taky něco vzaly. A právě o tom všem bude dnešní povídání!

Život v Anglii mi dal možnost:

• cestovat. Je tomu tak, že v případě, že bych zůstala třeba v Brně, pokračovala v práci jako státní zaměstnanec (kde by můj plat nebyl nijak vysoký), chtěla s manželem konečně bydlet sama plus další výdaje, bych si rozhodně nemohla dovolit cestovat tak, jak tomu bylo při našem pobytu v Anglii. Skvělým plusem (při práci na venkově) pro nás bylo také to, že jsme bydleli asi jen půl hodiny autem od letiště Stanstead, odkud se dalo dostat do celé Evropy. 

• poznat novou kulturu. Tady bych zmínila opět naši práci na venkově. Naše práce totiž obnášela starat se o rodinný dům, takže jsme měli možnost vidět, jak se Angličané stravují, jaký je jejich denní režim a podobně. Skvělým zážitkem pro nás bylo třeba i to, že jsme s nimi mohli strávit jejich Boxing day (25. prosince, pro ně je to vlastně to samé, jako pro nás Štědrý den).

• poznat nové lidi a zjistit, jací lidi vlastně jsou. Když máte tu možnost pracovat za barem, poznáte velkou spoustu příjemných, nepříjemným, vlezlých a třeba taky falešných lidí. Mně osobně takhle práce strašně nevyhovovala. Dobře, jazyk si určitě zdokonalíte, ale za ty nervy, které jsem s těmi lidmi kolikrát měla, mi to nestálo.

• zlepšit si jazyk. Za sebe osobně můžu říct, že jsem si zlepšila rozhodně porozumění, takže daleko lépe rozumím písničkám, filmům, no prostě mluvenému slovu. Při konverzaci s Londýňany a některými rodilými Angličany jsem si ale občas připadala, jako bych byla teprve začátečník a to hlavně kvůli jejich mumlání. 

• vyzkoušet si pracovat na sebe. Pokud se v Anglii rozhodnete pracovat jako OSVČ, připravte se na to, že veškeré formality si budete vyřizovat přes internet, takže žádné zdlouhavé pochůzky po úřadech, jako je tomu u nás. Skvělá na tom byla také nezávislost. Dovolená byla pouze na domluvě mezi námi a našimi domácími.

• dovolit si koupit věci, které bych si za normálních okolností koupit nemohla. K tomuhle bodu vlastně asi nemám co dodat. Je to to samé, jako u cestování. 

• zjistit, že naše české zdravotnictví je na tom ještě dobře. Měla jsem totiž tu možnost poznat i to anglické. Uvedu třeba to, že k praktickému doktorovi nebylo možné se objednat, kvůli neustále plným termínům, takže pokud jste byli nemocní, bylo lepší, když jste se léčili sami. Když jdu k doktorovi v Česku, v čekárně sedím maximálně pár minut a objednávat se nikam nemusím. 

Život v Anglii mi vzal možnost:

• vídat se pravidelně s rodinou a kamarády. Můžu říct, že jakmile někam vycestujete na delší dobu, uvědomíte si, jak moc vám domov chybí, i když jste třeba mysleli, že k místu bydliště nijak netíhnete. Tedy, alespoň já to tak mám.

• dělat některé ze svých koníčků, ať už třeba hraní na klavír nebo čas strávený s našimi pejsky, avšak blogování jsem se mohla věnovat i nadále. Naštěstí.

• využít ty 3 roky k získání praxe. Pobyt v Anglii byl v mnoha ohledech opravdu přínosný. Bohužel jediné plus, které mi teď při hledání práce pomáhá, je angličtina. Velkým mínusem je fakt, že mám praxi vhodnou tak akorát na to jít pracovat jako pokojská nebo uklízečka.

• dát si dobrý český chleba :-D a spoustu dalších oblíbených pokrmů. I když musím říct, že když jsem se vrátila v listopadu do ČR, chlebu a vánoček jsem se tak přejedla, že už je teď nemůžu ani vidět :-D České jídlo mi bylo zkrátka nejvzácnější vždy, když jsem přiletěla na pár dnů domů.

A jak to máte vy? Byli jste někdy delší dobu pryč? Co vám to přineslo a co vzalo?