• Home
  • Kontakt
  • Ze života
    • Jak jsem...
    • Těhotenství a mateřství
    • Úvahy ze života
  • Cestování
    • Cestovatelské tipy
    • Česká republika
    • Francie
    • Irsko
    • Itálie
    • Mauricius
    • Nizozemí
    • Portugalsko
    • Španělsko
    • Velká Británie
  • Životní styl
    • Jezevčíci
    • Motivace
    • Přečteno
    • Recepty
    • Rozhovory
    • Vánoční články
    • Wishlisty
  • Móda
  • Život v Anglii
  • Krása
    • Kosmetika a já
    • Kosmetické rady
    • Kosmetické recenze
Facebook Instagram Youtube

life with carol

Používá technologii služby Blogger.
Ahoj!

Jaro máme oficiálně konečně tady! Musím ale říct, že není nad to ho prožívat u nás v ČR. I když i tady se mezi těmi nekonečnými řadami domů občas najde nějaký ten kvetoucí strom. Jestli mi tady něco chybí, tak je to právě příroda. 

V dnešním článku Vám prozradím, jak nakonec dopadlo celé tohle hledání práce. Napadlo mě také, že by nebylo špatné napsat články s nejrůznějšími typy a radami týkající se právě práce v Londýně? Co myslíte?

Přestože jsem minule skončila 24. únorem, dnes budu začínat až od 27. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem právě přes víkend (25. a 26.) neměla domluvené žádné pohovory, ale věnovala jsem se dalšímu rozesílání životopisů. 

27. února 2017 - Pohovor v podivné budově

Jak jsem psala v předchozím odstavci, tak právě v předcházejících 2 dnech jsem se věnovala rozesílání životopisů. Tentokrát jsem ale vsadila na kavárny. Na internetu jsem si našla seznam spousty londýnských kaváren, které jsem si poté vyhledávala na internetu. První pohovor v jedné z těchto kaváren mě čekal v pondělí. Měla jsem dorazit pravděpodobně do nějaké hlavního sídla řetězce kaváren s názvem The Watch House. Budova, která na první pohled vypadala spíše jako nějaké skladiště, se nacházela uprostřed jednoho z mnoha londýnských sídlišt. Při vstupu do budovy bylo hodně těžké se zorientovat. Spousta schodišť, dveří, ale ukazatelů málo. Ty správné dveře jsem ale nakonec s Přemovou pomocí našla. Jeden z mnoha neoficiálních pohovorů se mnou vedli 2 lidé. Celé to dopadlo tak, že mě nakonec poslali přímo do jedné z kaváren, kde jsem pohovor absolvovala znovu, tentokrát ale s jednou z pracovnic samotné kavárny. Po asi týdnu se mi ozvali s tím, že mě můžou momentálně nabídnout jen místo v kuchyni. 

28. února 2017 - Úspěšná trial shift a pohovor v dalším hotelu

V 10 hodin ráno mě čekala trial shift v poměrně zapadlé kavárně s názvem Pitfield Café. Kavárna, která byla spojena s malým obchůdkem s dekoracemi se mi zalíbila. Co se týče práce, tak ta nebyla extrémně těžká. Prodej drobného občerstvení, příprava kávy, umývání nádobí, uklízení stolů atd. Po trial shift mi manažerka sdělila, že by mě rádi zaměstnali, ale také to, že mají na trial shifts pozvané ještě další lidi, takže se uvidí. Ještě ten den večer jsem se dozvěděla, že mě oficiálně berou a můžu nastoupit už 3. března.

www.pitfieldlondon.com
V tento den jsem ale absolvovala také pohovor menším hotelu. Manažerka, která se mě vyptávala na všemožné otázky mi nabídla místo na pozici breakfast waitress, takže by se zase jednalo o hodně brzké vstávání. S manažerkou jsem se domluvila na trial shift, kterou jsem ale nakonec zrušila.

1. března 2017 - Kavárna v bývalých toaletách 

I když jsem měla práci jistou, ve středu jsem obcházela další nadomlouvané pohovory. Už jste někdy viděli bývalé veřejné podzemní záchody přestavěné na kavárnu? Pokud ne, tak vyražte do londýnské mini kavárny The Attendant. Kavárna, která měla pár metrů čtverečních pro mě nakonec nebyla ta pravá.

www.cntraveller.com
Hned hodinu poté jsem dorazila do kavárny, která se nacházela v krásné čtvrti Carnaby, kousek od Oxford Street, která byla plná nejrůznějších obchůdků a butiků. V kavárně jsem měla interview s moc příjemnou manažerkou, od které jsem se dozvěděla, že do kavárny chodí dokonce nejrůznější celebrity. Bohužel to tady nevyšlo.

Ve 4 hodiny odpoledne mě čekal poslední pohovor toho dne, na který jsem dorazila asi s půlhodinovým předstihem. Jednalo se a klasickou starodávnou anglickou hospodu se jménem Red Lion. Po pohovoru, který jsem absolvovala s jedním z pracovníků hospody jsem měla za úkol vyplnit na internetu pár otázek týkajících se obsluhy zákazníků. Výsledek prý poputuje k manažerce a podle toho pak usoudí, jestli mě vezmou nebo ne, případně mi dají vědět.

2. března 2017 - Poslední dva pohovory

Asi 10 minut chůze od zastávky Angel mě čekalo předposlední interview. Malá kavárnička Paper Mache Tiger spojená s obchůdkem s designovým oblečením mě zaujala hned na první pohled. Manažer mi hned po příchodu nabídl kávu a pohovor mohl začít. Bohužel jsem se ale dozvěděla, že hledají někoho jen na víkendy, takže z toho nakonec nic nebylo.

www.londonsbestcoffee.com
Na poslední kavárenský pohovor  jsem dorazila do krásné kavárny L´eto Café, která byla zároveň restaurací. S manažerkou jsem se domluvila na trial shift. Poté co mi ale oznámila, že se o práci zajímá dalších asi 40 lidí, jsem si řekla, že to asi nemá smysl. 

Kde nakonec pracuju?

Pokud si myslíte, že jsem nakonec skončila v Pitfiled Café, jste na omylu. Stalo se totiž to, že mi ještě ve čtvrtek večer, tedy 2. března zavolala manažerka z hospody Red Lion, kde jsem byla 1.3., s tím, že můžu hned nadruhý den nastoupit. Tahle práce mi zkrátka přišla lepší, hlavně kvůli tomu, že budu mít větší možnost komunikovat s lidmi a zlepšovat si tak angličtinu, ale také kvůli vyšší hodinové mzdě, ke které budu navíc dostávat dýška. Takže momentálně pracuju za barem. Jelikož mám ale práci poměrně daleko a peníze by také mohly být o něco lepší, budu hledat dál. O všech změnách Vás ale budu samozřejmě informovat!

www.redlionmayfair.co.uk



Share
Tweet
Pin
Share
3 Komentářů
Ahoj!

Tak jsem tady s dalším pokračováním článku o hledání práce v Londýně, na který určitě netrpělivě čekáte. Dnes Vám povím o dalších zkušenostech a zážitcích, které jsem při hledání práce získala, ale také o tom, jak mi tohle hledání zkomplikovala nemoc. Avšak ani v dnešním článku Vám neprozradím, kde jsem nakonec skončila. Má to ale jedno pozitivum. Už teď se můžete těšit na třetí část!

16. -  20. února 2017 - Nemoc kazí mé plány

Jak jsem psala v předchozím odstavci, tak jsem se bohužel nevyhnula ani nemoci. Ve čtvrtek ráno, tedy 16.2. jsem nebyla schopná vstát z postele, takže jsem byla ráda, když jsem si došla na záchod. Nemluvě o tom, že mě bolelo v krku, že jsem měla vysokou horečku, že mě bolela hlava, že jsem chodila x-krát denně na velkou (jestli někomu vadí, že sem píšu i tohle, tak se omlouvám, ale takový je život :-D ), že jsem ztratila hlas, že jsem měla rýmu, jsem se nevyhnula ani bolesti ucha, se kterou jsem se snad nikdy předtím nesetkala. Snad za tohle všechno mohly nervy, které jsem v předchozím dnech zažívala. Nepochybuju o tom, že se moje imunita díky tomu všemu absolutně vytratila. Nemoc mi bohužel překazila veškeré plány, takže jsem musela zrušit pohovory, které jsem měla nadomlouvané. Pokud si dobře vzpomínám, tak 18. nebo 19. února jsem se nakonec odhodlala k tomu, že zkusím jít aspoň na jednu trial shift. Jednalo se o práci v kuchyni v jedné restauraci právě v části Canary Wharf, o které jsem Vám psala minule. Musím říct, že jsem nakonec litovala toho, že jsem se tam vůbec obtěžovala chodit. Na trial shift mě tehdy zval manažer, který mi do telefonu práci stručně popsal a řekl, že by mě všechno zaučili, i když nemám s prací v kuchyni zkušenosti. Ale asi se ptáte, proč jsem toho nakonec litovala... V restauraci se mě totiž ujala zřejmě druhá manažerka, která nebyla zrovna nejpříjemnější, a od které jsem se po trial shift dozvěděla, že mě nevezmou, protože nemají čas mě zaučovat. Tenkrát jsem měla sto chutí jí říct, ať si ujasní, jestli ten čas k zaučování mají nebo nemají.

21. února 2017 - Restaurace v bývalé továrně na čokoládu

Jelikož jsem byla v úterý již relativně OK, mohla jsem pokračovat v hledání práce a vyrazila jsem na další trial shift do Menier Chocolate Factory. Jestli mě v Londýně zaujala nějaká restaurace, tak to byla právě Menier Chocolate Factory Restaurant, která se nacházela v bývalé továrně na čokoládu. V jejich prostorech se ale momentálně nachází například divadlo nebo právě zmíněná restaurace, která žije převážně z hostů, kteří pravidelně přicházejí na divadelní představení. Při trial shift jsem zjistila, že v restauraci pracují další 3 Češi. Byla jsem nadšená jak atmosférou restaurace, tak samotnou prací a doufala, že by snad tahle práce mohla vyjít. Bohužel se tak nestalo.

www.booktable.co.uk
   
22. února 2017 - Špatné tričko a pohovor v okurku

Na první středeční pohovor jsem jela do restaurace se jménem Paternoster Chop House. Protože jsem na místo dorazila s předstihem, řekla jsem si, že se ještě trochu projdu, abych na trial shift a pohovor nepřišla zbytečně brzy. Zážitek jsem měla také z toho, že mě v průběhu těch pár minut oslovil nějaký angličan se slovy, že mu přijde, že jsem zmatená, že mě chce pozvat na kafé a prý jestli mu dám svoje číslo. S díky jsem však odmítla. Nebudu Vám ale nalhávat, že mi to nezvedlo sebevědomí :-D Pak už moje kroky následovaly přímo do restaurace, kde se mnou vedla pohovor černoška. Trial shift už se bohužel nekonala, jelikož jsem si s sebou místo bílé košile přinesla bílé tričko :-D Příště si budu muset pečlivěji číst, co je v mailu napsáno. 

Gherkin, okurek, cucumber atd. Tak tohle jsou jedny z mála označení, které nese jedna z nejvyšších londýnských budov, a do které jsem měla tu možnost vstoupit. Mimochodem, do budovy se nedostanete pokud nejste zaměstnanec či pokud tam nemáte schůzku. Při vstupu se totiž musíte nejprve nahlásit na recepci, kde se musíte prokázat platným dokladem a poté už jen dostanete kartičku, abyste se dostali přes turnikety, u kterých ještě navíc stojí ochranka. Přestože pro mě pohovor nedopadl úspěšně, za ten pocit a úžasný výhled to stálo. Myslím, že není nad to sedět v 36. patře, popíjet colu a kochat se londýnským panoramatem.

www.londontopia.net

23. února 2017 - Pokračuju v hledání

V tento den mě čekali další 2 pohovory. Nejdřív jsem zavítala do hotelu, kde jsem se ucházelo o pozici breakfast waitress. Co se týče výdělku, nemohla bych si stěžovat. To už bych ale nemohla říct o ranním vstávání, jelikož bych do práce musela dojíždět na 6:00, což by znamenalo, že bych musela vstávat tak ve 4 ráno a to v mém případě tak nějak nepřichází v úvahu :-D Odpoledne mě čekal pohovor číslo 2. Tady jsem nepochopila, proč mě manažer pozval na 5 hodin, když měli zrovna v 5 v restauraci meeting s ostatními pracovníky. Po příchodu mě usadili a nechali čekat snad další půl hodiny. Právě v takových chvílích poznáte ten rozdíl mezi jednáním pracovníků hotelu a některých restaurací. V hotelu Vás totiž nechají třeba chvíli čekat, ale aspoň Vám k tomu nabídnou výbornou kávu, kterou máte samozřejmě zdarma! Ale zpět k interview. Manažera, který se po celou dobu pohovoru divně usmíval, jsem se nakonec dočkala. Na konci pohovoru jsme se dohodli na tom, že mi napíše mail s tím, že se domluvíme na trial shift, což se bohužel dodnes nestalo. 

24. února 2017 - Najdu konečně něco?

V pátek v půl 12 dopoledne jsem absolvovala poměrně zvláštní pohovor v jednom z mnoha londýnských hotelů, který se mnou vedli 2 manažeři. Znáte ten pocit, když musíte odpovídat na otázky, na které nemáte odpověď ani v češtině? Já ano. Tento pohovor pro mě opět nedopadl. Odpoledne mě však čekali další 2 další interview, tentokrát na Covent Garden. Ta první byla v restauraci, která byla zároveň kabaret. Na pohovoru, který mimochodem trval tak 2 minuty, mi manažer opět řekl, že mi zavolá a domluvíme se na trial shift. Což se opět nestalo. Na ten druhý pohovor jsem tedy nakonec došla asi s hodinovým předstihem, což naštěstí nevadilo. Tentokrát se jednalo o nádhernou romantickou restauraci, kam jsem si šla vyzkoušet, co obnáší práce s názvem commis waitress nebo-li runner. Čekala jsem, že budu mít aspoň možnost roznášet jídlo hostům, avšak realita byla jiná. Mým úkolem bylo vynášet jídlo z kuchyně a předávat ho číšníkům, ale také třeba leštit příbory či talířky. Dvacátýčtvrtý únor se tak stal dalším neúspěšným dnem.

www.closmaggiore.com
A na závěr ještě přidávám pár fotek.




Share
Tweet
Pin
Share
1 Komentářů
Ahoj!

Březen nám před pár dny začal, což znamená, že jaro máme za chvíli tady. Jestli jste četli můj článek Jak jsem se rozhodla pracovat v Londýně nebo viděli mé poslední video na YouTube, tak víte, že jsem se před měsícem přesunula do Londýna a asi jste zvědaví na to, jak probíhalo právě takové hledání práce. A právě tomuto tématu se budu dnes věnovat. Když už jsem za celou dobu nic nenatočila, tak Vám ten uplynulý měsíc aspoň popíšu v dnešním článku. Tak pojďme na to!

6. února 2017 - Odlétáme do neznáma
Tak právě v tento den to celé začalo. Co Vám budu povídat. Celý den mi bylo pěkně mizerně a to hlavně z toho důvodu, že odlétám kamsi do neznámého prostředí, nevím, co mě vlastně čeká a kdo ví, jak dlouho neuvidím svou rodinu. Už od neděle jsem neměla na nic chuť, byla jsem nervózní a neměla na nic náladu. Nezbývalo ale nic jiného, než tohle všechno překonat a nasednout na letadlo. Odpoledne kolem 5. hodiny jsme se dostali na dům, vybalili jsme si, uvařili si gulášovou polévku ze sáčku (za kterou jsme mimochodem vděční mamce - po celém tom dni jsme totiž nebyli schopní si zajít ani do obchodu - teda hlavně já) a šli spát.


7. února 2017 - NIN pohovor
Na druhý den jsme si konečně zašli do obchodu a udělali menší nákup (mimochodem, chodíme tady do Lidlu, ve kterém se dá nakoupit za poměrně dobré ceny). Už dopoledne nás čekali první pohovory. Pokud si dobře vzpomínám, tak já jsem měla mít pohovor v nějaké londýnské restauraci, kam jsem ale nakonec nešla, protože jsme se zdrželi v hotelu, kde měl mít pohovor Přema, kde mimochodem nabídli práci i mě. Překvapivě nás přijali oba dva. Vzhledem k nevyhovujícím podmínkám jsme ale nakonec tuto práci nevzali. Odpoledne naše kroky následovaly na londýnské job center, což je něco jako u nás úřad práce, kde nás čekal NIN pohovor (National Insurance Number - číslo, které potřebujete, pokud chcete pracovat v Anglii), který jsme úspěšně absolvovali.

8. února 2017 - Kavárna u Baker Street
Na středu jsem měla naplánovaný jeden pohovor, a to konkrétně v malé kavárničce kousek od Baker Street. Pohovor se mnou vedla snad nějaká Portugalka nebo Španělka, která jak jsem pochopila, byla zřejmě majitelkou kavárny. Už po tom co jsem se dozvěděla, že by mi byla schopná nabídnout jen 5 liber na hodinu jsem věděla, že tuhle práci nevezmu. Co mě ale zarazilo víc bylo to, když mi řekla, že nechápe, jak si můžu hledat práci v centrálním Londýně, a že mám podle ní raději zkusit pracovat třeba jako au-pair, čímž se mi vyloženě vysmála do očí. S poděkováním a úsměvem jsem z kavárny odešla a vrátila se zpět na dům.

9. února 2017 - Kráva ve formaldehydu
Ve čtvrtek dopoledne mě čekal další pohovor v hodně zajímavé restauraci. Asi se ptáte, čím byla ta restaurace zajímavá. I když podle nadpisu jste si to mohli odvodit... Myslím, že ne v každé restauraci či baru najdete ponořenou mrtvou krávu a kohouta v obrovské nádobě s formaldehydem :D  Interview, které bylo nakonec neúspěšné, se mnou vedli dokonce 3 lidé.


10. února 2017 - Pohovory v luxusních hotelech
V tento den mě čekaly pohovory dva. V obou případech se jednalo o luxusní pětihvězdičkové hotely. Ten první pro mě dopadl nakonec úspěšně, takže jsem od 13. února mohla nastoupit jako pokojská. Z hotelu, ze kterého jsem odcházela spokojená s tím, že jsem si našla práci, mé kroky ale ještě směřovaly na pohovor č. 2. I když tohle interview nedopadlo úplně podle mých představ, smutná jsem nebyla. 

11. února 2017 - Trial shift v Hyde Parku
Pokud se v Londýně budete ucházet o práci, počítejte s tím, že si Vás bude většina zaměstnavatelů zvát na tzv. trial shifts. To znamená, že si samotnou práci půjdete na pár hodin vyzkoušet. A právě jedna taková trial shift mě čekala v restauraci v samotném Hyde Parku. Přestože jsem měla práci v hotelu jistou, řekla jsem si, proč to nejít vyzkoušet, když už to mám domluvené. Tentokrát se jednalo o práci za barem, kde mezi hlavní úkoly patřila obsluha zákazníků, práce s pokladnou, příprava nápojů a podobně. Po asi dvou hodinách, které jsem v restauraci strávila, jsem usoudila, že práce v hotelu bude zřejmě lepší. Ještě tohle sobotní odpoledne jsme také využili volného času a vyrazili do londýnského Science museum, které je jako jedno z mnoha dalších muzeí zdarma.

12. února 2017 - Canary Wharf
V neděli jsme se i přes poměrně chladné a větrné počasí rozhodli, že se někam zajedeme podívat. Zamířili jsme do obrovské finanční čtvrti zvané Canary Wharf, kde jsme se mohli kochat hlavně obrovskými budovami, dále jsme se prošli třeba po London Bridge, ale také jsme zavítali do Primarku na Oxford Street.






13. - 15. února 2017 - Práce v hotelu
Jak jsem již psala v jenom z předchozích odstavců, právě pondělí 13. února pro mě znamenalo nástup do nové práce. Jelikož jsem začínala ranní směnou, do hotelu jsem se měla dostavit na půl 9 (směna začínala v 9). Hned po příchodu jsem vyfasovala ošuntělé šaty a zástěru a přesně v 9 následovalo něco jako ranní porada všech pokojských, jejich managerů a dalších pracovníků hotelu. Nebudu Vám tady popisovat veškerou náplň mé práce, ale řeknu Vám tohle. Upřímně jsem přecenila své síly :D Jak jsem zjistila, práce pokojské je hodně náročné povolání, a právě z tohoto důvodu jsem usoudila, že bude lepší vzít tu práci za barem (mimochodem, tenkrát v restauraci v Hyde Parku mi řekli, že by mě rádi přijali, mám jen dát vědět, jestli to beru nebo ne). V hotelu jsem tehdy dala k 15. únoru výpověď s tím, že od 16. února budu moct nastoupit v restauraci. K mé smůle a také blbosti jsem však ještě v den, kdy jsem končila v hotelu zjistila, že mě v baru nezaměstnají, jelikož nemám NIN a anglický bankovní účet. A bylo to. Hledání práce mohlo začít odznova.

Pokud Vás zajímá, jak tohle velké dobrodružství nakonec dopadlo, počkejte si na další článek. 

Pokud jste třeba také hledali práci někde v zahraničí, určitě mi napište do komentářů a podělte se o své zážitky :)

Share
Tweet
Pin
Share
12 Komentářů
Novější články
Starší články

Karolína Vojtěšková

Kdo je Karolína?
Tak trochu snílek, vášnivá cestovatelka, milovnice dobré kávy, jídla, jezevčíků, rodiny, filmů a Vánoc ...

Nejčtenější článek

  • Today´s shopping
    Ahoj! Jak si užíváte jarních dnů? Co se mě týče, to slunečné počasí mě doslova nabíjí energií. Co na dubnu ale nemám ráda, je právě střída...

Instagram

Archiv blogu

  • ►  2022 (3)
    • ►  listopadu 2022 (1)
    • ►  července 2022 (1)
    • ►  května 2022 (1)
  • ►  2021 (12)
    • ►  prosince 2021 (1)
    • ►  listopadu 2021 (1)
    • ►  října 2021 (1)
    • ►  září 2021 (1)
    • ►  srpna 2021 (1)
    • ►  července 2021 (1)
    • ►  června 2021 (2)
    • ►  května 2021 (1)
    • ►  března 2021 (1)
    • ►  února 2021 (1)
    • ►  ledna 2021 (1)
  • ►  2020 (10)
    • ►  prosince 2020 (1)
    • ►  listopadu 2020 (1)
    • ►  května 2020 (1)
    • ►  dubna 2020 (3)
    • ►  března 2020 (3)
    • ►  ledna 2020 (1)
  • ►  2019 (29)
    • ►  prosince 2019 (2)
    • ►  listopadu 2019 (2)
    • ►  října 2019 (3)
    • ►  září 2019 (5)
    • ►  srpna 2019 (1)
    • ►  července 2019 (1)
    • ►  června 2019 (2)
    • ►  května 2019 (2)
    • ►  března 2019 (2)
    • ►  února 2019 (4)
    • ►  ledna 2019 (5)
  • ►  2018 (36)
    • ►  prosince 2018 (4)
    • ►  listopadu 2018 (2)
    • ►  října 2018 (1)
    • ►  září 2018 (4)
    • ►  srpna 2018 (4)
    • ►  července 2018 (5)
    • ►  června 2018 (2)
    • ►  května 2018 (4)
    • ►  dubna 2018 (5)
    • ►  března 2018 (4)
    • ►  února 2018 (1)
  • ▼  2017 (29)
    • ►  prosince 2017 (3)
    • ►  listopadu 2017 (3)
    • ►  října 2017 (2)
    • ►  září 2017 (3)
    • ►  srpna 2017 (4)
    • ►  července 2017 (2)
    • ►  června 2017 (1)
    • ►  května 2017 (4)
    • ►  dubna 2017 (2)
    • ▼  března 2017 (3)
      • První měsíc v Londýně - 3. část
      • První měsíc v Londýně - 2. část
      • První měsíc v Londýně - 1. část
    • ►  února 2017 (1)
    • ►  ledna 2017 (1)
  • ►  2016 (47)
    • ►  prosince 2016 (1)
    • ►  listopadu 2016 (4)
    • ►  října 2016 (2)
    • ►  září 2016 (5)
    • ►  srpna 2016 (2)
    • ►  července 2016 (2)
    • ►  června 2016 (2)
    • ►  května 2016 (4)
    • ►  dubna 2016 (6)
    • ►  března 2016 (6)
    • ►  února 2016 (7)
    • ►  ledna 2016 (6)

Created with by ThemeXpose | Distributed by Blogger Templates