Ahoj!
Jaro máme oficiálně konečně tady! Musím ale říct, že není nad to ho prožívat u nás v ČR. I když i tady se mezi těmi nekonečnými řadami domů občas najde nějaký ten kvetoucí strom. Jestli mi tady něco chybí, tak je to právě příroda.
V dnešním článku Vám prozradím, jak nakonec dopadlo celé tohle hledání práce. Napadlo mě také, že by nebylo špatné napsat články s nejrůznějšími typy a radami týkající se právě práce v Londýně? Co myslíte?
Přestože jsem minule skončila 24. únorem, dnes budu začínat až od 27. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem právě přes víkend (25. a 26.) neměla domluvené žádné pohovory, ale věnovala jsem se dalšímu rozesílání životopisů.
27. února 2017 - Pohovor v podivné budově
Jak jsem psala v předchozím odstavci, tak právě v předcházejících 2 dnech jsem se věnovala rozesílání životopisů. Tentokrát jsem ale vsadila na kavárny. Na internetu jsem si našla seznam spousty londýnských kaváren, které jsem si poté vyhledávala na internetu. První pohovor v jedné z těchto kaváren mě čekal v pondělí. Měla jsem dorazit pravděpodobně do nějaké hlavního sídla řetězce kaváren s názvem The Watch House. Budova, která na první pohled vypadala spíše jako nějaké skladiště, se nacházela uprostřed jednoho z mnoha londýnských sídlišt. Při vstupu do budovy bylo hodně těžké se zorientovat. Spousta schodišť, dveří, ale ukazatelů málo. Ty správné dveře jsem ale nakonec s Přemovou pomocí našla. Jeden z mnoha neoficiálních pohovorů se mnou vedli 2 lidé. Celé to dopadlo tak, že mě nakonec poslali přímo do jedné z kaváren, kde jsem pohovor absolvovala znovu, tentokrát ale s jednou z pracovnic samotné kavárny. Po asi týdnu se mi ozvali s tím, že mě můžou momentálně nabídnout jen místo v kuchyni.
28. února 2017 - Úspěšná trial shift a pohovor v dalším hotelu
V 10 hodin ráno mě čekala trial shift v poměrně zapadlé kavárně s názvem Pitfield Café. Kavárna, která byla spojena s malým obchůdkem s dekoracemi se mi zalíbila. Co se týče práce, tak ta nebyla extrémně těžká. Prodej drobného občerstvení, příprava kávy, umývání nádobí, uklízení stolů atd. Po trial shift mi manažerka sdělila, že by mě rádi zaměstnali, ale také to, že mají na trial shifts pozvané ještě další lidi, takže se uvidí. Ještě ten den večer jsem se dozvěděla, že mě oficiálně berou a můžu nastoupit už 3. března.
V tento den jsem ale absolvovala také pohovor menším hotelu. Manažerka, která se mě vyptávala na všemožné otázky mi nabídla místo na pozici breakfast waitress, takže by se zase jednalo o hodně brzké vstávání. S manažerkou jsem se domluvila na trial shift, kterou jsem ale nakonec zrušila.
1. března 2017 - Kavárna v bývalých toaletách
I když jsem měla práci jistou, ve středu jsem obcházela další nadomlouvané pohovory. Už jste někdy viděli bývalé veřejné podzemní záchody přestavěné na kavárnu? Pokud ne, tak vyražte do londýnské mini kavárny The Attendant. Kavárna, která měla pár metrů čtverečních pro mě nakonec nebyla ta pravá.
Hned hodinu poté jsem dorazila do kavárny, která se nacházela v krásné čtvrti Carnaby, kousek od Oxford Street, která byla plná nejrůznějších obchůdků a butiků. V kavárně jsem měla interview s moc příjemnou manažerkou, od které jsem se dozvěděla, že do kavárny chodí dokonce nejrůznější celebrity. Bohužel to tady nevyšlo.
Ve 4 hodiny odpoledne mě čekal poslední pohovor toho dne, na který jsem dorazila asi s půlhodinovým předstihem. Jednalo se a klasickou starodávnou anglickou hospodu se jménem Red Lion. Po pohovoru, který jsem absolvovala s jedním z pracovníků hospody jsem měla za úkol vyplnit na internetu pár otázek týkajících se obsluhy zákazníků. Výsledek prý poputuje k manažerce a podle toho pak usoudí, jestli mě vezmou nebo ne, případně mi dají vědět.
2. března 2017 - Poslední dva pohovory
Asi 10 minut chůze od zastávky Angel mě čekalo předposlední interview. Malá kavárnička Paper Mache Tiger spojená s obchůdkem s designovým oblečením mě zaujala hned na první pohled. Manažer mi hned po příchodu nabídl kávu a pohovor mohl začít. Bohužel jsem se ale dozvěděla, že hledají někoho jen na víkendy, takže z toho nakonec nic nebylo.
Na poslední kavárenský pohovor jsem dorazila do krásné kavárny L´eto Café, která byla zároveň restaurací. S manažerkou jsem se domluvila na trial shift. Poté co mi ale oznámila, že se o práci zajímá dalších asi 40 lidí, jsem si řekla, že to asi nemá smysl.
Kde nakonec pracuju?
Pokud si myslíte, že jsem nakonec skončila v Pitfiled Café, jste na omylu. Stalo se totiž to, že mi ještě ve čtvrtek večer, tedy 2. března zavolala manažerka z hospody Red Lion, kde jsem byla 1.3., s tím, že můžu hned nadruhý den nastoupit. Tahle práce mi zkrátka přišla lepší, hlavně kvůli tomu, že budu mít větší možnost komunikovat s lidmi a zlepšovat si tak angličtinu, ale také kvůli vyšší hodinové mzdě, ke které budu navíc dostávat dýška. Takže momentálně pracuju za barem. Jelikož mám ale práci poměrně daleko a peníze by také mohly být o něco lepší, budu hledat dál. O všech změnách Vás ale budu samozřejmě informovat!
Jaro máme oficiálně konečně tady! Musím ale říct, že není nad to ho prožívat u nás v ČR. I když i tady se mezi těmi nekonečnými řadami domů občas najde nějaký ten kvetoucí strom. Jestli mi tady něco chybí, tak je to právě příroda.
V dnešním článku Vám prozradím, jak nakonec dopadlo celé tohle hledání práce. Napadlo mě také, že by nebylo špatné napsat články s nejrůznějšími typy a radami týkající se právě práce v Londýně? Co myslíte?
Přestože jsem minule skončila 24. únorem, dnes budu začínat až od 27. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem právě přes víkend (25. a 26.) neměla domluvené žádné pohovory, ale věnovala jsem se dalšímu rozesílání životopisů.
27. února 2017 - Pohovor v podivné budově
Jak jsem psala v předchozím odstavci, tak právě v předcházejících 2 dnech jsem se věnovala rozesílání životopisů. Tentokrát jsem ale vsadila na kavárny. Na internetu jsem si našla seznam spousty londýnských kaváren, které jsem si poté vyhledávala na internetu. První pohovor v jedné z těchto kaváren mě čekal v pondělí. Měla jsem dorazit pravděpodobně do nějaké hlavního sídla řetězce kaváren s názvem The Watch House. Budova, která na první pohled vypadala spíše jako nějaké skladiště, se nacházela uprostřed jednoho z mnoha londýnských sídlišt. Při vstupu do budovy bylo hodně těžké se zorientovat. Spousta schodišť, dveří, ale ukazatelů málo. Ty správné dveře jsem ale nakonec s Přemovou pomocí našla. Jeden z mnoha neoficiálních pohovorů se mnou vedli 2 lidé. Celé to dopadlo tak, že mě nakonec poslali přímo do jedné z kaváren, kde jsem pohovor absolvovala znovu, tentokrát ale s jednou z pracovnic samotné kavárny. Po asi týdnu se mi ozvali s tím, že mě můžou momentálně nabídnout jen místo v kuchyni.
28. února 2017 - Úspěšná trial shift a pohovor v dalším hotelu
V 10 hodin ráno mě čekala trial shift v poměrně zapadlé kavárně s názvem Pitfield Café. Kavárna, která byla spojena s malým obchůdkem s dekoracemi se mi zalíbila. Co se týče práce, tak ta nebyla extrémně těžká. Prodej drobného občerstvení, příprava kávy, umývání nádobí, uklízení stolů atd. Po trial shift mi manažerka sdělila, že by mě rádi zaměstnali, ale také to, že mají na trial shifts pozvané ještě další lidi, takže se uvidí. Ještě ten den večer jsem se dozvěděla, že mě oficiálně berou a můžu nastoupit už 3. března.
 |
| www.pitfieldlondon.com |
1. března 2017 - Kavárna v bývalých toaletách
I když jsem měla práci jistou, ve středu jsem obcházela další nadomlouvané pohovory. Už jste někdy viděli bývalé veřejné podzemní záchody přestavěné na kavárnu? Pokud ne, tak vyražte do londýnské mini kavárny The Attendant. Kavárna, která měla pár metrů čtverečních pro mě nakonec nebyla ta pravá.
 |
| www.cntraveller.com |
Ve 4 hodiny odpoledne mě čekal poslední pohovor toho dne, na který jsem dorazila asi s půlhodinovým předstihem. Jednalo se a klasickou starodávnou anglickou hospodu se jménem Red Lion. Po pohovoru, který jsem absolvovala s jedním z pracovníků hospody jsem měla za úkol vyplnit na internetu pár otázek týkajících se obsluhy zákazníků. Výsledek prý poputuje k manažerce a podle toho pak usoudí, jestli mě vezmou nebo ne, případně mi dají vědět.
2. března 2017 - Poslední dva pohovory
Asi 10 minut chůze od zastávky Angel mě čekalo předposlední interview. Malá kavárnička Paper Mache Tiger spojená s obchůdkem s designovým oblečením mě zaujala hned na první pohled. Manažer mi hned po příchodu nabídl kávu a pohovor mohl začít. Bohužel jsem se ale dozvěděla, že hledají někoho jen na víkendy, takže z toho nakonec nic nebylo.
 |
| www.londonsbestcoffee.com |
Kde nakonec pracuju?
Pokud si myslíte, že jsem nakonec skončila v Pitfiled Café, jste na omylu. Stalo se totiž to, že mi ještě ve čtvrtek večer, tedy 2. března zavolala manažerka z hospody Red Lion, kde jsem byla 1.3., s tím, že můžu hned nadruhý den nastoupit. Tahle práce mi zkrátka přišla lepší, hlavně kvůli tomu, že budu mít větší možnost komunikovat s lidmi a zlepšovat si tak angličtinu, ale také kvůli vyšší hodinové mzdě, ke které budu navíc dostávat dýška. Takže momentálně pracuju za barem. Jelikož mám ale práci poměrně daleko a peníze by také mohly být o něco lepší, budu hledat dál. O všech změnách Vás ale budu samozřejmě informovat!
 |
| www.redlionmayfair.co.uk |
Kdo je Karolína?