• Home
  • Kontakt
  • Ze života
    • Jak jsem...
    • Těhotenství a mateřství
    • Úvahy ze života
  • Cestování
    • Cestovatelské tipy
    • Česká republika
    • Francie
    • Irsko
    • Itálie
    • Mauricius
    • Nizozemí
    • Portugalsko
    • Španělsko
    • Velká Británie
  • Životní styl
    • Jezevčíci
    • Motivace
    • Přečteno
    • Recepty
    • Rozhovory
    • Vánoční články
    • Wishlisty
  • Móda
  • Život v Anglii
  • Krása
    • Kosmetika a já
    • Kosmetické rady
    • Kosmetické recenze
Facebook Instagram Youtube

life with carol

Používá technologii služby Blogger.

Dnešním článkem bych ráda navázala na ten předminulý, který se týkal mého porodního příběhu. Pokud jste tedy článek zatím nečetli, určitě se mrkněte. Najdete ho TADY. Minule jsem skončila u bondingu a převozu na pokoj, u kterého taky dnes začnu. Takže...


Jaká byla moje zkušenost s porodnicí?

Hned na začátek je třeba zmínit, že jsem rodila v porodnici v Uherském Hradišti. Od začátku těhotenství jsem vlastně tak nějak počítala s tím, že tady budu rodit. Jednak je to porodnice, která je asi nejblíž a taky jsem na ni četla docela pozitivní recenze. Co se týče porodu, původně jsem přemýšlela nad výběrem své vlastní porodní asistentky. Nakonec jsem to ale nechala být a musím říct, že jsem vlastně udělala i dobře. S porodní asistentkou uherskohradišťské nemocnice, paní Vaculíkovou, jsem byla opravdu moc spokojená, jelikož byla při porodu jak profesionální, tak velmi milá a ochotná. 

Můj původní plán byl takový, že pokud to bude možné, připlatím si nadstandardní pokoj. Bohužel jsem se při převozu na pokoj dozvěděla, že to není možné. Všechny pokoje byly totiž obsazené a na mě údajně zbývalo poslední volné místo v celé porodnici. Měla jsem ale štěstí, že se jednalo o pokoj pro 2 osoby s vlastní koupelnou. Nakonec jsem půlku pobytu v porodnici strávila na pokoji sama, takže to vlastně bylo skoro jako nadstandard.

Abych moji zkušenost nějak shrnula, porodnici v Uherském Hradišti můžu opravdu doporučit. Za celou dobu jsem se nesetkala s jakoukoliv negativní či nepříjemnou reakcí ze strany personálu. 


Jaké byli první dny po porodu?

Porodila jsem v neděli nad ránem a z porodnice odcházela ve středu kolem 1. hodiny. Celkem jsem tedy v porodnici strávila 3 noci. První den po porodu byl pro mě asi nejtěžší. Byla jsem ráda, že si můžu dojít do koupelny, nemohla jsem sedět a navíc se mi po porodu ještě motala hlava. Mezi 8. a 9. hodinou mi sestřička z novorozeneckého oddělení přivezla Bastienka. Zároveň jsem od ní taky dostala instrukce týkající se péče o miminko nebo třeba toho, kdy chodí vizita (každé ráno bývaly 2, nejdřív v půl 8 z gynekologického oddělení a další v 9 z toho novorozeneckého). Polovinu instrukcí jsem si vlastně ani nezapamatovala, jelikož se moje oči upíraly jen na Bastienka a já pořád nemohla uvěřit, že je to miminko moje. Pamatuju si, že jsem první den ani neměla chuť na jídlo, takže jsem toho moc nesnědla. Zato jsem měla strašnou žízeň a bylo mi šílené vedro. Bohužel si nepamatuju, jak jednotlivé dny probíhaly (kromě toho prvního dnu po porodu), tak zkusím nějak shrnout to, co mi utkvělo v paměti...

Jestli mě něco překvapilo, tak to byla rozhodně má prsa. Upřímně, připadala jsem si jako po plastické operaci. Prsa jsem měla totiž šíleně tvrdá a bolestivá. Kojení pro mě bylo ze začátku docela boj, jelikož se Bastien neuměl pořádně přisát a já sama jsem nedokázala poznat, jestli pije nebo ne, takže jsem si musela párkrát odstříkat mléko, kterým se pak dokrmil stříkačkou. Z tohoto důvodu mi taky sestřička nabídla kojící kloboučky, se kterými bylo kojení o něco snazší a přišlo mi, že se malý konečně aspoň trochu napil. Bohužel mi ale taky přišlo, že to víc bolelo, což mi potvrdila jiná sestřička tím, že kojení s kloboučky zkrátka víc bolí, protože miminko musí vyvinout větší sílu sání. Doporučila mi taky ať se stavím na novorozeneckém oddělení vyzkoušet kojení s kojícím polštářem. Nevím jak se to stalo, ale Bastien se najednou dovedl přisát i bez kloboučků. 

Veškeré informace ohledně toho, jestli miminko kadí, čůrá a kdy je kojené se musely zapisovat do kartičky. Od 3. dne se taky muselo vážit před a po kojení a zapsat množství vypitého mléka. V neděli večer jsem se Bastienka taky poprvé učila koupat. Já jsem se tedy spíš jen dívala, jak ho koupe sestřička, jelikož jsem si na první koupání sama netroufala. Co bych ještě ráda zmínila jsou vyšetření, která Bastien absolvoval. Bylo to ať už vyšetření zraku, sluchu, kyčlí, srdce a dalších orgánů a nebo třeba taky odběr krve na zjištění přítomnosti metabolických poruch. Vyšetření nám naštěstí vždy dopadla dobře. 

Dále bych se ráda zmínila o odstranění pahýlu pupečníku a podání vitamínu K. Přestože odstranění pahýlu není pro miminko nijak bolestivé, rozhodla jsem se, že nechám Bastienovi pupečník odpadnout samovolně (odpadl mu cca po 14 dnech). A co se týče vitamínu K, ten můžete miminku buď nechat píchnout přímo do svalu a nebo si ho necháte předepsat u svého dětského doktora a podáváte miminku po kapkách jednou týdně do 3. měsíce věku. Já jsem si vybrala tu druhou možnost. 

Co se týče nemocniční stravy, byla jsem docela překvapená. Jídlo mi nepřišlo nijak špatné. Porce byly poměrně velké, takže jsem nikdy hlady netrpěla. Co jsem ale nesnášela byl nemocniční čaj. Ten chutnal tak, jako když vezmete konvici a hodíte do ní jeden sáček toho nejlevnějšího ovocného čaje. Takže asi tak.

Jak už jsem psala v článku o porodu, překvapilo mě, že jsem po porodu pocítila neuvěřitelnou úlevu, jelikož byly všechny bolesti najednou pryč. Co bylo zajímavé bylo třeba to, jak mě bolelo v podbřišku při kojení. Tahle bolest totiž znamenala zavinování dělohy. Možná to teď bude znít trochu divně, ale další věcí, která mě trápila byla bolest pohlavních orgánů, což se dá po porodu očekávat. Jak už jsem psala, první den pro mě bylo nemožné si sednout a ještě několik dalších dní jsem se kvůli bolesti nemohla ani vysmrkat nebo zakašlat. Ze všeho nejhorší byla asi bolest prsou a bradavek. Už v nemocnici mi bylo doporučeno prsa před kojením nahřívat a po kojení zase zchladit, což jsem se snažila nějakou dobu praktikovat. Po pár týdnech už mě to ale přestalo bavit. Ještě hůř na tom byly právě bradavky, které jsem si neustále potírala Bepanthenem (dělám to dodnes), bez kterého bych nepřežila. V nemocnici mi sestřička doporučila nosit kojící podprsenku. Tu jsem nějakou dobu nosila i doma, ale po určité době jsem zjistila, že prsům je zkrátka nejlíp pouze v bavlněném tričku. 

Jako poslední věc týkající se porodnice bych ráda zmínila návštěvy. Měla jsem to štěstí, že v nemocnici byla povolená návštěva zákonného zástupce miminka, tedy otce na cca 30 minut denně s podmínkou negativního testu na koronavirus. Každopádně přesný čas pobytu návštěvy nikdo nekontroloval, takže tam s námi Přema býval i hodinu. 


Jak probíhalo šestinedělí doma?

Upřímně, závidím těm, které se po porodu cítily fit a mohli normálně fungovat. Pro mě byly první 2 nebo 3 týdny po porodu asi nejhorší. Neustále jsem se cítila jako bych byla nemocná. Díky nočnímu vstávání (vstávala jsem cca dvakrát až třikrát) jsem byla totálně vyčerpaná a nevyspalá. Co mě bohužel taky dostihlo byl menší zánět v prsu, při kterém jsem měla zvýšenou teplotu a na prsu se mi objevil červený flek. Díky odsávačce a tvarohovým obkladům se mi zánět naštěstí podařilo překonat. No a s kočárkem na procházku jsem si opravdu troufla jít až po 2 týdnech. A jaké bylo sžívání s miminkem? Myslím, že Bastien byl a vlastně pořád je docela pohodové miminko. Pláče jen když má hlad nebo se mu chce spinkat. Ze začátku ho asi taky trápila bolest bříška, díky které byl občas trochu víc plačtivější. Kdybych měla shrnout šestinedělí, řekla bych, že jsem se cítila dobře až tak po 7 týdnech, takže název šestinedělí má asi opravdu něco do sebe. 


A jaké bylo to vaše šestinedělí? Jak jste se cítily po porodu? Budu ráda za vaše zkušenosti.

Share
Tweet
Pin
Share
No Komentářů
Minulý víkend jsem měla tu možnost zavítat do pro mě zatím neobjeveného pálavského okolí a navštívit levandulovou farmu ve Starovičkách. Zúčastnila jsem se totiž skvělého celodenního workshopu, který se konal přímo na farmě a v jejím okolí. Zážitkový workshop je podle mě skvělým tipem na dárek pro někoho, kdo miluje tvoření a ruční práce. Já sama jsem ho dostala od manžela k narozeninám a můžu říct, že jsem si ho užila na 100%. 

A jak workshop probíhal? V 9 hodin ráno jsme měly (ano, byly jsme tam jen samé ženy) sraz u levandulové prodejny, kde jsme si hned při příchodu mohly dát výbornou levandulovou limonádu nebo kávu. Poté následovalo krátké představení celého kurzu a my se mohly vydat polní cestou přímo k levandulovému políčku. Cestou jsme měly za úkol nasbírat co nejvíce nejrůznějších travin, polních květin a všeho možného, co nám padlo do oka. 




Po příchodu na levandulovou farmu jsme dostaly opět skvělou limonádu, naše nasbírané květiny vložily do připravených nádob s vodou a vyslechly si něco málo o historii firmy Lavandia a taky o tom, jaké druhy levandule pěstují a k čemu se využívají. Po výkladu následoval sběr levandule lékařské, která sice nebyla ještě úplně rozkvetlá. To ale nijak neovlivňovalo její omamnou vůni.








Procházení po levandulovém poli byl zkrátka relax. Prvním úkolem bylo vázání kytice z nasbíraného materiálu, což byla činnost, kterou jsem si zamilovala už v Anglii. Sbírání lučního kvítí je prostě něco co mě baví a naplňuje...




Kolem 12. hodiny jsme se s celou skupinkou vydali do Velkých Pavlovic, kde jsme si v restauraci penzionu André vychutnaly skvělý oběd. Pak následoval návrat na farmu a úkol č.2, což bylo vázání levandulového věnce. Aby pro nás vázání bylo ještě příjemnější, nesměla chybět odpolední káva spolu s dezertem (tím byl vynikající cupcake od rodinné firmy Herůfek - lepší cupcake jsem nikdy nejedla!). Tentokrát nám to bohužel trochu překazilo počasí a nám nezbylo nic jiného, než se s našimi výrobky přesunout do levandulového obchůdku, kde jsme měli možnost věnce dokončit (vyrábění věnce bohužel nemám zdokumentované). 




Workshopy se pořádají jen v červnu, takže to už letos bohužel nestihnete. Každopádně se vyplatí si počkat na nové termíny pro příští rok.


Share
Tweet
Pin
Share
No Komentářů
Novější články
Starší články

Karolína Vojtěšková

Kdo je Karolína?
Tak trochu snílek, vášnivá cestovatelka, milovnice dobré kávy, jídla, jezevčíků, rodiny, filmů a Vánoc ...

Nejčtenější článek

  • Today´s shopping
    Ahoj! Jak si užíváte jarních dnů? Co se mě týče, to slunečné počasí mě doslova nabíjí energií. Co na dubnu ale nemám ráda, je právě střída...

Instagram

Archiv blogu

  • ►  2024 (2)
    • ►  srpna 2024 (1)
    • ►  dubna 2024 (1)
  • ►  2022 (3)
    • ►  listopadu 2022 (1)
    • ►  července 2022 (1)
    • ►  května 2022 (1)
  • ▼  2021 (12)
    • ►  prosince 2021 (1)
    • ►  listopadu 2021 (1)
    • ►  října 2021 (1)
    • ►  září 2021 (1)
    • ►  srpna 2021 (1)
    • ►  července 2021 (1)
    • ▼  června 2021 (2)
      • Jaké bylo šestinedělí a moje zkušenosti s porodnicí
      • Výlet do Staroviček aneb jak jsem si užila levandu...
    • ►  května 2021 (1)
    • ►  března 2021 (1)
    • ►  února 2021 (1)
    • ►  ledna 2021 (1)
  • ►  2020 (10)
    • ►  prosince 2020 (1)
    • ►  listopadu 2020 (1)
    • ►  května 2020 (1)
    • ►  dubna 2020 (3)
    • ►  března 2020 (3)
    • ►  ledna 2020 (1)
  • ►  2019 (29)
    • ►  prosince 2019 (2)
    • ►  listopadu 2019 (2)
    • ►  října 2019 (3)
    • ►  září 2019 (5)
    • ►  srpna 2019 (1)
    • ►  července 2019 (1)
    • ►  června 2019 (2)
    • ►  května 2019 (2)
    • ►  března 2019 (2)
    • ►  února 2019 (4)
    • ►  ledna 2019 (5)
  • ►  2018 (36)
    • ►  prosince 2018 (4)
    • ►  listopadu 2018 (2)
    • ►  října 2018 (1)
    • ►  září 2018 (4)
    • ►  srpna 2018 (4)
    • ►  července 2018 (5)
    • ►  června 2018 (2)
    • ►  května 2018 (4)
    • ►  dubna 2018 (5)
    • ►  března 2018 (4)
    • ►  února 2018 (1)
  • ►  2017 (29)
    • ►  prosince 2017 (3)
    • ►  listopadu 2017 (3)
    • ►  října 2017 (2)
    • ►  září 2017 (3)
    • ►  srpna 2017 (4)
    • ►  července 2017 (2)
    • ►  června 2017 (1)
    • ►  května 2017 (4)
    • ►  dubna 2017 (2)
    • ►  března 2017 (3)
    • ►  února 2017 (1)
    • ►  ledna 2017 (1)
  • ►  2016 (47)
    • ►  prosince 2016 (1)
    • ►  listopadu 2016 (4)
    • ►  října 2016 (2)
    • ►  září 2016 (5)
    • ►  srpna 2016 (2)
    • ►  července 2016 (2)
    • ►  června 2016 (2)
    • ►  května 2016 (4)
    • ►  dubna 2016 (6)
    • ►  března 2016 (6)
    • ►  února 2016 (7)
    • ►  ledna 2016 (6)

Created with by ThemeXpose | Distributed by Blogger Templates