• Home
  • Kontakt
  • Ze života
    • Jak jsem...
    • Těhotenství a mateřství
    • Úvahy ze života
  • Cestování
    • Cestovatelské tipy
    • Česká republika
    • Francie
    • Irsko
    • Itálie
    • Mauricius
    • Nizozemí
    • Portugalsko
    • Španělsko
    • Velká Británie
  • Životní styl
    • Jezevčíci
    • Motivace
    • Přečteno
    • Recepty
    • Rozhovory
    • Vánoční články
    • Wishlisty
  • Móda
  • Život v Anglii
  • Krása
    • Kosmetika a já
    • Kosmetické rady
    • Kosmetické recenze
Facebook Instagram Youtube

life with carol

Používá technologii služby Blogger.

 Ahoj! 

Tenhle článek mám v plánu už asi 3 týdny. Až teď jsem se k němu konečně dostala. Vlastně jsem taky tak trochu čekala, až mi skončí 2. trimestr, abych vám mohla opět shrnout všechny mé pocity a dojmy, kterých jsem během těchto tří měsíců nabyla. Pro ty z vás, kdo nečetli článek o mém prvním trimestru, odkaz máte tady. Už to ale nebudu déle protahovat a začnu rovnou 4. měsícem. 

Čtvrtý měsíc

Pokud si dobře vzpomínám, čtvrtý měsíc pro mě byl konečně klidnější. Tedy hlavně pro moje tělo. Chutě na jídlo se mi vrátily a já tak mohla zase jíst to, co jsem byla zvyklá jíst před otěhotněním. Když už jsme u toho těla, v 15. týdnu jsem nejspíš začala cítit první pohyby. Bylo těžké určit, jestli už je to "to". Bylo to ale něco, co jsem nikdy předtím nepocítila, takže je dost možné, že se skutečně jednalo o první pohyby miminka.

V průběhu tohoto měsíce jsme se taky pustili do rekonstrukce dětského pokojíčku. Možná si říkáte, že je to brzo. Já jsem ale prostě člověk, který chce mít vždycky všechno včas přichystané (včetně kočárku, chůvičky, vaničky atd.). Pokud by vás zajímal článek týkající se výbavičky, určitě mi dejte vědět do komentářů. Co se týče dětského pokoje, chystám vám samostatný článek, takže se už teď můžete těšit. 

Od cca 4. měsíce jsem taky občas začala pociťovat pálení žáhy, na kterou mi ale vždycky pomohlo Rennie. Pamatuju si, že se mi jednou v noci stalo, že mě žáha pálila tak, až se mi špatně dýchalo a nemohla jsem kvůli tomu spát. 


Pátý měsíc

V tomto měsíci mě taky čekal další screening spolu s vyšetřením krve na Downův syndrom. Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že se všechno vyvíjí tak, jak má. Taky jsme se konečně dozvěděli, jestli čekáme holčičku nebo chlapečka. I když, pohlaví jsem se vlastně jako první dozvěděla na pravidelné kontrole na gynekologii. Na screeningu už mi jenom potvrdili, že čekáme chlapečka!

Od 20.-21. týdne jsem začala pohyby cítit intenzivněji a většinou ve chvíli, když jsem ležela, jedla, no prostě, když jsem zrovna byla v klidu. Taky bych řekla, že se mi teprve kolem 22. týdne začalo zvětšovat břicho. Do té doby by na mně vlastně ani nikdo nepoznal, že jsem těhotná. 

V průběhu tohoto měsíce jsem se taky poprvé setkala s velkými bolestmi bederní páteře, na kterou trpí většina těhotných. Občas mě páteř bolela tak, že jsem už nevěděla, jak si sednout a lehnout. Abych tomu aspoň trochu ulevila, zacvičila jsem si občas těhotenskou jógu podle videí na Youtube. 


Šestý měsíc

Říká se, že těhotenství patří mezi nejkrásnější období života ženy. Upřímně, v průběhu 6. měsíce jsem se tak úžasně cítila málokrát. Začalo mi těžknout břicho, takže jsem měla problém se převalit z jednoho boku na druhý (v tomto měsíci se mi břicho začalo čím dál víc zvětšovat), v nohou jsem občas cítila takový divný tlak, taky se mi občas ještě udělalo špatně, ale nebylo to nic hrozného, začala jsem se zadýchávat, začala mít problém se ohnout a co mě po celou dobu těhotenství neopustilo (až doteď) je velká únava.  

Jestli jsem se něčeho bála, tak to byl test na těhotenskou cukrovku. Pro ty, kdo neví o co se jedná - ráno přijdete na odběrové místo na lačno, nejprve vám vezmou krev, pak cca 45 minut čekáte, než vám dají vypít asi 300 ml glukózy (chutná to asi jako takový ten dětský sirup proti kašli), kterou můžete zapíjet hořkým čajem. Pak čekáte další hodinu, než vám vezmou zase krev a pak ještě jednu hodinu a vezmou vám krev naposled. Bohužel se může stát, že vaše tělo glukózu prostě neudrží a pozvracíte se, což se stalo mně. V takovém případě nemůžete v testování pokračovat a pošlou vás domů. Já jsem se bála toho, že budu test muset absolvovat znovu. Díky hodnotě naměřené z prvního odběru krve, která byla v normě, jsem test naštěstí opakovat nemusela. Jako velké mínus jsem viděla v tom, že jsem celou dobu testování musela sedět v miniaturní čekárně plné lidí, kde byl samozřejmě vydýchaný vzduch. Ven jsem si tenkrát ani netroufla jít, protože jsem se bála, že bych někde omdlela. 

Kdybych ale měla zhodnotit, který trimestr byl horší, díky neustálým nevolnostem a totální únavě by to byl určitě ten první. Už teď jsem zvědavá, jak zvládnu ten poslední - třetí, ve kterém jsem právě teď. 

Share
Tweet
Pin
Share
No Komentářů

 Ahoj!

Tak se vám po půl roce zase hlásím s novým článkem. Ti z vás, kteří mě sledují i na Instagramu, už o tom, že jsem těhotná nějakou dobu ví. Dnes jsem se to konečně rozhodla sdílet i na blogu. Co se týče obsahu blogu, kterým bylo hlavně cestování, tak ten se teď asi trošku změní. Podle názvu už zřejmě tušíte, o čem bude dnes a v následujících týdnech řeč. Dnes bych se s vámi ráda podělila o to, jak jsem se o těhotenství dozvěděla a jak vlastně probíhal celý první trimestr. 


Hned na úvod by bylo asi dobré zmínit, jak se se vůbec týdny těhotenství a trimestry počítají. Těhotenství je jako takové rozděleno do 3 trimestrů (1 trimestr = 3 měsíce). Co se týče počtu týdnů, tak to je hodně individuální. Někdo porodí ve čtyřicátém, někdo ve čtyřicátém druhém týdnu, někdo ještě dřív. Pro představu vám sem dám ještě tabulku (např. 17+6tt znamená, že jste v 17. týdnu a 6. dnu).


První měsíc

Jako první by bylo určitě fajn zmínit od kdy se těhotenství vlastně počítá. Je to od prvního dne poslední menstruace. Ten první měsíc to na sobě většinou nijak nepoznáte (aspoň u mě to tak bylo). Obvykle totiž nepociťujete žádné příznaky. Nezbývá vám zkrátka nic jiného než čekat, dokud se (ne)dostaví další menstruace.

Druhý měsíc

To, že jsem těhotná jsem zjistila asi v 5. týdnu těhotenství. Pokud si dobře vzpomínám, těhotenský test jsem si udělala asi 3. den po plánovaném začátku menstruace, která se samozřejmě nedostavila. Ten moment, kdy čekáte na výsledek testu, je zkrátka nepopsatelný. O to zajímavější to je, když vám test vyjde pozitivně. V tu danou chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo bečet :-D 

Hned na druhý den ráno při cestě do práce jsem se objednala k doktorce na prohlídku. K mému překvapení mě sestřička objednala hned na druhý den. Těhotenství se mi potvrdilo a já tak konečně mohla začít plánovat, jak to oznámím manželovi. No, vlastně, naplánované jsem to měla už nějakou dobu. Vzala jsem tedy dárkovou krabičku, do které jsem vložila fotku z ultrazvuku (na kterém teda byla vidět zatím jen taková malá kulička), obleček pro miminko a večer mu to předala se slovy, že to má ode mě jako dárek k nástupu do nové práce. Myslím, že prvních pár sekund po rozbalení nechápal, co se vlastně děje :-D Pak mu to naštěstí došlo. Doufám, že na těch několik krásných minut nikdy nezapomenu. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsme snad ještě ten den nebo o den později vymýšleli jména, jak pro holku, tak pro kluka a překvapivě jsme je asi během 2 hodin vybrali.


Právě na přelomu 1. a 2. měsíce jsem taky začínala cítit první těhotenské nevolnosti. Upřímně, celý 2. měsíc (hlavně 7. týden) jsem doslova protrpěla. Přestože jsem ani jednou nezvracela (i když jsem od toho kolikrát neměla daleko), bylo mi neustále strašně špatně. Jediné, co jsem do sebe dostala byly přesnídávky, piškoty, suché rohlíky, suchary a vodu. Taky jsem díky tomu nějaké to kilo zhubla. Jako další příznaky bych uvedla obrovskou únavu (vždy po příchodu z práce jsem si musela jít hned lehnout), bolest v podbřišku, bolest hlavy a často takový ten pocit jako by na mě něco lezlo.

Na konci 2. měsíce jsme se rozhodli novinku oznámit rodině. Protože jsem chtěla, aby oznámení bylo alespoň trochu originální, v čokoládovně jsem každému koupila čokoládové miminko, což měla být vlastně tak trochu hádanka. A jaké byly reakce? Někoho jsme překvapili míň (někteří to údajně čekali), někoho víc, ale vesměs byli všichni moc rádi. 

Úplně bych zapomněla zmínit těhotenskou aplikace Těhotenství+, kterou jsem si stáhla hned poté, co jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. V aplikaci, která je ke stažení zdarma, je na každý den připraven krátký článek a každý týden se dozvíte, jak se vaši miminko vyvíjí, kolik zhruba měří a váží a spoustu dalších zajímavostí. 


Třetí měsíc

Co se týče prohlídek u gynekologa, tak na ty se dochází jednou měsíčně. Na každou prohlídku s sebou přinesete ranní moč, změří vám tlak, zváží vás, v určité období vám taky berou krev a pak už následuje klasické vyšetření. 

Možná vás bude zajímat to, jestli mi v průběhu 3. měsíce bylo stále špatně. Nevolnosti se naštěstí pomalu začaly vytrácet. I když jsem neměla absolutně chuť na jídlo, které jsem před těhotenstvím normálně jedla, už to nebyla taková hrůza a chutě se mi začínaly pomalu vracet zpět. A moje těhotenské chutě? Pamatuju si, že jsem měla často chuť na nezdravá a smažená jídla, která jsem si taky občas dopřála, pak to byla třeba taky obrovská chuť na jablka, naopak jsem vůbec neměla chuť na čokoládu a co mi strašně smrdělo byly klobásky, čabajky a ryby. Mimochodem, ryby nemusím cítit do dneška. 


V průběhu druhého měsíce jsme od své gynekoložky obdržela doporučení na prvotrimestrální kombinovaný screening, který se provádí na speciálních pracovištích ve 12.-14. týdnu. Na tomto vyšetření pro včasný způsob odhalení Downova syndromu a dalších vrozených vad vám nejprve odeberou krev a poté následuje vlastně takový ultrazvuk, kde s vámi doktor projde celé tělo miminka od hlavy až k patě. Na tohle vyšetření vás může doprovodit taky váš partner nebo kdokoliv blízký, pokud to tedy situace dovolí. Se mnou se manžel na první screening naštěstí ještě dostal, na ten druhý už nám to bohužel překazil koronavirus. Ještě bych ráda zmínila, že některé z pojišťoven tohle vyšetření hradí. Na prvním screeningu jsme si taky nechali říct prvotní tip na určení pohlaví (i když zatím hodně málo pravděpodobný). Nakonec se ale tip pana doktora potvrdil. Pohlaví vám ale prozradím v příštím článku!

Share
Tweet
Pin
Share
4 Komentářů
Ahoj!

Taky si tak užíváte té kvetoucí přírody jako já? Já to jaro prostě miluju. Kvetoucí stromy, květiny, zelená tráva... A krom toho všeho je jaro ideální na sběr různých bylinek. Já jsem si zatím nasbírala pár sedmikrásek a pampelišek, které jsem usušila na čaj a taky jsem poprvé v životě zkusila pampeliškové listy, ze kterých jsem vytvořila salát. Je to skvělá alternativa směsí salátů, které se dají koupit v obchodě. A co vy? Už jste někdy pampeliškové listy ochutnali?

Dnes bych vám opět ráda představila místo, které stojí za návštěvu. Už podle titulku dnešního článku víte, že se bude jednat o Moravské Toskánsko.



Moravské Toskánsko je oblast, kterou najdete kousek od Kyjova konkrétně u vesnice Šardice. A proč název Moravské Toskánsko? Krajina totiž svými terénními vlnami připomíná Toskánsko italské. Pokud byste se tam rádi vypravili, TADY máte odkaz na mapu.



Moravské Toskánsko je velmi populární mezi fotografy a dokonce má svůj vlastní IG profil, kde můžete najít nejrůznější snímky od mnoha fotografů.

No a pokud by vám ještě zbýval čas a energie, navštívit můžete taky zámek Milotice, který je odsud vzdálený jen pár kilometrů.

Už jste někdy tuto oblast navštívili?



Share
Tweet
Pin
Share
1 Komentářů
Ahoj!

Víte, co je pro mě na celém článku vždycky nejtěžší? Napsat úvod. S článkem jako takovým zase až takový problém nemívám, ale ty úvody... Možná si říkáte, proč je vlastně píšu. Zkrátka, bylo by divné, kdybych hned začala mluvit o nějakém kosmetickém výrobku bez úvodu. Nemyslíte?

Poslední kosmetickou recenzi jsem psala ještě v Anglii asi před 8 nebo 9 měsíci, takže je načase vám předat nové zkušenosti s dalšími kosmetickými výrobky. A co tu dnes máme?

Suchý šampón | Batiste | Instant Hair Referesh | 200 ml

Cena: 80-100 Kč
K dostání: v drogeriích, supermarketech, na e-shopech

O suchém šampónu Batiste jsem v minulosti slyšela hodněkrát. Nikdy předtím jsem se ho ale neodvážila koupit. Jestli je ráno při chystání do práce něco, co mě dokáže naštvat, tak jsou to mastné vlasy. A protože se mi vlasy mastí poměrně hodně, rozhodla jsem se pro koupi tohoto výrobku. Můžu říct, že jako poslední záchrana je opravdu super. Šampónem vždy nejprve zatřepu a ze vzdálenosti 20-30 cm nastříkám ke kořínkům. Poté promasíruju prsty a nakonec vlasy rozčešu. Batiste má na výběr i šampóny pro různé barvy vlasů. Já jsem si vybrala ten bezbarvý s vůní třešní.

Micelární voda | L'Oréal Paris | Normální až smíšená pleť včetně citlivé | 200 ml

Cena: cca 100 Kč
K dostání: v drogeriích, na e-shopech

Můžu říct, že jsem si micelární vody oblíbila. A to včetně této micélarky od L'Oréalu. Je bez parfemace a navíc hypoalergenní. Je skvělá nejen k vyčištění pleti, ale můžete ji použít taky k odlíčení a to včetně rtů a očí (v očích neštípe). Přestože se na obalu píše, že je bezoplachová, já pleť i tak oplachuju. Je mi to tak zkrátka pohodlnější. A do které skupinky patříte vy? Oplachujete si pleť po použití micelárky nebo ne (pokud je tedy bezoplachová)?


Lak na nehty | trend IT UP | Catch The Light | odstín 040 | 11 ml

Cena: 30-40 Kč (možná víc, bohužel si cenu už nepamatuju)
K dostání: v drogeriích DM

Tenhle odstín laku jsem sháněla dlouho. Je to podle mě perfektní vánoční barva. Jestli je něco, po čem v drogerii vždy pokukuju, tak jsou to rozhodně laky na nehty. Bohužel si nejsem jistá, zda se tento typ laků ještě vyrábí. Na internetu jsem se dočetla, že to zřejmě byla limitovaná edice. Hádám ale, že podobné laky značky trend IT UP určitě vyrábí. A co se týče spokojenosti s lakem? První vrstva háže spíše růžové odlesky, proto je pro dosažení krásně červené barvy nutné nanést alespoň 2 vrstvy. Výdrž laku - no, to je kapitola sama o sobě. Samozřejmě záleží na tom, jestli třeba zrovna neumýváte nádobí nebo neuklízíte. Každopádně lak hezky drží cca 4 dny. 


Vyzkoušeli jste některý z uvedených výrobků? Jak jste s nimi byly spokojeny? Budu ráda za každý názor :)
Share
Tweet
Pin
Share
No Komentářů
Ahoj!

Doufám, že jste si letošní Velikonoce užili tak, jako já, využili toho a vyrazili někam do přírody. Mně se v mobilu za ty 4 dny volna nastřádalo pár fotek, takže jsem si řekla, proč je nevyužít k napsání dalšího článku?

Musím říct, že se letošní Velikonoce (co se týče počasí) opravdu povedly. Tedy, až na pondělí. Alespoň jsme se konečně dočkali nějakého toho deště, který už byl opravdu potřeba.

Co na vašem stole nesmí o Velikonocích chybět? Já si ráda vždy upeču něco sladkého a tento rok jsem se rozhodla pro loupáčky. Kdyby Vás zajímal recept, najdete ho TADY. Podle mě jsou nejlepší s máslem a medem.
V neděli jsme se vydali na Velkou Javořinu. Autem jsme vyjeli ke Kamenné boudě a odtud vyrazili pěšky na vrchol. Výšlap nám trval asi něco málo přes hodinku. Na Javořině jsme si pak užili takový menší piknik v trávě jako spousta ostatních lidí.



V pondělí jsem se spolu s našimi jezevčíky vydala do přírody kolem našeho města. Vyrazila jsem na místo, kde jsem nebyla snad 10 let. Můžu říct, že se tam příroda za tu dobu opravdu změnila. Není ale nad to, sednout sido trávy a užívat si jen zvuky přírody.







A jaké byly vaše Velikonoce?


Share
Tweet
Pin
Share
2 Komentářů
Ahoj!

Dnešní článek bude spíš taková oddechovka a taky možná tip pro někoho z vás na to, co dělat ve volném čase. Já jsem se tentokrát rozhodla pro malování. Stojan, barvy, štětce i plátna mám ještě z Anglie (tam jsem je taky použila naposled), takže jsem si řekla, že je načase to všechno zase vytáhnout ze skříně.

Jestli na malování něco miluju, tak je to právě míchání barev a celkově hra s nejrůznějšími odstíny. Vždy, když se chystám malovat, hledám inspiraci na YouTube. Najdete tam totiž obrovskou spoustu nejrůznějších tutoriálů pro začátečníky. Já si vždycky najdu nějaký vzor, video si rychle projedu a pak už používám svou fantazii. Dnes jsem se rozhodla pro malbu růží (které nakonec připomínají spíš pivoňky) a pak pro malbu noční krajiny. Tentokrát jsem zvolila akrylové barvy, u kterých je problém, že hrozně rychle schnou, takže s nimi musíte rychleji pracovat.





V nejbližší době mám v plánu si pořídit vodové barvy, které jsou v poslední době velkým trendem. Srandovní je, že jsem právě s vodovými barvami pracovala naposled ještě na základní škole.


A co vy a malování? Budu ráda, když mi své zkušenosti a rady napíšete do komentářů :)

Share
Tweet
Pin
Share
No Komentářů
Ahoj!

Tak jak jste si tento víkend užili sluníčka? My jsme krásného počasí opět využili a vydali se objevovat další krásy Bílých Karpat. Takže mám pro Vás opět tip na super výlet. Co jiného se taky v posledních dnech dá dělat, že? Navíc by byla škoda toho krásného počasí nevyužít.

A kam, že jsme to vyrazili? Tentokrát to vyhrál Velký Lopeník, což je 3. nejvyšší vrchol Bílých Karpat. Kromě dechberoucího výhledu z rozhledny, jsme se po cestě na vrchol kochali jak magickými a tajemnými lesy, tak nádhernými scenériemi okolní krajiny. Kde se Velký Lopeník nachází najdete TADY.




Zajímavostí je, že se Lopeník nachází přímo na hranicích se Slovenskem a rozhledna, která na něm stojí, je v pořadí už 3. Ta první byla postaven v roce 1944. Bohužel, ale vyhořela. Druhá rozhledna byla zničena a v letech 2004 - 2004 byla postavena třetí, která stojí dodnes.




Navštívili jste někdy Velký Lopeník nebo nějaké další místo v Bílých Karpatech?
Share
Tweet
Pin
Share
No Komentářů
Ahoj!

Tak tu máme konečně jaro! I když to do poloviny týdne bude připomínat spíše zimu, od čtvrtka by se mělo zase oteplit. Já hlavně doufám, že když nás pořádná zima letos minula, tak že už nás nepřekvapí třeba ještě v dubnu. Jaro je mým oblíbeným ročním obdobím a už teď se nemůžu dočkat té rozkvetlé přírody.

Tentokrát mám pro vás připravenou opět knižní recenzi. Nevím čím to je, ale mně se nejlépe čte, když cestuju, ať už je to v letadle, autobuse nebo vlaku. Je to zvláštní, ale ani doma se na text nedovedu soustředit tak, jako když někam jedu. A jak to máte vy? Jaké je vaše oblíbené místo na čtení?

1) Hledá se Romeo - Alexandra Potter

První knížku, kterou jsem od této spisovatelky četla, bylo v době, kdy jsme ještě žili v Londýně. Doteď si pamatuju mé cesty metrem do práce, při kterých jsem si krátila dlouhé chvíle knížkou Láska v Paříži. Tenkrát jsem se od ní nemohla odtrhnout. Kniha Hledá se Romeo už tak vzrušující a napínavá nebyla. Našla jsem v ní pár situací, kdy jsem dopředu věděla, co dalšího se stane. I tak byla poměrně čtivá, zkrátka taková oddechovka. A o čem je zhruba děj? O společném soužití páru žijícího v Londýně, z jejichž vztahu se stává stereotyp. Hlavní hrdinku knihy - Julii, už přestává bavit to, že její přítel neustále zapomíná na domluvené schůzky nebo výročí, proto začne hledat vzrušení jinde. Jak celý příběh skončí vám samozřejmě neprozradím. Kdybych ale měla shrnout názor, řekla bych, že knížka ničím neurazí ani nenadchne.


2) Láska po francouzsku - Fiona Valpy

Ano, i druhá knížka bude spíše pro holky. Tuhle knihu jsem si pořídila zcela náhodně v jedné z brněnských prodejen Levné knihy a vyšla mě zhruba na 60 Kč. Abych byla upřímná, od knížky jsem moc nečekala, ale velmi mile mě překvapila. Děj knížky nás zavádí na francouzský venkov, jímž se autorka knihy inspirovala, jelikož ve Francii několik let žila. A jaký je děj? Angličanka Gina, což je hlavní hrdinka příběhu, má pocit, že se jí po smrti milované tety, rozchodu a vyhazovu z práce hroutí svět. Potom, co zjistí, že po tetě zdědila dům ve Francii, chvíli váhá nad tím, zda dům prodat nebo si ho ponechat. Jelikož ji v Anglii momentálně nic nedrží, rozhodne se, že se na nějakou dobu do Francie přesune. Kromě nových přátel nachází i tajemství, které dům po tetě ukrývá. No, a jestli je něco, co na knihách miluju, tak je to právě tajemno. V knížce byly pasáže, které pro mě byly poměrně nudné a nezajímavé. Na celkovém dojmu to ale rozhodně neubralo, takže vám knížku jednoznačně doporučuju.

3) Hana - Alena Mornštajnová

To nejlepší na konec! Můžu říct, že někdy je fajn nečíst jen zahraniční autory, ale zkusit sáhnout i do naší české knihovny. Nikdy jsem si nemyslela, že mě vůbec může zaujmout český spisovatel či spisovatelka. Od Aleny Mornštajnové jsem zatím přečetla jednu knihu, ale už teď vím, že si budu chtít přečíst další. Děj knížky (napsaný podle skutečných událostí) nás zavádí do období před 2. světovou válku, ale také během a po ní. Knížka je neskutečně čtivá a napínavá. Hlavní hrdinky jsou hned dvě - Mira a její teta Hana. V knize se dozvíme třeba to, jaký byl život Židů, ale dočteme se taky o krutých praktikách koncentračních táborů. Byla by škoda vám prozrazovat děj. Pokud vás alespoň trochu zajímá tématika 2. světové války, knížka pro vás bude určitě ta pravá. Za mě je to jedna z nejlepších knih, co jsem dosud přečetla!

Četli jste některou z knížek? Jestli ano, jaký je váš názor? Budu ráda, když mi dáte vědět do komentářů.



Share
Tweet
Pin
Share
No Komentářů
Ahoj!

Tak se Vám po více než 2 měsících zase hlásím. Vím, že jsem v poslední době zanedbávala jak Instagram, tak blog (o youtube ani nemluvím). Kromě energie mi totiž došla i inspirace. Na konci ledna jsem nastoupila do nové práce a chvíli mi trvalo si zvyknout zase na nějaký režim. Přes týden jsem zkrátka ráda, že si po práci něco navařím a odpočinu. Občas hodím něco na Instagram, ale na blog nebo Youtube mi už prostě nezbývá čas. S příchodem jara (které nám už pomalu začíná) se chci blogu a dalším sociálním sítím opět začít věnovat, tak doufám, že mi to vyjde.

Ještě před našim návratem z Anglie do Česka jsme si řekli, že bychom měli začít s cestováním po naší rodné zemi a jejím okolí. Je to neuvěřitelné, ale po 27 letech života zjišťuji, že je spousta nádherných míst jen pár kilometrů od mého rodného města. Poslední 3 víkendy tedy využíváme krásného počasí a začínáme objevovat krásy Česka. Tou první oblastí jsou Karpaty.

I když nám první březnovou neděli počasí zase tolik nepřálo, vydali jsme se k Velké Javořině a vyšlápli si na menší kopeček zvaný Lesná, z jehož vrcholu se nám naskytl výhled na úžasné panorama Bílých Karpat. Kopec Lesná se rozkládá mezi obcemi Horní Němčí, Strání a Vápenky a najdete ho TADY.





Druhý březnový víkend jsme se vydali opět pod Velkou Javořinu. Tentokrát jsme ale zamířili k rozhledně Obecnice, kterou najdete nad obcí Korytná. Rozhledna, která je 13 m vysoká, je přístupná 24 hodin denně a je zcela zdarma. Po výšlapu na rozhlednu se Vám naskytne krásný výhled na Vizovické vrchy a taky Chřiby. Nevíte kde přesně se rozhledna nachází? Mrkněte se SEM.




V polovině měsíce jsme zamířili téměř až ke slovenským hranicím a to konkrétně do vesničky Vyškovec. Abych řekla pravdu, o Vyškovci jsem vždy slýchávala jen v mezi řečí a vždycky si ho představovala, jako klasickou českou vesnici. Přestože ve Vyškovci žije něco málo přes 140 obyvatel, okolní příroda, kopce, lesy a samotný výhled stojí opravdu za to. Však sami posuďte. Kde se Vyškovec nachází najdete TADY.




Už teď se těším až se na všechna tyto místa podívám třeba na jaro nebo v létě, kdy bude všechno nádherně zelené.

Navštívili jste některé z těchto míst? Jaká další místa byste mi v ČR doporučili?
Share
Tweet
Pin
Share
No Komentářů
Novější články
Starší články

Karolína Vojtěšková

Kdo je Karolína?
Tak trochu snílek, vášnivá cestovatelka, milovnice dobré kávy, jídla, jezevčíků, rodiny, filmů a Vánoc ...

Nejčtenější článek

  • Today´s shopping
    Ahoj! Jak si užíváte jarních dnů? Co se mě týče, to slunečné počasí mě doslova nabíjí energií. Co na dubnu ale nemám ráda, je právě střída...

Instagram

Archiv blogu

  • ►  2022 (3)
    • ►  listopadu 2022 (1)
    • ►  července 2022 (1)
    • ►  května 2022 (1)
  • ►  2021 (12)
    • ►  prosince 2021 (1)
    • ►  listopadu 2021 (1)
    • ►  října 2021 (1)
    • ►  září 2021 (1)
    • ►  srpna 2021 (1)
    • ►  července 2021 (1)
    • ►  června 2021 (2)
    • ►  května 2021 (1)
    • ►  března 2021 (1)
    • ►  února 2021 (1)
    • ►  ledna 2021 (1)
  • ▼  2020 (10)
    • ▼  prosince 2020 (1)
      • Jak jsem se dozvěděla pohlaví miminka aneb můj dru...
    • ►  listopadu 2020 (1)
      • Jak jsem zjistila, že jsem těhotná aneb můj první ...
    • ►  května 2020 (1)
      • Dechberoucí Moravské Toskánsko
    • ►  dubna 2020 (3)
      • Kosmetická recenze #14
      • Easter snapshots (aneb jak jsem si užila Velikonoce)
      • Jak jsem malovala obrazy aneb Sunday in quarantine
    • ►  března 2020 (3)
      • Sobotní výšlap na Velký Lopeník
      • Přečteno #5
      • Karpaty a jejich krásy
    • ►  ledna 2020 (1)
  • ►  2019 (29)
    • ►  prosince 2019 (2)
    • ►  listopadu 2019 (2)
    • ►  října 2019 (3)
    • ►  září 2019 (5)
    • ►  srpna 2019 (1)
    • ►  července 2019 (1)
    • ►  června 2019 (2)
    • ►  května 2019 (2)
    • ►  března 2019 (2)
    • ►  února 2019 (4)
    • ►  ledna 2019 (5)
  • ►  2018 (36)
    • ►  prosince 2018 (4)
    • ►  listopadu 2018 (2)
    • ►  října 2018 (1)
    • ►  září 2018 (4)
    • ►  srpna 2018 (4)
    • ►  července 2018 (5)
    • ►  června 2018 (2)
    • ►  května 2018 (4)
    • ►  dubna 2018 (5)
    • ►  března 2018 (4)
    • ►  února 2018 (1)
  • ►  2017 (29)
    • ►  prosince 2017 (3)
    • ►  listopadu 2017 (3)
    • ►  října 2017 (2)
    • ►  září 2017 (3)
    • ►  srpna 2017 (4)
    • ►  července 2017 (2)
    • ►  června 2017 (1)
    • ►  května 2017 (4)
    • ►  dubna 2017 (2)
    • ►  března 2017 (3)
    • ►  února 2017 (1)
    • ►  ledna 2017 (1)
  • ►  2016 (47)
    • ►  prosince 2016 (1)
    • ►  listopadu 2016 (4)
    • ►  října 2016 (2)
    • ►  září 2016 (5)
    • ►  srpna 2016 (2)
    • ►  července 2016 (2)
    • ►  června 2016 (2)
    • ►  května 2016 (4)
    • ►  dubna 2016 (6)
    • ►  března 2016 (6)
    • ►  února 2016 (7)
    • ►  ledna 2016 (6)

Created with by ThemeXpose | Distributed by Blogger Templates