Ahoj!

Chcete mi říct, že za 2 dny začíná listopad? Ten čas prostě neuvěřitelně letí. I když ne vždycky letí tak, jak bychom si přáli a to například když jsme v práci, ve škole anebo u doktora. V těch příjemnějších chvilkách si mnohdy přejeme, aby se čas dokonce zastavil ...

Vím, že jsem vás v uplynulých 2 týdnech okradla o články. Zkrátka mi nějak docházela inspirace. No, a jelikož tento týden odjíždím na dovolenou, bohužel vám musím oznámit, že články nebudou ani v následujících 2 nebo 3 týdnech. Chci si totiž tak nějak odpočinout od internetu, všech sociálních sítí a načerpat tak novou inspiraci. Poté bych už pomalu chtěla začít psát články s vánoční tématikou. Pokud máte tip na nějaké téma, tak budu ráda, když mi ho napíšete do komentářů.

Dnešní článek bude věnovaný zajímavostem. A o kom? No přece o Angličanech! Jelikož žijeme v Anglii už téměř 2 roky, za tu dobu jsme se o místních už něco málo dozvěděli. A jací vlastně Angličani jsou?

1. Jedním z jejich nejoblíbenějších slov je rozhodně slovíčko LOVELY (krásný, báječný).
2. Na svou zemi jsou neuvěřitelně hrdí, ať už se to týká historie či nejrůznějších sportovních událostí.
3. Co se týče anglických domácností, najdete u nich spoustu nepraktických věcí jako je například koberec v koupelně.
4. Angličani milují, když jsou jejich domovy COSY neboli útulné, takže čím víc věcí a nejrůznějších dekorací kolem sebe mají, tím líp.
5. Nevím, jestli to tak přijde jen mně, ale většina Angličanů (mužů) měří minimálně 180 cm.
6. Mladé Angličanky mají sebevědomí na rozdávání. To co bych si na sebe neoblékla já, si tady na sebe oblékne mnoho holek, které jsou dost při těle.
7. Co s přítelem vždy říkáme je to, že Angličani, jak se říká, sežrali všechnu moudrost světa. Zkrátka všechno ví nejlíp.
8. Angličani (nebo aspoň většina z nich) nemají na oknech žaluzie, tím pádem, když jdete večer kolem jejich domků, vidíte, jak to v jednotlivých domácnostech vypadá. Tohle by u nás v Česku neprošlo.

Žil někdo z vás v Anglii taky? Pokud ano a napadlo by vás ještě něco dalšího, budu ráda, když mi napíšete do komentářů

Ahoj!

Tak jsem zpět! Po více než 3 týdnech, snad plná nápadů a inspirace, kterou jsem načerpala po dobu naší dovolené na Mauriciu, které se mimochodem bude věnovat dnešní článek. Pokud mě sledujete na instagramu, možná jste si všimli i těch pár svatebních fotek. Ano, je to tak. Na Mauricius jsme vycestovali hlavně kvůli svatbě. Ale o té zase až v příštím článku!

Možná by bylo fajn si na začátek říct pár o slov o Mauriciu. Pokud netušíte, kde že se tenhle ostrůvek vlastně nachází, nezoufejte. Já sama jsem o něm moc nevěděla do doby, než jsme začali naši dovolenou plánovat. Mauricius najdete jen kousek od Madagaskaru, tedy východně od Afriky. Je to nádherný zelený ostrov sopečného původu, jehož hlavním městem je Port Louis. Zajímavostí také může být to, že je parlamentní republikou a domluvíte se na něm jak anglicky, tak francouzsky.

A jak vůbec vznikl nápad jet zrovna na Mauricius? Když jsme začali uvažovat o svatbě, nejprve jsme měli v plánu Portugalsko a taky to, že si celou svatbu zařídíme sami. Bohužel po zjištění, že s organizací svatby v zahraničí je spousta práce, jsme se rozhodli pro cestovku. Začali jsme tedy hledat. Jelikož jsme ale takovou, která by nám nabídla svatbu právě v Portugalsku, nenašli, nezbývalo nic jiného, než si vybrat jiný stát.


Naše dovolená tedy začala v pondělí 5. listopadu. Naše letadlo odlétalo v půl 4 odpoledne z ruzyňského letiště. Když už jsme u těch letadel, našim splněným snem bylo také to, že jsme se mohli proletět největším dopravním letadlem Airbus A380. Co jsme ale nečekali, bylo to, že s ním poletíme dokonce 4x. První šestihodinový let směr Dubaj tedy započal. Abych řekla pravdu, po celou dobu letu jsme se tak nějak vzpamatovávali jak z velikosti letadla, tak z jeho nádherného interiéru a servisu. Na neuvěřitelně obrovském dubajském letišti jsme se neohřáli snad ani hodinu a už jsme zase seděli v dalším letadle, tentokrát směr Mauricius. Let měl opět trvat zhruba 6 hodin.

Na Mauricius jsme přiletěli v úterý ráno. Na letišti už nás čekal odvoz. Velmi příjemný pan řidič nám celou cestu vyprávěl nejrůznější zajímavosti o ostrově. Přestože jsme byli po cestě vyčerpaní, snažili jsme se ho aspoň trochu vnímat a zároveň se kochat prvními ostrovními scenériemi. Za hodinku jsme dorazili na hotel. Jestli jsem si na ostrově něco zamilovala, tak to byli zaprvé stále úsměvaví a pohodoví lidé a zadruhé to byla na Mauriciu oblíbená vůně lemongrass :-D Náš první den na Mauriciu tedy nebyl nijak speciální. Účastnili jsme se menší exkurze po hotelu, první schůzky s naší svatební koordinátorkou a také jsme si užili první výbornou večeři.



Další z věcí, které jsem si na ostrově užívala, byly snídaně, které vždy odstartovaly náš den. Středa 7. listopadu nebyla ničím zvláštní. Kromě jedné schůzky s delegátkou jsme strávili většinu dne na pláži a objevováním prostředí kolem hotelu.








Ve čtrvtek 8. listopadu ráno nás čekala cesta do hlavního města Port Louis kvůli zařízení posledních svatebních formalit. O tom ale více ve svatebním článku. Teprve při cestě autem jsem si všimla 2 negativních věcí na Mauriciu. Jednak nepořádku v přírodě a také obrovského množství pobíhajících psů. Tyhle 2 negativa bohužel závisí jen a jen na lidech. Nedalo mi to a tak jsem se zeptala řidiče právě na ty psy. Hlavním problémem jsou údajně špatně zabezpečené domy a pozemky lidí, psi tedy utíkají a bohužel se nekontrolovaně množí.



Po návštěvě úřadu č. 2, který už byl mimo hlavní město jsme se vrátili zpět na hotel. Ještě ten den jsme se ale rozhodli, že si vezmeme taxi a do Port Louis se vrátíme. Nejdřív jsme navštívili rušné centrum města, kde jsme také ochutnali jedno z tradičních street food - Dholl Puri.


Prohlédli jsme se také místní zeleninové a ovocné trhy, podívali se do přístavu a samozřejmě nesměla chybět návštěva muzea Blue Penny, ve kterém ale bohužel nebyla možnost fotografovat.



Tip: Na Mauriciu je oficiální měnou mauricijská rupie. Jelikož je Mauricius jedinou zemí, kde se dá touto měnou platit, je velmi těžké ji v jiných státech směnit. Proto doporučujeme si nechat směnit, případně vybrat rupie z bankomatu až na ostrově. Rupie si směňte v rozumném množství,
abyste je poté nevezli zbytečně domů. V Česku je totiž nesměníte. Na Mauriciu je možnost platit taky eurem.

Pokračování příště ...