První měsíc v Londýně - 2. část

by - 13.3.17

Ahoj!

Tak jsem tady s dalším pokračováním článku o hledání práce v Londýně, na který určitě netrpělivě čekáte. Dnes Vám povím o dalších zkušenostech a zážitcích, které jsem při hledání práce získala, ale také o tom, jak mi tohle hledání zkomplikovala nemoc. Avšak ani v dnešním článku Vám neprozradím, kde jsem nakonec skončila. Má to ale jedno pozitivum. Už teď se můžete těšit na třetí část!

16. -  20. února 2017 - Nemoc kazí mé plány

Jak jsem psala v předchozím odstavci, tak jsem se bohužel nevyhnula ani nemoci. Ve čtvrtek ráno, tedy 16.2. jsem nebyla schopná vstát z postele, takže jsem byla ráda, když jsem si došla na záchod. Nemluvě o tom, že mě bolelo v krku, že jsem měla vysokou horečku, že mě bolela hlava, že jsem chodila x-krát denně na velkou (jestli někomu vadí, že sem píšu i tohle, tak se omlouvám, ale takový je život :-D ), že jsem ztratila hlas, že jsem měla rýmu, jsem se nevyhnula ani bolesti ucha, se kterou jsem se snad nikdy předtím nesetkala. Snad za tohle všechno mohly nervy, které jsem v předchozím dnech zažívala. Nepochybuju o tom, že se moje imunita díky tomu všemu absolutně vytratila. Nemoc mi bohužel překazila veškeré plány, takže jsem musela zrušit pohovory, které jsem měla nadomlouvané. Pokud si dobře vzpomínám, tak 18. nebo 19. února jsem se nakonec odhodlala k tomu, že zkusím jít aspoň na jednu trial shift. Jednalo se o práci v kuchyni v jedné restauraci právě v části Canary Wharf, o které jsem Vám psala minule. Musím říct, že jsem nakonec litovala toho, že jsem se tam vůbec obtěžovala chodit. Na trial shift mě tehdy zval manažer, který mi do telefonu práci stručně popsal a řekl, že by mě všechno zaučili, i když nemám s prací v kuchyni zkušenosti. Ale asi se ptáte, proč jsem toho nakonec litovala... V restauraci se mě totiž ujala zřejmě druhá manažerka, která nebyla zrovna nejpříjemnější, a od které jsem se po trial shift dozvěděla, že mě nevezmou, protože nemají čas mě zaučovat. Tenkrát jsem měla sto chutí jí říct, ať si ujasní, jestli ten čas k zaučování mají nebo nemají.

21. února 2017 - Restaurace v bývalé továrně na čokoládu

Jelikož jsem byla v úterý již relativně OK, mohla jsem pokračovat v hledání práce a vyrazila jsem na další trial shift do Menier Chocolate Factory. Jestli mě v Londýně zaujala nějaká restaurace, tak to byla právě Menier Chocolate Factory Restaurant, která se nacházela v bývalé továrně na čokoládu. V jejich prostorech se ale momentálně nachází například divadlo nebo právě zmíněná restaurace, která žije převážně z hostů, kteří pravidelně přicházejí na divadelní představení. Při trial shift jsem zjistila, že v restauraci pracují další 3 Češi. Byla jsem nadšená jak atmosférou restaurace, tak samotnou prací a doufala, že by snad tahle práce mohla vyjít. Bohužel se tak nestalo.

www.booktable.co.uk
   
22. února 2017 - Špatné tričko a pohovor v okurku

Na první středeční pohovor jsem jela do restaurace se jménem Paternoster Chop House. Protože jsem na místo dorazila s předstihem, řekla jsem si, že se ještě trochu projdu, abych na trial shift a pohovor nepřišla zbytečně brzy. Zážitek jsem měla také z toho, že mě v průběhu těch pár minut oslovil nějaký angličan se slovy, že mu přijde, že jsem zmatená, že mě chce pozvat na kafé a prý jestli mu dám svoje číslo. S díky jsem však odmítla. Nebudu Vám ale nalhávat, že mi to nezvedlo sebevědomí :-D Pak už moje kroky následovaly přímo do restaurace, kde se mnou vedla pohovor černoška. Trial shift už se bohužel nekonala, jelikož jsem si s sebou místo bílé košile přinesla bílé tričko :-D Příště si budu muset pečlivěji číst, co je v mailu napsáno. 

Gherkin, okurek, cucumber atd. Tak tohle jsou jedny z mála označení, které nese jedna z nejvyšších londýnských budov, a do které jsem měla tu možnost vstoupit. Mimochodem, do budovy se nedostanete pokud nejste zaměstnanec či pokud tam nemáte schůzku. Při vstupu se totiž musíte nejprve nahlásit na recepci, kde se musíte prokázat platným dokladem a poté už jen dostanete kartičku, abyste se dostali přes turnikety, u kterých ještě navíc stojí ochranka. Přestože pro mě pohovor nedopadl úspěšně, za ten pocit a úžasný výhled to stálo. Myslím, že není nad to sedět v 36. patře, popíjet colu a kochat se londýnským panoramatem.

www.londontopia.net

23. února 2017 - Pokračuju v hledání

V tento den mě čekali další 2 pohovory. Nejdřív jsem zavítala do hotelu, kde jsem se ucházelo o pozici breakfast waitress. Co se týče výdělku, nemohla bych si stěžovat. To už bych ale nemohla říct o ranním vstávání, jelikož bych do práce musela dojíždět na 6:00, což by znamenalo, že bych musela vstávat tak ve 4 ráno a to v mém případě tak nějak nepřichází v úvahu :-D Odpoledne mě čekal pohovor číslo 2. Tady jsem nepochopila, proč mě manažer pozval na 5 hodin, když měli zrovna v 5 v restauraci meeting s ostatními pracovníky. Po příchodu mě usadili a nechali čekat snad další půl hodiny. Právě v takových chvílích poznáte ten rozdíl mezi jednáním pracovníků hotelu a některých restaurací. V hotelu Vás totiž nechají třeba chvíli čekat, ale aspoň Vám k tomu nabídnou výbornou kávu, kterou máte samozřejmě zdarma! Ale zpět k interview. Manažera, který se po celou dobu pohovoru divně usmíval, jsem se nakonec dočkala. Na konci pohovoru jsme se dohodli na tom, že mi napíše mail s tím, že se domluvíme na trial shift, což se bohužel dodnes nestalo. 

24. února 2017 - Najdu konečně něco?

V pátek v půl 12 dopoledne jsem absolvovala poměrně zvláštní pohovor v jednom z mnoha londýnských hotelů, který se mnou vedli 2 manažeři. Znáte ten pocit, když musíte odpovídat na otázky, na které nemáte odpověď ani v češtině? Já ano. Tento pohovor pro mě opět nedopadl. Odpoledne mě však čekali další 2 další interview, tentokrát na Covent Garden. Ta první byla v restauraci, která byla zároveň kabaret. Na pohovoru, který mimochodem trval tak 2 minuty, mi manažer opět řekl, že mi zavolá a domluvíme se na trial shift. Což se opět nestalo. Na ten druhý pohovor jsem tedy nakonec došla asi s hodinovým předstihem, což naštěstí nevadilo. Tentokrát se jednalo o nádhernou romantickou restauraci, kam jsem si šla vyzkoušet, co obnáší práce s názvem commis waitress nebo-li runner. Čekala jsem, že budu mít aspoň možnost roznášet jídlo hostům, avšak realita byla jiná. Mým úkolem bylo vynášet jídlo z kuchyně a předávat ho číšníkům, ale také třeba leštit příbory či talířky. Dvacátýčtvrtý únor se tak stal dalším neúspěšným dnem.

www.closmaggiore.com
A na závěr ještě přidávám pár fotek.




Mohlo by se vám líbit

1 Komentářů

  1. Koukám, že to je na dlouhé lokty. Nečekala jsem že je to tak těžké si najít práci. :/ Doufám, že už si v 3. části něco najdeš. ;) Čtení pokračuje. :D

    OdpovědětVymazat