Ahoj!

Je to neuvěřitelné, ale za 2 dny je tu únor a já budu zase o rok starší (bohužel). Na svoje  narozeniny jsem se vždycky těšila. Těšila jsem se jednak na oslavu a jednak na to, co pěkného dostanu. Teď když jsem v Anglii to zase tak neprožívám. Vlastně ani není s kým to prožívat (když nepočítám Přemu). Zkrátka není nad to narozeniny oslavit alespoň s nejbližší rodinou. Naštěstí nás za pár dnů čeká menší návštěva. Přiletí za námi totiž naši, takže to můžeme aspoň trochu oslavit. Jak to máte s narozeninami vy? Pořádáte oslavy nebo to až tak neřešíte? Budu ráda, když mi napíšete do komentářů.

Po téměř půl roce jsem se rozhodla se s vámi podělit o novou kosmetickou recenzi. Tu poslední jsem psala už hooodně dávno a to na konci srpna loňského roku. Tyhle recenze mě prostě baví. Kromě focení jednotlivých produktů mě těší taky to, že vám můžu předat své zkušenosti a výrobek vám tak (ne)doporučit.

Parfém | Yves Saint Laurent | Black Opium

Cena: cca 1500 Kč za 50 ml
K dostání: na e-shopech, v parfumeriích

U tohohle výrobku nepůjde ani tak o hodnocení. Vlastně na vůni není moc co hodnotit, jelikož každému z nás zkrátka voní něco jiného. Parfém jako takový je trochu kořenitý, takže pro milovnice svěžích a sladkých vůní to asi moc nebude. Podle mě se skvěle hodí hlavně na podzim a zimu, jelikož je to vůně poměrně výrazná. Na jaro a léto bych prostě volila něco lehčího. No a co se týče složení vůně, tak obsahuje hrušku, květ pomerančovníku, růžový pepř, jasmín, kávu, cedr, pačuli a taky vanilku.





Máte s některým z těchto výrobků zkušenosti? Pokud ano, určitě mi dejte vědět!

Ahoj!

Tak jak si užíváte plesovou sezónu? Už jste na nějakém plese byli nebo se teprve chystáte? Upřímně, plesy jsou věc, která mi tu v Anglii strašně chybí. Já už jsem vlastně promeškala 3 plesové sezóny po sobě. Doufám tedy, že ten další rok už se na nějaký ten ples opět dostanu.

Jelikož sama nejsem příznivcem dlouhých článků, rozhodla jsem se rozdělit i ten o Dublinu. Dnes se tedy dozvíte, jak vypadal náš dublinský den č.2.

Trinity College

Jelikož jsme toho poslední noc moc nenaspali a celou sobotu vlastně prochodili, usnuli jsme už mezi 9. a 10. večer. Naše nedělní ráno tentokrát začalo snídaní, na kterou jsme zamířili do skvělé restaurace Herbstreet. Já jsem vsadila na vynikající wafle s lesním ovocem a Přema opět na takovou slanou klasiku. Nesměla chybět ani káva a čerstvý džus.




Po vydatné snídani jsme se podél řeky Liffey vydali k národní galerii, kde jsme si mohli prohlédnout díla jak Picassa, Rembradta či Caravaggia. Mimochodem, vstup do galerie je zdarma.



Dále naše kroky vedly opět k St. Patrick´s Green parku, kde nás tentokrát čekala "holubí" zastávka. Odtud jsme zamířili k menšímu parčíku s názvem Iveagh Gardens, kde jsme si prohlédli třeba nádherné fontány, které byly ale bohužel mimo provoz.




Po procházce v krásném parčíku jsme se rozhodli vyrazit k nejstarší irské univerzitě Trinity College a prohlédnout si tak nádherné historické budovy, mezi kterými se rozléhají ať už nádvoří či parky.



Mezi naše poslední zastávky patřil například památník zvaný Children of Lir, který je spojený s irskou mytologií, anebo taky tzv. Spire of Dublin, který najdete na O´Connell Street. Kužel, který byl postaven na památku admirála Nelsona měří 121 metrů.



Před večeří, na kterou jsme mimochodem opět zašli do Wagamama (tentokrát jsme vsadili na kari) jsme se ještě stavili v jedné z mnoha hospod The Oak. No a to byl konec našeho výletu.

Ahoj!

Taky se Vám stává, že z hlavy nemůžete dostat nějakou melodii? Mně docela často. Při psaní tohohle článku mě na tom všem nejvíc štvalo to, že jsem stěží hledala slova a to právě kvůli písničce, která se mi honí hlavou už pár dní, písničce s názvem Shallow. Pokud jste viděli film Zrodila se hvězda/A Star Is Born, tak určitě víte, o co se jedná. Upřímně, o zpěvačce Lady Gaga jsem si vždy myslela, že se jedná o popovou hvězdu s nijak zvláštním hlasem, které jde hlavně o to na sebe upoutat s pomocí extravagantních kostýmů pozornost. Uznávám, že jsem se mýlila. Zjistila jsem totiž, že Lady Gaga je nejen skvělá herečka, ale taky osoba, z jejíhož hlasu mi naskakuje husí kůže...

Children of Lir

Ale teď už k dnešnímu tématu. Jak už víte z názvu dnešního článku, řeč bude o našem spontánním výletu do Dublinu. Abych řekla pravdu, Dublin nikdy nepatřil mezi města, které bych chtěla navštívit. Teď se určitě ptáte, proč jsem tam teda jezdila? Zkrátka, výlet byl opravdu neplánovaný. V úterý jsme dostali nápad, že by nebylo špatné využít poměrně levných letenek a někam vyrazit. Přestože jsme se chtěli vydat spíše za sluncem, Dublin nakonec díky levným letenkám vyhrál a nám nezbývalo nic jiného než je zabookovat a v sobotu ráno už jsme seděli v letadle.

Jelikož nám letělo letadlo už v půl 7 ráno, rozhodli jsme se, že budeme vstávat ve 4. Kromě toho, že jsem za celou noc pořádně nezabrala a naspala dohromady snad 2 hodiny, jsme se na letiště dostali asi jen hodinu před odletem. Nejenže jsme se nemohli přihlásit k aplikaci Ryanairu, abychom se dostali k letenkám, ale navíc jsme se ani nemohli dostat na letištní parkoviště, které jsme měli zaplacené. A proč? Protože jsme do rezervačního systému na internetu zadali chybně registrační značku. Znáte ten pocit, když vám za asi 45 minut letí letadlo a vy jste ještě neprošli žádnou kontrolou? My jsme ho poznali. Aplikaci se nám naštěstí za 5 minut 12 podařilo rozjet a mohli jsme tak pokračovat přímo k bráně. Poprvé v životě jsem tak do letadla nastupovala na final call/poslední výzvu.

Po ani ne hodinovém letu jsme dorazili do Dublinu. Určitě vás bude zajímat, jak se z dublinského letiště dostat do centra. Na příletové hale najdete stánek, kde si můžete koupit lístky na autobus AirLink Express. Ideální je si koupit zpáteční jízdenky, které můžete využít v rozmezí 3 měsíců. Na jednoho člověka vás to vyjde na €12.

Co se týče orientace po městě, jednoznačně vám můžu doporučit aplikaci Google Trips, díky které jsme objevili jak krásné památky, tak i třeba zajímavé kavárny či bistra. Naše první zastávka byla ale vlastně náhodná a to konkrétně u sochy Molly Malone, kterou v Dublinu najdete hned na několika místech. Molly, která je vlastně takovou ikonou Dublinu, se údajně v minulosti živila prodejem mušlí a přes noc si přivydělávala prostitucí.


Pokud mě sledujete už delší dobu, určitě víte, že jedna z věcí, která mě na cestování baví je taky návštěva zajímavých kaváren, bister či restaurací. Jako první jsme tedy zamířili do kavárny jménem Clement & Pekoe, kde jsme si vychutnali první ranní kávu.






Po cestě na brunch jsme ještě narazili na donuterii The Rolling Donut, no a nebyli by jsme to my, kdybychom alespoň jeden donut neochutnali.


V bistru Hatch & Sons jsem já tentokrát zvolila toast s avokádem a slaninou, Přema naopak vsadil na snídani typu English Breakfast.


S přeplněnými žaludky jsme se tak konečně mohli vydat objevovat památky. Viděli jsme například St. Stephen´s Green park, Katedrálu sv. Patrika či Dublinský hrad.





Co by to bylo za trip do Dublinu bez návštěvy tradiční irské hospody? Navštívili jsme tedy hned tu nejznámější, tzv. Temple Bar, ve které ale bylo už ve 4 odpoledne tolik lidí, že se tam nedalo ani hnout. Proto jsme si bar pouze prohlédli a rozhodli se, že raději zvolíme něco jiného. Večer už jsme jen zamířili do naší oblíbené restaurace Wagamama, kde jsme si pochutnali na mém oblíbeném Ginger Chicken Udon. Pak už nezbývalo nic jiného, než se vydat hledat naše Airbnb ubytování. Po vydatné večeři nás tak čekala asi půlhodinová procházka.


Pokračování příště...

Ahoj!

Tak jak si v Česku užíváte to krásné zimní počasí? Upřímně, závidím vám to. Tady v Anglii to totiž letos žádná zima není. Jestli mi tu něco chybí, tak je to zaručeně sníh. Místo sněhu nám tu ale už od prosince rostou narcisy. No řekněte, jestli se ta příroda nezbláznila?!

V dnešním článku bych s vámi ráda nakousla téma novoroční předsevzetí a zkusila zodpovědět otázky typu, zda má vůbec smysl si nějaké předsevzetí dávat, jestli se to dá dodržet, případně jak toho vlastně v průběhu roku dosáhnout.

Abych řekla pravdu, já sama jsem si nikdy novoroční předsevzetí nedávala. A jestli ano, tak si to nepamatuju. Tento rok mě přece jen jedno napadlo a to konkrétně začít víc číst knížky. Jedna z věcí, která mě těší, je právě ta, když se můžu jen tak potulovat po knihkupectví a objevovat zajímavé knihy. O to víc jsem šťastnější, když si nějakou tu knížku koupím. No, a protože jsem těm knihám minulý rok moc nedala, je načase to napravit. Proto mě napadlo si dát aspoň jedno novoroční předsevzetí - každý den přečíst aspoň jednu kapitolu knížky.

Má smysl si dávat předsevzetí?

Pokud jste sami se sebou a celkově s vaším životním stylem spokojení, nemá smysl cokoliv měnit. Možná ale není úplně na škodu se nad uplynulým rokem zamyslet. Právě začátek nového roku vyloženě nabádá k tomu, začít s něčím od znova, naopak s něčím úplně přestat nebo se v něčem změnit. Samozřejmě, že si takové předsevzetí můžete dávat v průběhu celého roku. Zkrátka, záleží jen na vás. Smysl to rozhodně má. Druhá věc je, jestli to sami dokážete dodržovat.

Jak předsevzetí dodržet po celý rok?

Myslím, že to, jestli předsevzetí dodržíte, záleží z velké části na vaší vůli. Existují ale kroky, jak se tomu alespoň trochu přiblížit. Tak například si zkuste vytvořit třeba nástěnku. Chtěli byste letos více cestovat? Vytiskněte si z internetu nejrůznější obrázky míst, kam byste se chtěli podívat a vytvořte si třeba myšlenkovou mapu. Pokud chcete jako já začít víc číst, stejně tak si vytiskněte třeba obrázky knížek, které byste si chtěli pořídit. Skvělým tipem taky může být to, když si předsevzetí vypíšete hezkým písmem na papír, který si poté zarámujete. A nezapomeňte, že jsou to jen předsevzetí, takže pokud je nedodržíte, svět se nezboří. Přece jen, za zkoušku to stojí vždycky!

Ahoj!

Vítejte v novém roce! Jak jste letos (tedy vlastně už loni) oslavili Silvestra? Já nijak zvlášť. Silvestra jsme s manželem stejně jako minulý rok trávili v Anglii a žádné velké oslavy se nekonaly. Abych řekla pravdu, oslavy příchodu nového roku mi vlastně nikdy moc neříkaly. Začátek nového roku, ale může být fajn pro ty, kteří chtějí začít od začátku nebo se chtějí v něčem změnit. Tak mě napadá, že by se další článek mohl věnovat novoročním předsevzetím. Co myslíte? Zajímalo by vás tohle téma?

Vánoce zase neuvěřitelně rychle utekly. Můžu ale říct, že se už teď těším na ty další. Možná, že si tentokrát už ani nebudu muset kupovat letenku... Když už jsme u těch letenek, tak tu na tyhle Vánoce jsme si kupovali už v lednu, takže téměř rok dopředu. Ceny letenek kolem Vánoc jsou totiž neuvěřitelně předražené.

Do Česka jsme se vydali už 20. prosince. Letadlo British Airways nás tentokrát dopravilo do Vídně, odkud nás čekala dvouhodinová cesta autem domů. V pátek 21.12. pro nás byl ještě ve znamení dokupování posledních dárečků a nechyběla taky návštěva matriky. V sobotu jsme se s rodinou vypravili do Prahy, v neděli mě čekalo velké balení dárků, no a v pondělí nastal Štědrý den. Další tři dny jsme chodili hlavně po návštěvách a zároveň se snažili tak nějak relaxovat.



Na vánoční trhy na pražském Staromáku jsem taky zavítala poprvé v životě. Samozřejmě nesměla chybět ochutnávka domácích brambůrek a vánočního punče.


Na horním obrázku už vidíte naši letošní vánočku a na tom spodním naše vánoční ponožky, což byl vlastně první ranní dárek.


Fido s Blackem tentokrát oblékli vánoční oblečky, které jim ušila mamka.


No a tady už vidíte náš stromeček, který jsme tento rok ladili do zlaté a bílé a na fotce pod ním prostřený stůl na štědrovečerní večeři.