Life, life, life

by - 5.7.17

Momentálně mám hlavu plnou nejrůznějších myšlenek. Bohužel spíše těch negativních. Ale tohle asi všichni znáte. Nebo ne? Taky se Vám stává, že se toho na Vás najednou sesype tolik a máte pocit, že Vám hlava vybuchne? Tak to se děje právě mě, a tak jsem se rozhodla se z toho vypsat.


www.favim.com
Dnešní článek se tedy nebude věnovat ani kosmetické recenzi, ani receptu a ani outfitu. K tomuhle článku mě dovedl jednak můj soukromý život a jednak to, co se kolem nás všech děje. Nebudu tady ale mluvit ani o teroristických útocích či o jiném druhu násilí. 

Takže co se týče toho soukromí, zkrátka, ne všechny dny jsou zalité sluncem, a s hádkou či sebemenší neshodou se setkáváme denně. Někdy je ale potřeba si pořádně rozmyslet to, co se chystáme udělat nebo říct, protože jak víme, tak bychom toho mohli dřív nebo později litovat.
Dvakrát měř, jednou řež.

Jak bohužel zjišťuji, v poslední době si nedokážu život užívat. Asi bych to mohla přirovnat k tomu, že jsem jednoho dne spadla do tmavé díry, a nemám ani energii ani náladu na to se z té díry snažit nějak dostat. Jde o to, že místo toho, abych třeba šla ven, napsala článek či natočila video, strávím svůj volný čas tím, že sleduju seriály, maximálně si jdu něco uvařit či nakoupit. Práce, kterou tady v Londýně dělám, mě nebaví. Každý den odpočítávám hodiny, abych věděla, kdy tam už budu zase muset jít. A i když mám volno, myslím na to, že zítra budu muset do té práce zase jít. Nesnáším, když musím dělat to, co mě nebaví. Už za pár dnů v té práci ale naštěstí končím. Co bude potom? To Vám zatím neřeknu. Každopádně vím, že si potřebuju oddychnout...

Facebook. Někdy si říkám, proč tam vlastně chodím. Jak asi víte, můj blog i videa na Youtube jsou částečně věnované našim pejskům. O psi se zkrátka zajímám, takže jsem samozřejmě registrovaná v mnoha facebookových skupinách. To co ale na Facebooku někdy vídám, mi vhání slzy do očí a hlavou mi běží desítky otázek... Proč se lidi ke psům tak chovají? Jak jim tohle může někdo udělat? Copak jsou lidé tak necitelní? Proč si toho psa vlastně pořídili? Ty příběhy nejrůznějších pejsků, které denně čtu, mi trhají srdce. Majitelům psů, kteří nechali své psi trpět, v nejhorším případě jim nějak ubližovali bych přála, aby zažili to samé. Aby tam toho pána někdo přivázal za řetěz k boudě a nechal ho tam týdny bez vody a jídla, aby tam tu paní někdo donutil porodit x dětí, které by musela prodat, a které by se nakonec dostali možná do špatných rukou, aby druhého pána nechali zavřeného v kleci s rozdrcenými končetinami, které by mu nakonec museli amputovat, aby tu další paní někdo denně mlátil, a v neposlední řadě, aby toho třetího pána někdo vyhodil z auta na neznámém místě s tím, že by neuměl jazyk dané země a nevěděl jak se dostat zpět domů....

Co k tomu říct? Obdivuju lidi, kteří se právě o tyto opuštěná a týraná zvířata starají a dávají jim tak naději a šanci k tomu žít zase krásný život. A tímto bych jim chtěla také poděkovat!

Mohlo by se vám líbit

2 Komentářů

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Někteří lidé si nedokážou představit jaký to má dopad pro okolí i pro ně samotné. Já osobně nedokážu pochopit nikoho, kdo na něco takového už jen pomyslí. Sice doma momentálně žádné zvíře nemám, ale v životě bych nikomu neublížila. Pouze v sebeobraně, ake tak to je jasné. Problém také je, že to jak se lidé chovají ke zvířatům se čím dál více projevuje v chování k lidem samotným... Nerozdělovala bych to na zvířata a lidi, ale na tvora jako takového. Nevím co se se světem děje. Čím dál více nenávisti, závisti, podrazů a lidé prostě přestávají býti lidmi... :(

    OdpovědětVymazat