Naše cesta pokračuje aneb směr Francouzská riviéra

by - 13.8.17

Ahoj!

Pokud už netrpělivě očekáváte další pokračování našeho tripu, dnešním článkem Vás určitě potěším. Připravila jsem totiž opět detailní popisky dalších 4 dnů. Po francouzském Briançonu jsme se vydali směr jih Francie a to konkrétně do proslulé Marseille. Abych byla upřímná, Marseille mě tak trochu zklamala. Ale pojďme k jednotlivým dnům...


21. července - Den utrpení

Asi se ptáte, proč jsem tento den nazvala jako den utrpení. Zkrátka, pro mě tento den opravdu znamenal utrpení. Půlku dne jsem prozvracela a ten strach, kdy jedete v cizím autě a bojíte se, že ho každou chvílí pozvracíte....no prostě není o co stát.  

Náš původní plán byl takový, že začneme stopovat už ráno. Vzhledem k tomu, jak mizerně jsem se cítila, to zkrátka nebylo možné. Rozhodli jsme se tedy, že se na cestu vydáme až po obědě. Florent a Elodie, o kterých jsem Vám psala již v minulém článku, nám ještě ten den ráno nabídli, že nás vyvezou na jeden z mnoha místních hradů, abychom mohli pořídit posledních pár fotek. Co Vám budu povídat. Nejradši bych nikam nejela. Bohužel jsem ale musela, jelikož jsem sama na bytě nemohla zůstávat. Jakmile jsme na hrad dorazili, můj žaludek už to prostě nevydržel... Na hradě, ze kterého byl krásný výhled, jsme pořídili pár fotek a jeli zpět na byt. 



Něco málo po 12. hodině dopolední jsme se se sympatickým francouzským párem rozloučili a vyrazili stopovat. S baťohem na zádech a žaludkem na vodě jsem se musela hooodně překonávat.
Za celé odpoledne, resp. druhou půlku dne jsme stopli celkem 4 auta. Prvními třemi jsme se vždy posunuli o 15-20 km, to čtvrté, u kterého ještě chvíli zůstaneme, nás zavezlo až do Marseille. 

Auto řídil postarší pán, který se toho dne vracel domů z dovolené, konkrétně do Aix-en-Provence, což bylo nějakých 30 km od samotné Marseille. V průběhu cesty nám nabídl 2 možnosti - buď nás zaveze přímo do Marseille a nebo u něj můžeme přespat (za poplatek 10 euro) s tím, že by nás ráno k Marseille zavezl. Vzhledem k tomu, že jsme byli po celém dnu unavení, jsme zvolili možnost druhou. To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká. Upřímně, v bytě toho pána, který se dal charakterizovat jediným slovem BORDEL, bych si neuvařila ani čaj. S Přemou jsme tedy začali přemýšlet, jak mu říct, že jsme si to prostě rozmysleli. V ten moment nás napadali ty nejhorší myšlenky, jako např. že nás zabije. K našemu překvapení nám ale nabídl, že nás tedy do Marseille odveze hned. Asi po 8. hodině večer jsme si tedy naházeli svoje věci zpět k němu do auta a vyjeli jsme. Nebudu Vám říkat, že jsem neměla strach. Měla! A jaký... Další hodinu nás ten pán totiž vozil po celé Marseille a ukazoval nám veškeré památky. Tahle okružní jízda mi přišla nekonečná. Myslela jsem, že nám už ani nezastaví a když zastaví, bude po nás chtít peníze. K našemu štěstí nás asi v 10 večer vysadil a za tohle všechno si od nás vzal nektarinku a banán. S díky jsme hodili baťohy na záda a vydali se hledat místo na spaní, které jsme po asi hodině chození po ne zrovna nejčistější Marseille našli na menším dvorku mezi domy. 

22. července - Nekonečná cesta na pláž 

Naše ráno začalo už v 6 hodin. Pomalu jsme se sbalili a vyrazili hledat nejbližší veřejnou prádelnu, abychom si mohli vyprat špinavé prádlo. Musím říct, že jsem ve veřejné prádelně byla poprvé a nebyla to zase taková hrůza. Poté, co jsme prádlo vyprali a vysušili jsme se vydali k nádherné Marseillské katedrále a pořídili pár fotek. 


Na snídani jsme tentokrát zašli do námi ne zrovna oblíbeného mekáče. Pak už naše kroky následovaly na pláž. V tu dobu jsme ještě netušili, že se tam hned tak nedostaneme. 

Jelikož se v tento den jela v Marseille další etapa Tour de France, město bylo pouzavírané a stejně tak byla omezená veškerá hromadná doprava. Na pláž, která byla poměrně vzdálená, bylo tedy nemožné se dostat autobusem. V třicetipětistupňových vedrech nám tedy nezbývalo nic jiného, než se na pláž dostat pěšky. Asi chápete, že jsem v tu dobu začala začala Tour de France proklínat. S baťohem ná zádech jsem to postupně vzdávala a myslela si, že se na pláž snad nikdy nedostaneme. Po 2 nebo 3 hodinách jsme tam ale dorazili a mohli si tak začít vychutnávat Středozemní moře





Co by to bylo za výlet bez otestování místní kuchyně? Proto jsme hned po odchodu z pláže zamířili do jedné z mnoha restaurací. Já jsem tentokrát zvolila salát Niçoise s tatarákem z tuňáka a Přema lososa se zeleninou.



Další noc jsme naštěstí nemuseli trávit venku. Přes couchsurfing se nám podařilo najít ubytování asi 15 minut autobusem od centra, tentokrát u pánského homosexuálního páru

23. července - Poslední den v Marseille

Náš původní plán byl takový, že už dnes budeme pokračovat ve stopování. Na poslední chvíli jsme se však rozhodli, že v Marseille ještě zůstaneme. Po obědě jsme se tedy vydali do města pořídit pár fotek a poté směr pláž, no a den jsme zakončili večeří v restauraci s našimi hostiteli. Z města jsme odjížděli asi v půl 12 v noci. Kuriozitou však bylo to, když jsme se na autobusové zastávce dozvěděli, že náš autobus nemá kdo řídit, protože řidič zkrátka nepřišel do práce. Domů jsme se ale nakonec dostali a mohli tak jít spokojeně spát. 



24. července - Den plný stopování

V tento den začala naše asi největší výzva. Cíl byl jasný - Barcelona. Ráno jsme se tedy sbalili a vyrazili stopovat na místo, které nám doporučil náš hostitel. Překvapivě jsme se na tom stejném místě setkali se dvěma Češkami, které měly stejně jako my namířeno směr Španělsko. Po pár minutách jsme stopli první auto, Francouze, který nás svezl asi 20 km. Abych byla upřímná, přesně si ani nepamatuju, kolik aut jsme za ten den celkem stopli. Odpoledne jsme také narazili na IKEU, kam jsme si skočili na takový pozdní oběd. Náš den jsme zakončili ve městě Perpignan, kde jsme si ustlali v obchodní zóně. Abych byla upřímná, tak tahle noc stála za prd a to hlavně kvůli silnému větru, který celou dobu foukal a také kvůli strachu, že nás odtud někdo vyžene. Před tím, než jsme šli spát, kolem nás totiž projížděla policie. Přestože si nás nevšimli, jsem celou noc pořádně nezabrala a stále se strachovala, že se vrátí. 


Pokračování příště...

Mohlo by se vám líbit

1 Komentáře

  1. wau... pořádné dobrodružství. Na to já nejsem, ale hrozně dobře se to čte. :)

    OdpovědětVymazat