Pátek v Utrechtu, městě kaváren a grachtů

by - 21.5.18

Ahoj! 

Nový týden nám opět začal, což znamená, že je čas nový článek. Pokud jste četli ten minulý, tak dobře víte, že nás dnes čeká zase trocha toho cestování, tentokrát do holandského Utrechtu. Abych Vás s Utrechtem trochu seznámila, tak Vám o něm na začátek řeknu aspoň pár základních informací. 


Utrecht, který leží jen pár kilometrů od samotného Amsterdamu, je 4. největším městem v Holandsku. Další zajímavostí může být například to, že v něm najdete největší nizozemskou univerzitu a také to, že jedním z jeho partnerských měst je právě Brno. Mě osobně Utrecht okouzlil možná i trochu víc než samotný Amsterdam. Není tak rušný a má své kouzlo. Však posuďte sami.


Jak víte, tak čtvrtek, tedy náš první den, jsme strávili v Amsterdamu a pátek v Utrechtu. Tentokrát jsme si trochu pospali a do Utrechtu se vydali až kolem 10. hodiny dopoledne. Naše první kroky vedly přímo do centra, kde nás hned na začátek uchvátily krásné budovy podél kanálu, který měl po obou svých stranách břehy (tzv. grachty), na kterých sídlilo velké množství nejrůznějších kaváren a restaurací. Protože jsme byli hladoví, zamířili jsme na brunch do bistra PK Bar & Kitchen, kde jsem já tentokrát zvolila rajčatovou polévku, zapečený sandwich s uzeným lososem, pomerančový fresh juice, no a klasicky mé oblíbené cappuccino. Přema vsadil na sandwich s kuřecím masem a zeleninou.


Po vydatném jídle nám nezbývalo nic jiného, než to trochu vychodit. Pokračovali jsme podél kanálů a mohli jsme tak pozorovat například Domtoren, což je nejvyšší věž v Utrechtu, dále pak utrechtskou katedrálu a její krásné zahrady nebo taky náměstí Domplein. Velkým zážitkem pro nás byla taky plavba po kanálu. Rozhodli jsme se totiž, že si půjčíme kanoe a centrum Utrechtu si tak prohlédneme i z trochu jiného úhlu.



Odpoledne jsme ještě zavítali do kavárny Coffee Company a osvěžili se ledovým latte. Nechybělo ani něco sladkého na zub. Den se bohužel opět pomalu chýlil ke konci a my se tak museli rozloučit i s Utrechtem. Večer jsme ještě skočili do místního Albertu, abychom si pořídili něco na večeři a snídani. Mimochodem o kvalitě holandských Albertů asi mluvit nemusím. Upřímně, když si vzpomenu na ty brněnské, tak je mi opravdu do pláče... 



Ráno nám nezbývalo nic jiného, než zamířit na letiště a vrátit se zpět do reality. Jestli na cestování něco miluju, tak je to rozhodně to, že zapomenu na veškeré problémy, starosti a povinnosti.. A jak to máte vy?

Mohlo by se vám líbit

0 Komentářů