Ahoj!

Tak jak jste si tento víkend užili sluníčka? My jsme krásného počasí opět využili a vydali se objevovat další krásy Bílých Karpat. Takže mám pro Vás opět tip na super výlet. Co jiného se taky v posledních dnech dá dělat, že? Navíc by byla škoda toho krásného počasí nevyužít.

A kam, že jsme to vyrazili? Tentokrát to vyhrál Velký Lopeník, což je 3. nejvyšší vrchol Bílých Karpat. Kromě dechberoucího výhledu z rozhledny, jsme se po cestě na vrchol kochali jak magickými a tajemnými lesy, tak nádhernými scenériemi okolní krajiny. Kde se Velký Lopeník nachází najdete TADY.




Zajímavostí je, že se Lopeník nachází přímo na hranicích se Slovenskem a rozhledna, která na něm stojí, je v pořadí už 3. Ta první byla postaven v roce 1944. Bohužel, ale vyhořela. Druhá rozhledna byla zničena a v letech 2004 - 2004 byla postavena třetí, která stojí dodnes.




Navštívili jste někdy Velký Lopeník nebo nějaké další místo v Bílých Karpatech?

Ahoj!

Tak tu máme konečně jaro! I když to do poloviny týdne bude připomínat spíše zimu, od čtvrtka by se mělo zase oteplit. Já hlavně doufám, že když nás pořádná zima letos minula, tak že už nás nepřekvapí třeba ještě v dubnu. Jaro je mým oblíbeným ročním obdobím a už teď se nemůžu dočkat té rozkvetlé přírody.

Tentokrát mám pro vás připravenou opět knižní recenzi. Nevím čím to je, ale mně se nejlépe čte, když cestuju, ať už je to v letadle, autobuse nebo vlaku. Je to zvláštní, ale ani doma se na text nedovedu soustředit tak, jako když někam jedu. A jak to máte vy? Jaké je vaše oblíbené místo na čtení?

1) Hledá se Romeo - Alexandra Potter

První knížku, kterou jsem od této spisovatelky četla, bylo v době, kdy jsme ještě žili v Londýně. Doteď si pamatuju mé cesty metrem do práce, při kterých jsem si krátila dlouhé chvíle knížkou Láska v Paříži. Tenkrát jsem se od ní nemohla odtrhnout. Kniha Hledá se Romeo už tak vzrušující a napínavá nebyla. Našla jsem v ní pár situací, kdy jsem dopředu věděla, co dalšího se stane. I tak byla poměrně čtivá, zkrátka taková oddechovka. A o čem je zhruba děj? O společném soužití páru žijícího v Londýně, z jejichž vztahu se stává stereotyp. Hlavní hrdinku knihy - Julii, už přestává bavit to, že její přítel neustále zapomíná na domluvené schůzky nebo výročí, proto začne hledat vzrušení jinde. Jak celý příběh skončí vám samozřejmě neprozradím. Kdybych ale měla shrnout názor, řekla bych, že knížka ničím neurazí ani nenadchne.


2) Láska po francouzsku - Fiona Valpy

Ano, i druhá knížka bude spíše pro holky. Tuhle knihu jsem si pořídila zcela náhodně v jedné z brněnských prodejen Levné knihy a vyšla mě zhruba na 60 Kč. Abych byla upřímná, od knížky jsem moc nečekala, ale velmi mile mě překvapila. Děj knížky nás zavádí na francouzský venkov, jímž se autorka knihy inspirovala, jelikož ve Francii několik let žila. A jaký je děj? Angličanka Gina, což je hlavní hrdinka příběhu, má pocit, že se jí po smrti milované tety, rozchodu a vyhazovu z práce hroutí svět. Potom, co zjistí, že po tetě zdědila dům ve Francii, chvíli váhá nad tím, zda dům prodat nebo si ho ponechat. Jelikož ji v Anglii momentálně nic nedrží, rozhodne se, že se na nějakou dobu do Francie přesune. Kromě nových přátel nachází i tajemství, které dům po tetě ukrývá. No, a jestli je něco, co na knihách miluju, tak je to právě tajemno. V knížce byly pasáže, které pro mě byly poměrně nudné a nezajímavé. Na celkovém dojmu to ale rozhodně neubralo, takže vám knížku jednoznačně doporučuju.

3) Hana - Alena Mornštajnová

To nejlepší na konec! Můžu říct, že někdy je fajn nečíst jen zahraniční autory, ale zkusit sáhnout i do naší české knihovny. Nikdy jsem si nemyslela, že mě vůbec může zaujmout český spisovatel či spisovatelka. Od Aleny Mornštajnové jsem zatím přečetla jednu knihu, ale už teď vím, že si budu chtít přečíst další. Děj knížky (napsaný podle skutečných událostí) nás zavádí do období před 2. světovou válku, ale také během a po ní. Knížka je neskutečně čtivá a napínavá. Hlavní hrdinky jsou hned dvě - Mira a její teta Hana. V knize se dozvíme třeba to, jaký byl život Židů, ale dočteme se taky o krutých praktikách koncentračních táborů. Byla by škoda vám prozrazovat děj. Pokud vás alespoň trochu zajímá tématika 2. světové války, knížka pro vás bude určitě ta pravá. Za mě je to jedna z nejlepších knih, co jsem dosud přečetla!

Četli jste některou z knížek? Jestli ano, jaký je váš názor? Budu ráda, když mi dáte vědět do komentářů.

Ahoj!

Tak se Vám po více než 2 měsících zase hlásím. Vím, že jsem v poslední době zanedbávala jak Instagram, tak blog (o youtube ani nemluvím). Kromě energie mi totiž došla i inspirace. Na konci ledna jsem nastoupila do nové práce a chvíli mi trvalo si zvyknout zase na nějaký režim. Přes týden jsem zkrátka ráda, že si po práci něco navařím a odpočinu. Občas hodím něco na Instagram, ale na blog nebo Youtube mi už prostě nezbývá čas. S příchodem jara (které nám už pomalu začíná) se chci blogu a dalším sociálním sítím opět začít věnovat, tak doufám, že mi to vyjde.

Ještě před našim návratem z Anglie do Česka jsme si řekli, že bychom měli začít s cestováním po naší rodné zemi a jejím okolí. Je to neuvěřitelné, ale po 27 letech života zjišťuji, že je spousta nádherných míst jen pár kilometrů od mého rodného města. Poslední 3 víkendy tedy využíváme krásného počasí a začínáme objevovat krásy Česka. Tou první oblastí jsou Karpaty.

I když nám první březnovou neděli počasí zase tolik nepřálo, vydali jsme se k Velké Javořině a vyšlápli si na menší kopeček zvaný Lesná, z jehož vrcholu se nám naskytl výhled na úžasné panorama Bílých Karpat. Kopec Lesná se rozkládá mezi obcemi Horní Němčí, Strání a Vápenky a najdete ho TADY.



Druhý březnový víkend jsme se vydali opět pod Velkou Javořinu. Tentokrát jsme ale zamířili k rozhledně Obecnice, kterou najdete nad obcí Korytná. Rozhledna, která je 13 m vysoká, je přístupná 24 hodin denně a je zcela zdarma. Po výšlapu na rozhlednu se Vám naskytne krásný výhled na Vizovické vrchy a taky Chřiby. Nevíte kde přesně se rozhledna nachází? Mrkněte se SEM.




V polovině měsíce jsme zamířili téměř až ke slovenským hranicím a to konkrétně do vesničky Vyškovec. Abych řekla pravdu, o Vyškovci jsem vždy slýchávala jen v mezi řečí a vždycky si ho představovala, jako klasickou českou vesnici. Přestože ve Vyškovci žije něco málo přes 140 obyvatel, okolní příroda, kopce, lesy a samotný výhled stojí opravdu za to. Však sami posuďte. Kde se Vyškovec nachází najdete TADY.




Už teď se těším až se na všechna tyto místa podívám třeba na jaro nebo v létě, kdy bude všechno nádherně zelené.

Navštívili jste některé z těchto míst? Jaká další místa byste mi v ČR doporučili?