Dnešním článkem bych ráda navázala na ten předminulý, který se týkal mého porodního příběhu. Pokud jste tedy článek zatím nečetli, určitě se mrkněte. Najdete ho TADY. Minule jsem skončila u bondingu a převozu na pokoj, u kterého taky dnes začnu. Takže...

Jaká byla moje zkušenost s porodnicí?

Hned na začátek je třeba zmínit, že jsem rodila v porodnici v Uherském Hradišti. Od začátku těhotenství jsem vlastně tak nějak počítala s tím, že tady budu rodit. Jednak je to porodnice, která je asi nejblíž a taky jsem na ni četla docela pozitivní recenze. Co se týče porodu, původně jsem přemýšlela nad výběrem své vlastní porodní asistentky. Nakonec jsem to ale nechala být a musím říct, že jsem vlastně udělala i dobře. S porodní asistentkou uherskohradišťské nemocnice, paní Vaculíkovou, jsem byla opravdu moc spokojená, jelikož byla při porodu jak profesionální, tak velmi milá a ochotná. 

Můj původní plán byl takový, že pokud to bude možné, připlatím si nadstandardní pokoj. Bohužel jsem se při převozu na pokoj dozvěděla, že to není možné. Všechny pokoje byly totiž obsazené a na mě údajně zbývalo poslední volné místo v celé porodnici. Měla jsem ale štěstí, že se jednalo o pokoj pro 2 osoby s vlastní koupelnou. Nakonec jsem půlku pobytu v porodnici strávila na pokoji sama, takže to vlastně bylo skoro jako nadstandard.

Abych moji zkušenost nějak shrnula, porodnici v Uherském Hradišti můžu opravdu doporučit. Za celou dobu jsem se nesetkala s jakoukoliv negativní či nepříjemnou reakcí ze strany personálu. 

Jaké byli první dny po porodu?

Porodila jsem v neděli nad ránem a z porodnice odcházela ve středu kolem 1. hodiny. Celkem jsem tedy v porodnici strávila 3 noci. První den po porodu byl pro mě asi nejtěžší. Byla jsem ráda, že si můžu dojít do koupelny, nemohla jsem sedět a navíc se mi po porodu ještě motala hlava. Mezi 8. a 9. hodinou mi sestřička z novorozeneckého oddělení přivezla Bastienka. Zároveň jsem od ní taky dostala instrukce týkající se péče o miminko nebo třeba toho, kdy chodí vizita (každé ráno bývaly 2, nejdřív v půl 8 z gynekologického oddělení a další v 9 z toho novorozeneckého). Polovinu instrukcí jsem si vlastně ani nezapamatovala, jelikož se moje oči upíraly jen na Bastienka a já pořád nemohla uvěřit, že je to miminko moje. Pamatuju si, že jsem první den ani neměla chuť na jídlo, takže jsem toho moc nesnědla. Zato jsem měla strašnou žízeň a bylo mi šílené vedro. Bohužel si nepamatuju, jak jednotlivé dny probíhaly (kromě toho prvního dnu po porodu), tak zkusím nějak shrnout to, co mi utkvělo v paměti...

Jestli mě něco překvapilo, tak to byla rozhodně má prsa. Upřímně, připadala jsem si jako po plastické operaci. Prsa jsem měla totiž šíleně tvrdá a bolestivá. Kojení pro mě bylo ze začátku docela boj, jelikož se Bastien neuměl pořádně přisát a já sama jsem nedokázala poznat, jestli pije nebo ne, takže jsem si musela párkrát odstříkat mléko, kterým se pak dokrmil stříkačkou. Z tohoto důvodu mi taky sestřička nabídla kojící kloboučky, se kterými bylo kojení o něco snazší a přišlo mi, že se malý konečně aspoň trochu napil. Bohužel mi ale taky přišlo, že to víc bolelo, což mi potvrdila jiná sestřička tím, že kojení s kloboučky zkrátka víc bolí, protože miminko musí vyvinout větší sílu sání. Doporučila mi taky ať se stavím na novorozeneckém oddělení vyzkoušet kojení s kojícím polštářem. Nevím jak se to stalo, ale Bastien se najednou dovedl přisát i bez kloboučků. 

Veškeré informace ohledně toho, jestli miminko kadí, čůrá a kdy je kojené se musely zapisovat do kartičky. Od 3. dne se taky muselo vážit před a po kojení a zapsat množství vypitého mléka. V neděli večer jsem se Bastienka taky poprvé učila koupat. Já jsem se tedy spíš jen dívala, jak ho koupe sestřička, jelikož jsem si na první koupání sama netroufala. Co bych ještě ráda zmínila jsou vyšetření, která Bastien absolvoval. Bylo to ať už vyšetření zraku, sluchu, kyčlí, srdce a dalších orgánů a nebo třeba taky odběr krve na zjištění přítomnosti metabolických poruch. Vyšetření nám naštěstí vždy dopadla dobře. 

Dále bych se ráda zmínila o odstranění pahýlu pupečníku a podání vitamínu K. Přestože odstranění pahýlu není pro miminko nijak bolestivé, rozhodla jsem se, že nechám Bastienovi pupečník odpadnout samovolně (odpadl mu cca po 14 dnech). A co se týče vitamínu K, ten můžete miminku buď nechat píchnout přímo do svalu a nebo si ho necháte předepsat u svého dětského doktora a podáváte miminku po kapkách jednou týdně do 3. měsíce věku. Já jsem si vybrala tu druhou možnost. 

Co se týče nemocniční stravy, byla jsem docela překvapená. Jídlo mi nepřišlo nijak špatné. Porce byly poměrně velké, takže jsem nikdy hlady netrpěla. Co jsem ale nesnášela byl nemocniční čaj. Ten chutnal tak, jako když vezmete konvici a hodíte do ní jeden sáček toho nejlevnějšího ovocného čaje. Takže asi tak.

Jak už jsem psala v článku o porodu, překvapilo mě, že jsem po porodu pocítila neuvěřitelnou úlevu, jelikož byly všechny bolesti najednou pryč. Co bylo zajímavé bylo třeba to, jak mě bolelo v podbřišku při kojení. Tahle bolest totiž znamenala zavinování dělohy. Možná to teď bude znít trochu divně, ale další věcí, která mě trápila byla bolest pohlavních orgánů, což se dá po porodu očekávat. Jak už jsem psala, první den pro mě bylo nemožné si sednout a ještě několik dalších dní jsem se kvůli bolesti nemohla ani vysmrkat nebo zakašlat. Ze všeho nejhorší byla asi bolest prsou a bradavek. Už v nemocnici mi bylo doporučeno prsa před kojením nahřívat a po kojení zase zchladit, což jsem se snažila nějakou dobu praktikovat. Po pár týdnech už mě to ale přestalo bavit. Ještě hůř na tom byly právě bradavky, které jsem si neustále potírala Bepanthenem (dělám to dodnes), bez kterého bych nepřežila. V nemocnici mi sestřička doporučila nosit kojící podprsenku. Tu jsem nějakou dobu nosila i doma, ale po určité době jsem zjistila, že prsům je zkrátka nejlíp pouze v bavlněném tričku. 

Jako poslední věc týkající se porodnice bych ráda zmínila návštěvy. Měla jsem to štěstí, že v nemocnici byla povolená návštěva zákonného zástupce miminka, tedy otce na cca 30 minut denně s podmínkou negativního testu na koronavirus. Každopádně přesný čas pobytu návštěvy nikdo nekontroloval, takže tam s námi Přema býval i hodinu. 

Jak probíhalo šestinedělí doma?

Upřímně, závidím těm, které se po porodu cítily fit a mohli normálně fungovat. Pro mě byly první 2 nebo 3 týdny po porodu asi nejhorší. Neustále jsem se cítila jako bych byla nemocná. Díky nočnímu vstávání (vstávala jsem cca dvakrát až třikrát) jsem byla totálně vyčerpaná a nevyspalá. Co mě bohužel taky dostihlo byl menší zánět v prsu, při kterém jsem měla zvýšenou teplotu a na prsu se mi objevil červený flek. Díky odsávačce a tvarohovým obkladům se mi zánět naštěstí podařilo překonat. No a s kočárkem na procházku jsem si opravdu troufla jít až po 2 týdnech. A jaké bylo sžívání s miminkem? Myslím, že Bastien byl a vlastně pořád je docela pohodové miminko. Pláče jen když má hlad nebo se mu chce spinkat. Ze začátku ho asi taky trápila bolest bříška, díky které byl občas trochu víc plačtivější. Kdybych měla shrnout šestinedělí, řekla bych, že jsem se cítila dobře až tak po 7 týdnech, takže název šestinedělí má asi opravdu něco do sebe. 

A jaké bylo to vaše šestinedělí? Jak jste se cítily po porodu? Budu ráda za vaše zkušenosti.