Ahoj! Po pár měsících jsem zpět s novým článkem. Tentokrát bych se s Vámi ráda podělila o mé zkušenosti v průběhu druhého těhotenství a taky o to, jak jsem se vlastně dozvěděla, že jsem zase těhotná. Upřímně, druhé těhotenství pro nás byl šok a událost, se kterou jsme vůbec nepočítali. Já vím. Teď si asi říkáte, že přeci musím vědět co dělám... Každopádně jsem se poučila (:-D), že se po porodu opravdu nedá spoléhat na menstruační kalendář a ne/plodné dny. 

V dnešním článku nebudu jednotlivé trimestry rozebírat tak podrobně, jak tomu bylo u mého prvního těhotenství s Bastienkem. Dnes bych to ráda vzala ve stručnosti. Hned na začátek bych ještě chtěla říct, že každé těhotenství je naprosto odlišné, což vidím sama u sebe. 

První trimestr

Jak jsem se vlastně dozvěděla, že jsem těhotná? Ne, že bych nad tím nepřemýšlela, ale zkrátka jsem si to asi nechtěla nějak připustit. V druhé polovině října jsem se prostě začala cítit víc unaveně a taky mi bylo občas nevolno. Tyhle stavy jsem tehdy připisovala spíš tomu, že na mě něco leze. A jelikož mám denně plnou hlavu Bastienka, na přemýšlení nad tímto mi vlastně ani nějak nezbýval čas. Jelikož nevolnosti neustupovaly, nezbylo nic jiného, než si udělat těhotenský test. Bylo 31. října a já se v ten den dozvěděla, že jsem opět těhotná. Ta druhá čárka tam tentokrát vyskočila v podstatě hned... No a oznámení manželovi tentokrát neprobíhalo tak dojemně, jako tomu bylo s Bastienkem. Tentokrát totiž věděl, že si jdu test dělat, takže se novinku dozvěděl hned, jakmile jsem vylezla z koupelny. 

Na konec listopadu jsem se objednala ke své gynekoložce na kontrolu, no a ta mi samozřejmě těhotenství potvrdila. Určitě vás bude zajímat, jestli mi tentokrát bylo nebo nebylo špatně. Špatně mi občas bylo. Naštěstí to nebyla taková hrůza jako u prvního těhotenství, kdy jsem nemohla absolutně pozřít jakékoliv jídlo. Pokud si dobře vzpomínám, jedla jsem celkem normálně. Pár večerů se mi stalo, že mi bylo opravdu hodně blbě a já nebyla absolutně ničeho schopná. Spíše jsem pociťovala větší únavu a to bylo ze všech příznaků asi vše. Hodně jsem přemýšlela nad tím, že to, jak se v těhotenství cítíte, může hodně souviset i s Vaší psychikou. Tak třeba u Bastienka jsem si vyloženě připouštěla, že mi bude špatně a ono mi taky bylo hodně špatně. Tentokrát jsem se na to zkusila dívat trochu jinak a spíše si snažit přitáhnout tu myšlenku, že se budu cítit dobře a ono to vlastně skoro tak bylo. Jestli jsem ale v průběhu prvního trimestru měla na něco chuť, tak to byly rozhodně zavařeniny a takové ty nejrůznější nakládané věci.

Druhý trimestr

Ještě před Vánoci jsem absolvovala první screeningové vyšetření s odběrem krve. Screening mi naštěstí dopadl dobře. S výsledky krve už to tak slavné nebylo. Bohužel mi vyšla poměrně vysoká pravděpodobnost na Downův syndrom a tentokrát mi bylo doporučeno absolvovat odběr plodové vody, který vám dá stoprocentní jistotu, jestli vaše dítě bude či nebude postiženo Downovým syndromem. 

O Vánocích jsme začali s prvním oznamováním. Tentokrát jsem Bastienovi pořídila body s nápisem BUDU VELKÝ BRÁCHA. Tuhle novinku asi nikdo nečekal a všichni byli, no, v šoku :-D 

A teď zpět k tomu odběru plodové vody. Ten jsem se rozhodla podstoupit. A jak takový odběr vlastně probíhá? Odborněji amniocentéza (je hrazena pojišťovnou), kterou jsem podstoupila hned na začátku ledna, se provádí mezi 16.-21. týdnem a probíhá tak, že vám skrz dlouhou tenkou jehlu odeberou přes břicho trochu plodové vody. Samotný zákrok trvá jen pár sekund a jak jsem zjistila, nejedná se o nic bolestivého. Přirovnala bych to třeba k odběru krve, takže se to dá v pohodě zvládnout. Strach jsem před odběrem samozřejmě měla. Po samotném úkonu jsem ještě musela cca půl hodiny čekat na místě, kdyby se mi náhodou udělalo nevolno a poté se mohla vydat zpět domů. Výsledek, který nám naštěstí dopadl dobře, jsem znala hned do dvou dnů.

Na začátku února mě čekal druhý screening, který opět dopadl na jedničku. A co se týče nějakých těhotenských příznaků? Zpozorovala jsem na sobě, že mám poměrně velkou chuť k jídlu a taky toho docela dost sním. Často mě přepadala chuť na sladké a taky mě překvapilo třeba to, že jsem rychleji začala přibývat na váze nebo to, že mi dříve začalo růst břicho. 

Můžu říct, že jsem zhruba do 20. týdne necítila žádné pohyby. Pokud si dobře vzpomínám, u Bastienka jsem je cítila mnohem dřív (teda pokud se mi tehdy jen nějak nehýbala střeva). Kolem toho 20.-21. týdne už jsem je začala pomalu vnímat. Rozhodně to ale nebylo nic velkého jako u těhotenství č. 1.

Málem bych zapomněla říct, že jsme si tentokrát pohlaví říct nenechali a necháváme se překvapit!

Co se týče různých bolestí těla, tak ty jsem do druhého trimestru taky nijak nepociťovala. Možná jen občas bolest hlavy, ale rozhodně to nebylo nic hrozného. Co mě ale trápilo, byly rozhodně křečové žíly, které byly mnohdy hodně bolestivé. Bohužel se s tím v průběhu těhotenství nedá velice nic dělat, takže mi nezbylo než nosit kompresní punčochy a podkolenky. 

Řekla bych, že je druhý trimestr asi nejpohodovější, když pominu to, že Vám začíná těžknout břicho, začínáte mít problém se ohnout a zadýcháváte se a neustále chodíte na záchod jako jsem to měla já. A abych nezapomněla, taky mě občas trápily noční můry, což se mi stávalo i u prvního těhotenství.

Co se týče lékařských prohlídek, tak ty jsem absolvovala každý měsíc (běžné vyšetření, kontrola moči, občasné odběry krve) a asi od 26. týdne se měří i tlukot srdce miminka. Mimochodem, pokud by Vás téma lékařských kontrol a screeningů zajímalo víc, mrkněte na články o prvním těhotenství, kde jsem se rozepisovala do větších detailů. 

Třetí trimestr

Hned na začátku tohoto trimestru jsem absolvovala vyšetření na těhotenskou cukrovku. Musím se pochválit, že jsem to tentokrát absolvovala celé. Při tom minulém jsem totiž po vypití glukózy zvracela a test tak musela ukončit. Tentokrát mi taky nebylo nejlíp, ale nějak jsem to přežila až do konce. Pro ty, kdo neví, jak takové testování probíhá, nejprve Vám odeberou krev (po celou dobu testování musíte být lačná a pít pouze vodu nebo černý čaj), pokud Vám první výsledek krve dopadne dobře, dostanete k vypití glukózu, kterou zapíjíte již zmíněnou vodou nebo čajem. Po hodině Vám vezmou krev podruhé a po další hodině potřetí. No a to je konec testování. 

Co jsem na sobě v průběhu tohoto i toho předchozího trimestru zpozorovala byly rozhodně výkyvy nálad a hodně velkou únavu. Častokrát jsem přes den usnula spolu s Bastienkem a mnohdy spala i 2 hodiny. Stejně tak jako únava, mě často přepadal hlad v noci. 

Hlavně v noci, kdy jsem měla hrozný hlad jsem často sahala třeba po tyčinkách z DM.

Zajímavostí je rozhodně fakt, že jsme se teprve v tomto trimestru dohodli na jménech. Tentokrát jsme je nevybrali už v prvním měsíci těhotenství :-D 

No a protože jsem typ člověka, co má rád vše předem připravené, tašku do porodnice jsem si začala chystat už asi 2 měsíce před termínem porodu. Ve 33. týdnu jsem taky absolvovala ultrazvuk, na kterém se tentokrát zjišťoval i váhový odhad miminka, které tehdy vážilo cca 1,7 kg. Teď se ještě vrátím k tomu testování na těhotenskou cukrovku. Z celého testování dostanete 3 různá čísla - to první značí cukr v krvi na lačno a ta další dvě cukr v krvi hodinu a 2 hodiny po vypití již zmíněné glukózy. To první číslo mi tentokrát bohužel vyšlo přesně na hranici, takže mě gynekoložka odeslala na diabetologii, kde mi byla kromě domácího měření cukru v krvi doporučena dieta, kterou jsem občas taky porušila. 

Nyní jsem ve 36. týdnu, ve kterém bych tento článek ráda ukončila. Počítám, že mě teď čekají kontroly každý týden včetně pravidelného měření ktg, stejně jako tomu bylo u minulého těhotenství. A co se týče mého nynějšího zdravotního stavu? Tak nejvíce trpí rozhodně bederní páteř a kyčle, takže doufám, že to s porodem odezní. 

Sama jsem moc zvědavá, kdy to přijde a jak to bude probíhat. Ten druhý porod prý bývá rychlejší, tak uvidíme. Ráda bych na téma porod napsala opět článek a podělila se s vámi o mé zkušenosti. Tak držte palce! :) 

Abych zabránila vzniku strií, sáhla jsem tentokrát po tomhle tělovém máslu od Hippu.