Už je to víc než rok, co jsem na blog nahrála svůj poslední článek. Je to strašně zvláštní pocit si zase sednout k notebooku a začít psát. Já vlastně ani nevím, jestli blogy v dnešní době vůbec ještě někdo čte. Přijde mi totiž, že jejich roli převzal Instagram. Já sama jsem od čtení blogů upustila a aktivní jsem vlastně už jen na zmiňovaném Instagramu. Klidně mi dejte vědět, jak tohle vnímáte vy a jestli si ještě někdy přečtete nějaký ten článek. Ale teď už k tomu hlavnímu a to je téma dnešního článku - mému třetímu těhotenství. 

Dnešní článek jsem se rozhodla sepsat, abych si stejně jako u předchozích dvou těhotenství uchovala alespoň nějaké vzpomínky. Myslím, že je fajn mít tyhle věci někde uložené, ať už je to váš osobní deníček nebo právě blog. 

Po druhém porodu jsem si (stejně jako po tom prvním :-D) řekla, že tohle už nechci nikdy zažít. Co si budeme povídat, samotný porod, resp. ta bolest, kterou zažíváte, je prostě peklo a někdo, kdo si to nezažil, si to nedovede představit. U druhého porodu mi přišlo, že byla dokonce ještě horší. Po nějaké době na to ale zapomenete a začnete si říkat, že byste do toho šli možná i znovu...

První trimestr

To, že můžu být těhotná jsem věděla hned od začátku. Nezbývalo tedy nic jiného, než počkat na vynechání menstruace a udělat si těhotenský test. V 5. týdnu jsem si udělala dva a oba byly samozřejmě pozitivní. Ten pocit, kdy zjistíte, že se to opravdu děje je zkrátka nepopsatelný. Pár týdnů jsem ještě počkala a pak se objednala ke své gynekoložce, která mi těhotenství potvrdila. Jelikož bylo ale ještě relativně brzy, asi za 2 nebo 3 týdny mě objednala znovu. Byla jsem asi v 10. týdnu, kdy jsem poprvé viděla, jak miminku tluče srdíčko a všechno naštěstí probíhalo tak, jak má. Určitě vás bude zajímat, jestli jsem trpěla na nevolnosti. Trpěla. Nonstop. Mám pocit, že jsem protrpěla celý druhý i třetí měsíc. Bylo mi totiž špatně od rána do rána. Prostě pořád. Naštěstí jsem ani v tomhle těhotenství nezvracela a v jídle se nijak zvlášť neomezovala. Jediné, co jsem do sebe nemohla dostat byly zeleninové saláty a káva. Pamatuju si, že jsem měla docela často chuť na nezdravé smažené věci. Jestli mi na nevolnosti něco pomáhalo, tak to byla Coca Cola, kterou jsem popíjela po malých doušcích. Upřímně, není to žádná sranda se starat o 2 děti, když je vám mizerně. Kromě nevolností jsem byla taky pořád unavená, takže poobědový spánek s dětmi byl u mě na denním pořádku. Jestli si dobře vzpomínám, tak mě v tomto trimestru taky často bolela záda, což naštěstí po nějaké době vymizelo.

Druhý trimestr

Koncem prvního/začátkem druhého trimestr mě čekal první těhotenský screening. Odběry krve i samotný ultrazvuk naštěstí dopadly dobře a vše se potvrdilo i na screeningu druhém. Pokud by vás tohle vyšetření zajímalo podrobněji, mrkněte na články o mém prvním těhotenství. Najdete je v záložce Ze života - Těhotenství a mateřství. Co se týče pohlaví, tak už na prvním screeningu to paní doktorka tipla na chlapečka, což se nakonec i potvrdilo. Jestli mě něco mrzelo, tak to bylo to, že jsem ani tentokrát nedostala 3D fotku miminka, což mi nevyšlo ani u jednoho z dětí. Vždycky byly nějak špatně otočené nebo si rukama zakrývali obličej. 

Se začátkem druhého trimestru naštěstí vymizely jak nevolnosti, tak únava. Řekla bych, že pro vždy bývá druhý trimestr procházka růžovou zahradou. Mohla jsem normálně jíst a fungovat. Jediné co mi zůstalo byla nechuť ke kávě, což mi ale vůbec nevadilo. 

Jestli se mi něco abnormálně v tomto těhotenství zhoršilo, tak to byly křečové žíly, na které jsem trpěla už v předchozím těhotenství. Doteď jsou kompresní punčochy moje největší záchrana. Nedovedu delší dobu stát třeba v kuchyni pokud je na sobě nemám. Jinak jsem žádné jiné bolesti v průběhu druhého trimestru nepocítila. 

S koncem roku 2023 jsme těhotenství začali oznamovat rodině i kamarádům. Myslím, že jsme to tentokrát oznamovali ze všech 3 těhotenství nejpozději. 

Co mě v průběhu toto těhotenství taky pěkně potrápilo byly noční můry, na které jsem hodně trpěla u všech těhotenství. Stejně tak jsem začala chodit častěji na malou, což už mě někdy taky pěkně štvalo. Rozhodně mě překvapilo, že se naše všechny 3 děti otočili hlavou dolů zhruba ve stejném týdnu (cca ve 27. nebo 28.). Tak jen doufám, že i ten třetí takhle zůstane až do konce :-D.

Poslední věc, kterou bych ráda zmínila jsou pohyby miminka. Takové zvláštní pocity v břiše jsem poprvé ucítila někdy kolem 15. týdne. Pak na nějakou dobu vymizely a pravé pohyby jsem začala cítit nějak mezi 20. - 22. týdnem. Co můžu rozhodně říct je to, že je tohle miminko rozhodně nejaktivnější ze všech tří.

Třetí trimestr

S tímto trimestrem se mi opět vrátila únava, takže chodím zase často s dětmi po obědě spávat. Většinou usnu tak na hodinu. Taky se mi ale stávalo, že jsem spala celé dvě hodiny. 

V druhém i třetím trimestru mě párkrát trápilo pálení žáhy. Nikdy to ale naštěstí nebylo nic, co by se nedalo vydržet. Stejně tak jsem občas pociťovala nevolnosti, ale už to nebylo nic tak hrozného. Můžu říct, že jsem do této doby naštěstí nepocítila žádné větší bolesti bederní páteře nebo zad celkově. A když už mě něco bolelo, nebylo to tak nesnesitelné jako u předchozích dvou těhotenství. Na co jsem ale tentokrát víc trpěla byly časté bolesti v podbřišku, kvůli kterým jsem kolikrát tápala nad tím, jestli už náhodou nerodím. Stejně tak mi začalo tvrdnout břicho, ale s tím už jsem měla zkušenosti z předchozích těhotenství.  A když už jsme u toho porodu, stejně jako u těhotenství s Damiankem mě i tentokrát doktorka strašila předčasným porodem a doporučila mi absolutní klid, což bylo v mém případě, kdy jsem se musela starat o 2 děti zkrátka nemožné. S rostoucím břichem se jsem začala mít problém si třeba obout boty nebo se otočit v posteli ze strany na stranu. Zkrátka začalo být všechno náročnější. 

Co se týče chutí, měla jsem často chuť na sladké a to bylo asi tak všechno. V 33. týdnu jsem si taky sbalila věci do porodnice. Možná to je pro někoho moc brzo, ale já jsem vždycky radši připravená dopředu a nechtěla bych zažít pocit, kdy se budu muset rychle balit na poslední chvíli. Přeci jen, nikdy nevíte, kdy to může přijít. 

Jestli mě něco mrzelo, tak to bylo rozhodně to, že jsem díky velkým výkyvům nálad byla občas na děti opravdu nepříjemná. Stávalo se mi, že jsem se probouzela se špatnou náladou, nálada se mi hodně střídala a to co jsem jednou brala s klidem mě podruhé zase nehorázně štvalo. 

V 33. týdnu jsem u své gynekoložky absolvovala ultrazvuk na váhový odhad miminka. Řekla bych, že se od tohoto týdne taky začaly pohyby hodně slábnout a miminko už se tolik nehýbalo. V 37. týdnu už mě čekala jen registrace v porodnici a vyšetřením a ultrazvukem, kde jsem se dozvěděla, že miminko váží zhruba 2600 gramů. V 38. týdnu (tímto týdnem chci ukončit tento článek) jsem absolvovala první KTG, no a ten příští týden (pokud do té doby nezačnu rodit) mě čeká ještě jeden váhový odhad u mé gynekoložky. 

Sama jsem zvědavá, kdy to přijde, ale nejraději bych byla, kdyby to nakonec vydrželo do termínu. Tak nám držte palce. :)