Ahoj!

Pokud jste zvědaví, jak pokračovala naše cesta do Španělska, doufám, že se nezlobíte, že jsem Vás nechala tak dlouho čekat. V poslední době jsem toho měla poněkud hodně a na psaní článku mi nezbývalo moc času ani energie. Začala jsem totiž s novou prací. Minulý týden jsem nastoupila v kavárně. Musím říct, že není nad to, když se v pátek odpoledne vrátíte z práce a víte, že máte před sebou volný víkend...
 
V dnešním článku Vám povím, jak probíhala naše dovolená v Barceloně. Tak pojďme na to!



 25. července - Zažíváme pocity zoufalství

Pokud jste četli minulý článek, určitě si vzpomínáte, že jsem minule skončila u našeho ne zrovna klidného noclehu v nákupním zóně. V tento den ráno jsme tedy vstávali už v 6 hodin, a to hlavně proto, že se do zóny začali sjíždět dělníci. Sbalili jsme se a vyrazili směrem k nejbližšímu odpočívadlu, které jsme využili k ranní hygieně a také k tomu, abychom se převlékli. Poté jsme začali stopovat. Snad po 30 - 45 minutách se nám podařilo stopnout francouzský pár, který nás zavezl za francouzsko-španělské hranice, odkud jsme ve stopování pokračovali. Nebudete tomu věřit, ale za další 3 hodiny se nám nepodařilo stopnout jediné auto (stopovat jsme zkoušeli i na dálnici, kde je to zakázáno). Můžu říct, že jsme zažili pravé zoufalství. Po třech úmorných hodinách na slunci jsme se tedy rozhodli přesunout k jiné silnici. Tady jsem si také zkusila svůj snad nejrychlejší sprint v životě, kdy jsem utíkala asi 100 metrů za mapou, kterou nám odnesl vítr. Mapu jsem ale naštěstí dohonila. Docela by mě zajímalo, co si o mě mysleli řidiči, kteří jeli v autech za mnou... Zázrak se stal v moment, kdy jsme s Přemou začali opět stopovat, jelikož nám zastavilo auto snad po pár sekundách. Auto řídil postarší Francouz, který nám nabídl, že nás hodí na Barcelony. Pocit zoufalství z nás tak hned opadl. 

Do Barcelony jsme dorazili mezi 5. a 6. hodinou večerní a naše první kroky vedly k asi největší památce Barceloně - Sagradě Familii. S tím, že se ještě tento den dostaneme do Barcelony jsme nepočítali, proto jsme na tuhle noc neměli zařízené ubytování. Rozhodli jsme se tedy, že zkusíme štěstí a přes Airbnb si někde najdeme nocleh. Naštěstí se zadařilo a my tak nemuseli trávit další noc venku a hlavně jsme se mohli zase osprchovat :)

 26. července - Zkoušíme španělskou paellu

Po dlouhé době jsme se konečně pořádně vyspali. Jelikož jsme ale na další 3 noci měli ubytování zařízeno jinde, museli jsme se opět sbalit, a hned poté jsme vyrazili na snídani do malé barcelonské kavárničky El café blau. No a protože nám zbývalo ještě pár hodin, vydali jsme se k Arc de Triomf a také k Sagradě. 



Do apartmánu jsme dorazili asi v půl 3 odpoledne. Vysprchovali jsme se, vybalili a vyrazili do města. Tentokrát byl náš cíl jasný - večeře. Na nejznámější barcelonské ulici La Rambla jsme si ještě koupili vynikající zmrzlinu a zavítali také na nejstarší barcelonský trh La Bouqeria, kde jsme tentokrát ochutnali pouze fresh juice. Pak už naše kroky vedly do nádherných barcelonských uliček podél La Rambly. Jméno restaurace, kde jsme nakonec skončili a kde jsme ochutnali pravou španělskou paellu (pokrm, který se skládá z rýže a kuřecího masa či plodů moře) si ani nepamatuju. Co si ale pamatuju je pocit, když jsme odcházeli s nehorázně plnými žaludky domů :-D


27. července - Fronta u kavárny

Tentokrát jsme si pospali a do města jsme vyrazili až nějak kolem 11. dopoledne. No a jelikož jsme potřebovali poslat pohledy svým rodinám, naše první kroky směřovaly na poštu. Původně jsme je chtěli hodit do jedné z venkovních schránek, ale znáte to... Když něco potřebujete, tak to prostě nikde nemůžete najít. 

Na dopoledne jsme si také naplánovali brunch v kavárně se jménem Brunch&Cake. Kdo by si pomyslel, že na to, abyste si mohli v kavárně sednout, si budete muset vystát řadu a nechat se zapsat do pořadníku? Čekat se nám samozřejmě nechtělo. Dvanáct hodin, my hladoví a tak jsme se rozhodli, že zkusíme najít jinou kavárnu. Kousek od Brunch&Cake jsme naštěstí narazili na moc krásnou restauraci Chaitea Hausfood, kde dělali brunch taky, a kterou Vám tímto můžu doporučit. Fotku našeho úžasného brunche sem nedám, jelikož jsem to na foťák nefotila. Můžu Vám ale aspoň říct, co jsme si dali. Nesměla chybět káva a snad poprvé v životě jsme ochutnali smoothie. Já jsem tentokrát zvolila tříbarevný sandwich plněný sýrem a pomazánkou (už si nepamatuju jaká vlastně byla) se zeleninovým salátkem (fotku můžete vidět na mém instagramu). Za to Přema zvolil sladké jídlo v podobě vynikajícíh waflí. 

Poté co jsme se najedli, jsme vyrazili od copycentra, abychom si vytiskli letenky na Mallorcu. Co jsme ale cestou neobjevili? Kavárnu Cup&Cake! Abych Vám to vysvětlila, celou dobu jsme si mysleli, že Brunch&Cake je v Barceloně jen jedna. Když jsme se na internetu pokoušeli najít jinou pobočku, nic nám to nenašlo. Takže jak říkám. Brunch&Cake je jedna, ale taky je to jedna z pěti kaváren pod jménem společnosti Cup&Cake (Cup&Cake Tallers, Cup&Cake, Brunch&Cake, Travel&Cake, Brunch&Cake by the sea). Tímto bych Vám chtěla také poradit, až se budete jednou chystat do kavárny Brunch&Cake, nečekejte tu dlouhou řadu, ale zvolte radši jednu z těch dalších kaváren. Podle mě třeba o kavárně Cup&Cake moc lidí nevědělo, jelikož byla v podstatě poloprázdná a přitom co se týče sortimentu, zase tak moc se nelišil. 

Odpoledne už na nás čekala jen pláž. Nakoupili jsme si tedy něco dobrého na zub a vyrazili. Po odchodu z pláže jsme se ještě stavili v supermarketu, abychom si nakoupili pár ingrediencí na večeři.

28. července - Barcelonské památky

Jak už vypovídá název, v tento den jsme se rozhodli, že si Barcelonu tak nějak projdeme. Začali jsme u Gaudího velkých památek - Casa Batllo a Casa Mila.





Jelikož jsme přechozí den objevili kavárnu Cup&Cake, u které jsme věděli, že nebude problém s volným místem, vydali jsme se tam, abychom otestovali další brunch. Abych Vám řekla pravdu, brunche jsem si zkrátka zamilovala. No a určitě Vás zajímá, co že jsme si to vlastně dali? Já - vaječná omeleta s humusem, guacamole s lososem a opečeným toastem, Přema - supersandwich s kuřecím masem, avokádem, no prostě vším možným a opět nechyběla ani káva a smoothie. Však se podívejte na fotku. 



Po tomhle skvělém jídle jsme vyrazili do krásného parku s fontánou - Park de Ciutadella. 



Poté co jsme si park prošli, jsme se vydali do přístavu.



A pak naše kroky následovaly do uliček podél La Rambly nebo taky ke krásné barcelonské katedrále.


Zavítali jsme také opět na trh La Boqueria, který jsme tentokrát pečlivě zdokumentovali (ostatně jako jiné věci) a odnesli si z něj čerstvou bagetu, ovoce, olivy a fresh juice. 





Odpoledne na nás čekala ještě poslední koupačka na pláži. V místní pekárně jsme si nakoupili čerstvě upečené minipizzy a také něco sladkého. Ta vůně pekárny spolu s mořem mi připomněly doby, kdy jsme jezdívali do Chorvatska, kde jsme denně nakupovali v pekárně, kterou jsme měli po cestě na pláž. Někdy si říkám, že je škoda, že se ten čas nedá vrátit...

Večer už jsme si jen připravili obložený talíř ze surovin, které jsme si nakoupili na trhu a šli spát. 

29. července - Poslední den v Barceloně 

Už je to tady zase. Loučíme se s dalším městem. S Barcelonou! S tou, která mě ze všech navštívených měst zaujala nejvíc...

Z našeho apartmánu jsme se museli dopoledne vystěhovat. S těžkými baťohy jsme se tedy ještě naposled vydali do centra. Nejdříve jsme ale zavítali ke stadionu FC Barcelona. No a jelikož jsme se s prázdnými žaludky nechtěli vydávat na letiště, skočili jsme si na oběd do jedné z mnoha barcelonských restaurací (bohužel si jméno nepamatuju). Já jsem tentokrát vsadila na studený salát z lilku a šunky, Přema na lososa a společně jsme ještě ochutnali 2 druhy tapas.


Po obědě jsme se mohli metrem vydat na letiště. Na letišti jsme prošli bezpečnostní kontrolou a mohli tak pokračovat do čekací haly. A teď Vám povím, co se mi stalo. Tak si jdu a jdu po té hale... Hledali jsme totiž kavárnu. Najednou jsem vešla do dveří, o kterých jsem si myslela, že slouží jako průchod do druhé poloviny haly. Tak tomu ale bohužel nebylo. Víte kam jsem se těma dveřma dostala? K výdeji zavazadel. Najednou jsem se prostě ocitla v příletové hale, ze které nebylo cesty zpět. Přemovi tak nezbývalo nic jiného, než těma dveřma projít za mnou, jelikož jsme zjistili, že budeme muset bezpečností kontrolou projít znovu, a jelikož měl u sebe jak občanky, tak letenky. No, prostě jsem nedávala pozor a nesledovala značky a cedule :-D Další problém nastal ve chvíli, kdy jsme opět museli procházet přes turnikety, kde musíte skenovat čárový kód na letence (ještě před bezpečnostní kontrolou). Podruhé nás to zkrátka už nechtělo pustit. Pán, který stál jako pomocník u turniketů naštěstí pochopil náš problém a pustil nás dál. Nedokážete si ale představit ty nervy, když nevíte, jestli Vám to podruhé projde. 

Ryanair měl klasicky zpoždění. Let na Mallorcu z Londýna trval snad půl, maximálně třičtvrtě hodiny a stal se pro nás tak nejkratším letem, který jsme doposud zažili. 

Pokračovaní příště...