Ahoj!

Tak se vám po půl roce zase hlásím s novým článkem. Ti z vás, kteří mě sledují i na Instagramu, už o tom, že jsem těhotná nějakou dobu ví. Dnes jsem se to konečně rozhodla sdílet i na blogu. Co se týče obsahu blogu, kterým bylo hlavně cestování, tak ten se teď asi trošku změní. Podle názvu už zřejmě tušíte, o čem bude dnes a v následujících týdnech řeč. Dnes bych se s vámi ráda podělila o to, jak jsem se o těhotenství dozvěděla a jak vlastně probíhal celý první trimestr. 

Hned na úvod by bylo asi dobré zmínit, jak se se vůbec týdny těhotenství a trimestry počítají. Těhotenství je jako takové rozděleno do 3 trimestrů (1 trimestr = 3 měsíce). Co se týče počtu týdnů, tak to je hodně individuální. Někdo porodí ve čtyřicátém, někdo ve čtyřicátém druhém týdnu, někdo ještě dřív. Pro představu vám sem dám ještě tabulku (např. 17+6tt znamená, že jste v 17. týdnu a 6. dnu).

První měsíc

Jako první by bylo určitě fajn zmínit od kdy se těhotenství vlastně počítá. Je to od prvního dne poslední menstruace. Ten první měsíc to na sobě většinou nijak nepoznáte (aspoň u mě to tak bylo). Obvykle totiž nepociťujete žádné příznaky. Nezbývá vám zkrátka nic jiného než čekat, dokud se (ne)dostaví další menstruace.

Druhý měsíc

To, že jsem těhotná jsem zjistila asi v 5. týdnu těhotenství. Pokud si dobře vzpomínám, těhotenský test jsem si udělala asi 3. den po plánovaném začátku menstruace, která se samozřejmě nedostavila. Ten moment, kdy čekáte na výsledek testu, je zkrátka nepopsatelný. O to zajímavější to je, když vám test vyjde pozitivně. V tu danou chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo bečet :-D 

Hned na druhý den ráno při cestě do práce jsem se objednala k doktorce na prohlídku. K mému překvapení mě sestřička objednala hned na druhý den. Těhotenství se mi potvrdilo a já tak konečně mohla začít plánovat, jak to oznámím manželovi. No, vlastně, naplánované jsem to měla už nějakou dobu. Vzala jsem tedy dárkovou krabičku, do které jsem vložila fotku z ultrazvuku (na kterém teda byla vidět zatím jen taková malá kulička), obleček pro miminko a večer mu to předala se slovy, že to má ode mě jako dárek k nástupu do nové práce. Myslím, že prvních pár sekund po rozbalení nechápal, co se vlastně děje :-D Pak mu to naštěstí došlo. Doufám, že na těch několik krásných minut nikdy nezapomenu. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsme snad ještě ten den nebo o den později vymýšleli jména, jak pro holku, tak pro kluka a překvapivě jsme je asi během 2 hodin vybrali.

Právě na přelomu 1. a 2. měsíce jsem taky začínala cítit první těhotenské nevolnosti. Upřímně, celý 2. měsíc (hlavně 7. týden) jsem doslova protrpěla. Přestože jsem ani jednou nezvracela (i když jsem od toho kolikrát neměla daleko), bylo mi neustále strašně špatně. Jediné, co jsem do sebe dostala byly přesnídávky, piškoty, suché rohlíky, suchary a vodu. Taky jsem díky tomu nějaké to kilo zhubla. Jako další příznaky bych uvedla obrovskou únavu (vždy po příchodu z práce jsem si musela jít hned lehnout), bolest v podbřišku, bolest hlavy a často takový ten pocit jako by na mě něco lezlo.

Na konci 2. měsíce jsme se rozhodli novinku oznámit rodině. Protože jsem chtěla, aby oznámení bylo alespoň trochu originální, v čokoládovně jsem každému koupila čokoládové miminko, což měla být vlastně tak trochu hádanka. A jaké byly reakce? Někoho jsme překvapili míň (někteří to údajně čekali), někoho víc, ale vesměs byli všichni moc rádi. 

Úplně bych zapomněla zmínit těhotenskou aplikace Těhotenství+, kterou jsem si stáhla hned poté, co jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. V aplikaci, která je ke stažení zdarma, je na každý den připraven krátký článek a každý týden se dozvíte, jak se vaši miminko vyvíjí, kolik zhruba měří a váží a spoustu dalších zajímavostí. 

Třetí měsíc

Co se týče prohlídek u gynekologa, tak na ty se dochází jednou měsíčně. Na každou prohlídku s sebou přinesete ranní moč, změří vám tlak, zváží vás, v určité období vám taky berou krev a pak už následuje klasické vyšetření. 

Možná vás bude zajímat to, jestli mi v průběhu 3. měsíce bylo stále špatně. Nevolnosti se naštěstí pomalu začaly vytrácet. I když jsem neměla absolutně chuť na jídlo, které jsem před těhotenstvím normálně jedla, už to nebyla taková hrůza a chutě se mi začínaly pomalu vracet zpět. A moje těhotenské chutě? Pamatuju si, že jsem měla často chuť na nezdravá a smažená jídla, která jsem si taky občas dopřála, pak to byla třeba taky obrovská chuť na jablka, naopak jsem vůbec neměla chuť na čokoládu a co mi strašně smrdělo byly klobásky, čabajky a ryby. Mimochodem, ryby nemusím cítit do dneška. 

V průběhu druhého měsíce jsme od své gynekoložky obdržela doporučení na prvotrimestrální kombinovaný screening, který se provádí na speciálních pracovištích ve 12.-14. týdnu. Na tomto vyšetření pro včasný způsob odhalení Downova syndromu a dalších vrozených vad vám nejprve odeberou krev a poté následuje vlastně takový ultrazvuk, kde s vámi doktor projde celé tělo miminka od hlavy až k patě. Na tohle vyšetření vás může doprovodit taky váš partner nebo kdokoliv blízký, pokud to tedy situace dovolí. Se mnou se manžel na první screening naštěstí ještě dostal, na ten druhý už nám to bohužel překazil koronavirus. Ještě bych ráda zmínila, že některé z pojišťoven tohle vyšetření hradí. Na prvním screeningu jsme si taky nechali říct prvotní tip na určení pohlaví (i když zatím hodně málo pravděpodobný). Nakonec se ale tip pana doktora potvrdil. Pohlaví vám ale prozradím v příštím článku!