Ahoj!

V dobu, kdy tento článek začínám sepisovat, mi zbývá asi měsíc do porodu. I když, nikdy nevíte, kdy to přijde. Článek bych chtěla vydat těsně před porodem, ale pokud to nevyjde, přečtete si to až po něm. 

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o mé zkušenosti z třetího trimestru. Doufám, že tady nezapomenu něco zmínit. Poznámky k třetímu trimestru jsem si totiž v průběhu nedělala. Jak ale postupně zjišťuju, každé ženské tělo je odlišné a to, že se nějak cítím, neznamená, že se tak budete cítit i vy. Zkrátka, každá žena prožívá těhotenství jinak. 

Řekla bych, že do konce sedmého měsíce se toho zase tolik nezměnilo ani neudálo. Co se týče pravidelných kontrol, tak na ty jsem stále chodila jednou měsíčně. Kromě kontroly moči se taky od 24. týdne začala kontrolovat srdeční akce miminka (o tom jsem se v minulém článku zapomněla zmínit). 

Myslím, že právě sedmý měsíc se od toho šestého moc nelišil. Stále jsem pociťovala větší únavu, někdy už jsem nevěděla, jak si při práci sednout a v noci se mi začalo hůř spát, hlavně kvůli častější potřebě na wc. 

Podle své intuice bych řekla, že se malý v průběhu sedmého měsíce otočil hlavou dolů. Bohužel nemůžu říct, kdy to zhruba bylo, jelikož mi na prohlídce v tomto měsíci nedělali ultrazvuk. Na internetu jsem se snažila vypátrat, jak se to dá poznat. Někdo psal, že podle změny pohybů a někdo podle škytavky miminka. 

Tak tenhle měsíc byl podle mě přelomový, jelikož se v jeho průběhu odehrála spousta věcí, hlavně co se týče přípravy na miminko. U své gynekoložky jsem tento měsíc absolvovala 3. screening, který se každopádně hodně lišil od těch, které jsem zažila v předchozích trimestrech. Trval jen pár sekund a tělo miminka se nekontrolovala do takových detailů. Díky tomuhle ultrazvuku jsem se taky dozvěděla, že moje tušení bylo správné a malý už je opravdu otočený hlavičkou dolů. 

Když bych měla shrnout tělesné změny, tak jsem začala mít často chuť na čokoládu, taky jsem na sobě zpozorovala, že toho občas sním víc, než je u mě zvykem. Párkrát se mi ve večerních hodinách stalo, že mě začala pálit žáha. Naštěstí to většinou trvalo jen malou chvilku a nebylo to nijak závratné.

Co mě tento měsíc začalo trápit, byla bolest kyčlí, která byla nejhorší v noci, hlavně při vstávání z postele. Dost nepříjemné a otravné bylo taky to, že jsem začala chodit opravdu hodně častou na malou. V noci jsem musela jít kolikrát i 5x, čímž se zhoršovala kvalita spánku. A když už jsme u toho spánku, občas mě zastihly pěkné noční můry, což je ale v těhotenství normální. 

Hodně jsem se zadýchávala i při lehkých domácích činnostech. Taky bych řekla, že se mi v tomto měsíci ještě o něco zvětšila prsa. Velkým překvapením nejen pro mě, ale taky pro mého manžela bylo to, že mi bylo často hrozné horko (a to už je co říct, když on mrzne a já ne). V noci a někdy i přes den jsem zkrátka nedovedla vydržet v místnosti, kde se topilo. 

Pohyby miminka začaly být opravdu velmi silné. Kolikrát jsem se nestačila divit a říkala si, co v tom břichu dělá. Taky jsem párkrát dostala pěkné kopance do žeber. 

V tomto měsíci jsem taky dokoupila poslední potřebné věci pro miminko, všechno si zorganizovala a dodělala takové ty poslední úpravy. Taky nastal čas na to, abych si sbalila tašku do porodnice. O tom, co si s sebou vzít do porodnice chci napsat článek až po porodu, abych mohla porovnat, co jsem skutečně využila a co ne. Součástí věcí do porodnice byl taky porodní plán. Ten jsem si stáhla z internetu a už ho jen doupravila podle svých představ. 

Na stránce www.vanickovani.cz jsem si taky zakoupila předporodní internetový kurz, ve kterém se dozvíte jak informace ohledně porodu, to, co vás čeká po něm, ale taky to, jak s miminkem manipulovat. Když mě zajímalo něco, co v kurzu nebylo uvedeno, dohledávala jsem na internetu nebo sledovala různá videa na YouTube. 

Co bych ještě ráda zmínila a s čím jsem se poměrně často potýkala byly velké výkyvy nálad. Stávalo se mi, že mi chvíli bylo všeho a všech hrozně líto a v jinou chvíli jsem zase všechno okolo sebe nesnášela. Co se mi nikdy nestalo, bylo to, že by mě rozbečela nějaká blbost, jako třeba rozbitý hrníček. 

Šest týdnů před termínem porodu jsem taky nastoupila na mateřskou a ještě týden a půl před tím jsem si vybrala zbytek dovolené. Upřímně, jsem vděčná za to, že jsem tento trimestr strávila doma a nemusela dojíždět do práce. Co jsem na mateřské, vstávám většinou kolem 8. a i když spím víc než 8 hodin, cítím se, jako bych toho v noci moc nenaspala. Hlavně dopoledne mi chybí energie. Odpoledne už to naštěstí bývá lepší. 

Devátý měsíc

Devátý a poslední měsíc byl už vlastně jen o čekání a myšlenkách typu KDY TO ASI PŘIJDE. Řekla bych, že se četnost pohybů trochu snížila a malý se přestal tak otáčet, jako v tom předchozím měsíci. Zkrátka mu pro nějaký větší pohyb nezbývalo už moc místa. 

Co se u mě tento měsíc změnilo bylo rozhodně pálení žáhy (hlavně ve večerních hodinách), které mě v předchozích měsících nijak zvlášť netrápilo. Naštěstí mi vždycky pomohlo Rennie. Co mi přišlo stále horší a horší bylo to, jak často jsem chodila na záchod. V noci jsem se kolikrát budila snad každou hodinu a přes den to nebylo o moc lepší. Docela často mě taky bolelo v podbřišku nebo jsem měla prostě jen křeče ve střevech nebo v žaludku (tohle se mi stávalo i v těch předchozích měsících). 

Jestli jsem o osmém měsíci psala, že jsem měla často chuť na čokoládu, tak v tom devátém jsem měla nonstop chuť na sladké. 

Ve 38. týdnu jsem taky poprvé absolvovala KTG vyšetření, kde vás napojí na takový přístroj, který 20 minut snímá srdeční akci miminka a dělohy. Někteří doktoři vás cca v 37. týdnu předávají do porodnice a někteří si vás zvou na kontroly až do ukončení těhotenství a vyšetření jako je právě to KTG vám dělají sami. 

Tento měsíc byl zkrátka už hodně odpočinkový, kdy dost času proležíte. Domácí práce (jako je vysávání, utírání prachu atd.) je podle mě lepší rozdělit do více dnů. Tedy aspoň mě osobně to tak vyhovovalo. I když jsem toho v dané dny moc neudělala, občas jsem se večer cítila tak vyčerpaná a zároveň jsem cítila takový ten pocit, jakoby na mě něco lezlo, že jsem nebyla absolutně ničeho schopná.

No a to by bylo asi tak všechno. Možná, že to z tohoto článku vyzní tak, že těhotenství je jedno velké utrpení. Samozřejmě je každé těhotenství odlišné. Myslím ale, že je fajn sepsat všechny příznaky a problémy, protože se některé z vás můžou jednou hodit. 

Pár poznatků na závěr

1. Po celé těhotenství u sebe noste nějakou svačinu nebo alespoň něco sladkého, třeba hroznový cukr, který se mi osvědčil ke konci těhotenství, když se mi motala hlava. Stejně tak si dejte na noční stolek něco k jídlu až vás v noci přepadne hlad. Mně se osvědčili třeba cereální tyčinky (sežente je v DM nebo v Rossmannu za cca 14 Kč - viz obrázek nad 1. bodem).

2. Po celé těhotenství jsem používala olejíček proti striím od Weledy (je ale docela dost drahý, seženete ho cca za 400 Kč) a pak taky ten od značky Saloos (levnější varianta za cca 150 Kč). V průběhu těhotenství se mi žádné strie nevytvořili, tak uvidíme, co po porodu. 

3. Když se vám začne motat hlava, raději si lehněte a dejte si něco k jídlu nebo třeba taky malé espresso.

4. Co se týče jídla a pití, já jsem se po celou dobu (kromě těch počátečních týdnů, kdy mi bylo špatně) nijak neomezovala a nevyřazovala nic z jídelníčku. Káva, zelené či černé čaje a další kofeinové nápoje u mě byly na denním pořádku. Samozřejmě jsem si hlídala množství, které by nemělo být větší než 150 mg denně (i když každý zdroj uvádí něco jiného). Co jsem téměř vyřadila byl pouze alkohol. U tohoto bodu za mě rozhodně platí heslo VŠEHO S MÍROU. 

5. Neřešte kolik kilogramů jste v těhotenství přibraly. Každé tělo je prostě jiné a něco jiného vyžaduje. Je nesmysl se řídit podle tabulek a stresovat se větami jako TEĎ BYCH UŽ MĚLA BÝT O TOLIK KILO TĚŽŠÍ nebo PŘIBRALA JSEM VÍC, NEŽ BYCH MĚLA. 

6. Neřešte, jestli máte moc velké nebo malé břicho. Někdo má prostě břicho větší a někdo zase menší. Já osobně jsem neměla nijak velké břicho a jsem za to vlastně ráda, protože čím větší břicho, tím víc jste omezená v pohybu. 

A jak probíhal váš 3. trimestr?