Dobrodružství začíná aneb cesta do Briançonu

by - 10.8.17

Ahoj!

Hlásím, že jsem z naší téměř třítýdenní cesty zpět! Překvapivě živá a zdravá! No a jelikož jsme toho za celou dobu zažili opravdu hodně, chci se s Vámi o ty zážitky podělit. Takže to tentokrát nebudu protahovat a můžeme na to!


17. července - Naše cesta začíná

Začátek naší cesty jsme si tedy naplánovali na pondělí, 17. července. S naplněnými bágly jsme z domu vyrazili směr Stratford (odtud nám odjížděl autobus na letiště Stansted) asi mezi 10. a 11. hodinou ráno. No a jelikož jsme na Stansted dorazili snad 4 - 5 hodin před odletem, veškerý volný čas jsme strávili venku před letištěm, kde jsme se snažili zabavit.


Aby toho čekání nebylo málo, letadlo mělo samozřejmě hodinu zpoždění (ale na to si u Ryanairu zkrátka musíte zvyknout). 


Po 7. hodině večerní se letadlo konečně zvedlo a naše cesta tak mohla oficiálně začít. Do Grenoblu jsme dorazili již za tmy. To první co mě vcelku zaskočilo, byl vstup do letištní haly, který připomínal spíše garáž.


Po tom co jsme vyšli z letiště, zkrátka nebylo cesty zpět. Najednou jsme si uvědomili, do čeho jsme se to vlastně pustili. Nezbývalo nám však, než tomu všemu jít naproti. 

Náš původní plán byl takový, že přespíme na letišti. Poté co jsme se dozvěděli, že se letiště na noc zavírá, nám bylo jasné, že dnešní noc budeme muset strávit venku. Začali jsme tedy hledat ideální místo, kde můžeme rozbalit naše spacáky a karimatky, ale také nějaký obchod, kde bychom si mohli koupit alespoň vodu. Obchod jsme našli, dokonce i McDonald, jenže k naší smůle bylo vše zavřené a nás tak čekalo několik dalších hodin bez pití a jídla. Krásné místečko na spaní jsme si nakonec našli na prázdném prostranství pod stromy, někde kousek od letiště. 


18. července - Začínáme stopovat

Náš den začal už v 6 ráno. V noci jsme toho moc nenaspali. Ale to se nebylo čemu divit. Ten strach, který člověk zažívá Vám prostě nedá spát. Noci, kdy spíte jak se říká pod širákem, jsou téměř bezesné a vypadají asi tak, že člověk třeba hodinku spí, pak je zase třeba na půl hodiny vzhůru, pak zase usne a takhle se to pořád opakuje. Žízniví a hladoví jsme se po téhle náročné noci vydali k nákupnímu centru. Tam jsme bohužel museli čekat do půl 9, dokud se supermarket neotevře. No a jelikož jsme věděli, že nás čeká dlouhý den a k jídlu se dostaneme kdo ví kdy, naše snídaně byla opravdu bohatá. V McDonaldu, který jsme využili k ranní hygieně, jsme si také koupili nezbytné kafé a asi v 10 hodin jsme začali stopovat


Našim prvním stopařským cílem se měl stát Grenoble. Po asi 40 minutách stopování nám zastavila mladá francouzska, která nás vzala přímo do Grenoblu, který jsme nakonec využili i k nákupu opalovacího krému, výběru peněz, ale také jsme se po pro mě nezajímavém městě prošli. V třicetistupňových vedrech, s baťohy na zádech... A víte proč? Protože by to nebyl Přema, kdyby něco neztratil. Tentokrát to odnesla mikina, kterou zřejmě nechal na svodidlech u cesty. Takže nám nezbývalo nic jiného, než najít nějaký obchod s oblečením. Jenže v Grenoblu jakoby se všechny obchody s oblečením do země propadly. Po asi hodině chození jsme si řekli, že to vzdáváme a jdeme stopovat dál. Naši první destinací, kde jsme se měli pár dnů zdržet, mělo být horské městečko Briançon


Jelikož v Grenoblu nebylo pořádné místo na stopování, nezbývalo nám nic jiného, než jít pěšky podél cesty. Po asi 4 kilometrech jsem cítila, že mi docházejí síly. Horko, těžká váha na zádech, téměř žádná voda a vhodné místo ke stopování pořád nikde. Když jsme věděli, že dál už prostě nemůžeme, rozhodli jsme se ovlažit u krásné řeky Isère. Můžu říct, že se mi vlastně splnil sen. Vždycky jsem totiž snila o tom, se koupat v tak nádherně průzračné vodě. 



Po chvilce strávené u vody jsme ale museli pokračovat dál. Tentokrát jsme naštěstí narazili na relativně dobré místo ke stopování a asi po 10 minutách nám zastavil pan, který se vracel pracovně z Paříže, a zavezl nás do 20 km vzdáleného městečka Vizille. Jakmile nás pan vysadil, začaly se na mě projevovat známky vyčerpání. Zřejmě jsem totiž dostala menší úpal a bylo mi dost špatně. Stopování tak zůstalo na Přemovi, protože já jsem byla ráda, že jsem vůbec seděla. Po asi půl hodince jsem se přemohla a šla stopovat s ním. Chvíli na to se nám podařilo stopnout mladý francouzský pár (slečnu, která pracovala na rodinné farmě a jejího přítele, který se snažil rozjet svou vlastní výrobnu piva), který nás nakonec vzal až do centra Briançonu. Na to alpské panorama, které jsme mohli vidět při této cestě autem, nikdy nezapomeneme. 


V Briançonu jsme měli zařízené ubytování přes couchsurfing u mladého a příjemného francouzského páru, Florenta a Elodie. Upřímně, čekala jsem, že nás třeba zavřou někde do místnosti s tím, abychom si roztáhli spacáky na zem. K mému překvapení tomu tak vůbec nebylo, jelikož jsme měli svou vlastní místnost, spali na rozkládacím gauči a mohli plně využívat celý byt. Florent a Elodie byli tak hodní, že nám dokonce uvařili večeři. Po zbytek večera jsme si už jen povídali o svých rodinách, o svých rodných městech, ukázali si nějaké fotky, videa a šli spát.

19. července - Tour de France

Cíl tohoto dne byl jasný - Tour de France. Ta se jela hned ve vedlejší vesničce zvané Serre Chevalier, která byla vzdálená asi 7 km od Briançonu. Florent se nám naštěstí nabídl, že nás tam zaveze autem. Do Serre Chevalier, kde byl cíl jedné z mnoha etap TDF, jsme se tedy dostali asi už kolem 10. hodiny ranní. Do samotného závodu nám tak zbývalo asi dalších 7 hodin. Měli jsme tedy možnost si nádhernou vesničku projít, pofotit, také jsme si zašli na oběd (vsadili jsme na osvědčenou pizzu) a asi kolem 3. hodiny odpoledne jsme si našli místečko, ze kterého jsme závod sledovali. 






Etapa začala nekonečnou karavanou, kdy kolem nás projížděli hlavní sponzoři TDF a rozhazovali nejrůznější reklamní předměty. Pak už následoval hlavní závod


Zpět do Briançonu jsme se už vraceli pěšky. Večer jsme si ještě v obchodě koupili něco malého k zakousnutí a s novými zážitky šli opět spát. 

20. července - Výstup na Col d´Izoard

Hned na začátek Vám řeknu, že tento den byl pro mě jeden z nejhorších, lépe řečeno nejnáročnějších dnů v životě a na Col d´Izoard už mě nikdo nedostane jinak než autem. Při tomhle výstupu jsem se přemohla tak, jako nikdy před tím.

Znáte ten pocit, když si myslíte, že Vás čeká třinácti kilometrový výstup do kopce, ale nakonec zjistíte, že je to ještě o 7 km víc? Já ano! A teď si představte, že někdo jako já, člověk, který nikdy nedělal aktivně žádný sport, má tohle zvládnout.

Ráno nám zkomplikovaly hned 2 věci. Jednak Přemův úpal, díky kterému strávil téměř celou noc na záchodě a také déšť, tudíž jsme nevěděli, jestli na Col d´Izoard vůbec vyrazíme. Obloha se ale nakonec vyjasnila a Přemův stav se o trochu zlepšil, takže jsme se mohli vydat vstříc dalšímu dobrodružství. V supermarketu jsme si koupili snídani a vydali se na cestu. Asi není potřeba Vám celou cestu popisovat. Zkrátka jsme šli a šli a šli a... Snad jediné pozitivum na tom všem byla nádherná krajina. To můžete sami posoudit podle fotek. 






Když zbývalo asi posledních 5 km do cíle, moc šancí na to, že tento výstup dokončím jsem si nedávala. S posledními 100 ml vody na posledních 5 km jsme to ale nakonec dali a mohli tak sledovat dojezd 18. etapy Tour de France.



Sestup už byl o něco lehčí. Věděli jsme ale, že pokud bychom chtěli dojít pěšky zpět, do Briançonu bychom se dostali snad až někdy kolem 10. či 11. hodiny v noci. Hlavně nám už na další kilometry nezbývala energie. Zkusili jsme tedy štěstí a začali stopovat auta sjíždějící z Izoardu. Snad po minutě stopování nám zastavil italský pár, který nás svezl dalších asi 12 km. S velkým díky jsme z auta vystoupili a směřovali zpět na byt. Tentokrát jsem to pro změnu odnesla já. Dalších 24 hodin jsem totiž protrpěla zvracením a horečkou. 

Pokračování příště...

Mohlo by se vám líbit

2 Komentářů

  1. Sledovat Tour de France musel být super zážitek :) stopování bych se asi bála, na to jsem moc opatrná :D jinak krásné fotky :)

    Lady Lenna

    OdpovědětVymazat
  2. krásny fotky nádherných miest, radosť sa na to pozerať! :).

    KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat