Jak jsem strávila týden v ČR
Ahoj!
Pamatujete si, jak jsem Vám v jednom z posledních článků říkala, že k nám zatím nedorazily horké dny jako minulý rok? No, neměla jsem to říkat. Už několikátý týden v kuse jsme tu nezažili déšť a teploty nám přes den neklesají pod 25°C. Dalo by se říct, že se z pojmu stále zelená Anglie za pár týdnů stal pojem stále žlutá Anglie.
Už zítra to bude 2 týdny, co jsme se vrátili z ČR zpět. No, a protože jsem nenatáčela ani videa a stejně tak nepřidávala fotky na instagram, řekla jsem si, že by bylo fajn Vám ten týden přiblížit aspoň tady na blogu. Mimochodem, naše další cesta do ČR nás čeká za zhruba 2 měsíce. Už teď se těším!
Do ČR jsme přiletěli ve středu 20. června večer. Let pro mě tentokrát nebyl nejpohodlnější, protože mi nebylo téměř celou dobu dobře. Možná taky z toho, že jsem skoro celou cestu hleděla ven z okna. Jak to máte vy? Bývá Vám v letadle taky špatně?
Po výstupu z letadla nás, jak se říká, praštily ty vysoké teploty. V tu dobu bylo totiž v Anglii ještě poměrně chladno. Po pasové kontrole a vyzvednutí zavazadla jsme tak mohli pokračovat do příletové haly, kde na nás už čekali naši a ségra, kteří nám na uvítanou předali havajské věnce a taky balónek.
Po asi hodinové cestě autem jsme konečně dorazili domů. Přivítali jsme se jak s rodinou, tak s našimi pejsky. V pokoji na nás už čekala krásně připravená postel a taky něco dobrého. Večer jsme si ještě pochutnali na výborném guláši a šli se přivítat se zbytkem rodiny.
Ve čtvrtek dopoledne jsme navštívili naše dobré kamarády, kterým se v květnu narodila holčička. Odpoledne už na mě čekala kadeřnice, kterou jsem opravdu nutně potřebovala. Naposled jsem u ní byla totiž v lednu. Navečer jsme využili posledního teplejšího dne a ugrilovali si něco dobrého. Ségra nám taky namíchala pár vynikajících koktejlů. Večer nám bohužel překazil silný déšť, takže jsme se museli z venku přesunout dovnitř.
V pátek dopoledne nás čekalo tradičně nějaké to zařizování. Zbytek dne jsem si ale užívala s rodinou. Stejně tak sobota nebyla ničím výjimečná. Večer jsme zavítali opět k našim kamarádům, tentokrát jak se říká "zapíjet narozené miminko".
V neděli jsme s přítelovou rodinou vyrazili do místní pizzerie na oběd. Stejně tak mě čekalo první loučení, jelikož ségra odjížděla zpět do Prahy.
V pondělí, tedy předpolední den, jsme ještě zavítali ke známým, se kterými jsme se seznámili právě tady v Anglii, a kteří se po 12 letech vrátili zpět do ČR. Večer jsme absolvovali ještě jednu návštěvu u kamarádů, o kterých jsem Vám už říkala. Ještě ten večer jsme se ale s nimi museli rozloučit, protože nás na druhý den čekala cesta zpět.
Úterý bylo poměrně klidné. Na závěr jsem ještě nafotila pár fotek našich pejsků a nezbývalo nic jiného, než se sbalit a vyrazit na letiště.
"Neměj strach z loučení. Rozloučení je nezbytné k tomu, abyste se mohli znovu setkat."
"Neměj strach z loučení. Rozloučení je nezbytné k tomu, abyste se mohli znovu setkat."
Jak se Vám líbí tento typ článků? Přečtete si rádi něco z každodenního života nebo jste spíše příznivci článků typu o cestování, kosmetice nebo módě?
0 Komentářů