Ahoj!

Tak jak se vám líbily články o Mauriciu a o svatbě? Přemýšlím nad tím, že bych příští rok natočila i nějaké to svatební video. Zajímalo by vás to? Pokud ano, budu ráda, když mi to dáte vědět do komentářů. Dnešní článek se už bohužel žádnému konkrétnímu tématu věnovat nebude. Jelikož jsme včerejší den strávili v Praze, napadlo mě, se s vámi na blogu podělit aspoň o trochu té vánoční atmosféry, jelikož jsem vás tento rok ochudila o takové ty klasické vánoční články.

V Praze jsem byla v období Vánoce asi poprvé. Jestli mám na Vánocích něco ráda, tak jsou to právě vánoční trhy. Můžu říct, že ty české se s těmi anglickými nedají srovnat. My jsme s manželem před Vánoci navštívili například londýnský Winter Wonderland, který se nachází v Hyde Parku a najdete v něm jak nejrůznější atrakce, tak bary a stánky s jídlem. Nad klasické české trhy plné vůní, vánoční hudby a poklidné atmosféry, to ale nemá ani náhodou!


Pro dnešní článek je to tedy vše a proto bych vám chtěla na závěr popřát krásné Vánoce a hlavně pohodovou atmosféru! Už teď se můžete těšit na další článek, ve kterém se s vámi podělím o pár vánočních momentů!

Ahoj!

Tak jak to u vás vypadá? Jste připravení na Vánoce? Já musím říct, že se na Vánoce opravdu hodně těším. Nejspíš to bude taky kvůli tomu, že jsme ty minulé trávili právě tady v Anglii. Zkrátka, je to neuvěřitelné, jak ten čas letí. Není to tak dávno, co jsme se vrátili z dovolené a už tenhle čtvrtek letíme zase pryč. Musím se ale taky pochválit, že jsem si pro sebe (a vlastně i pro manžela) nadělila něco jako předčasný vánoční dárek. Koupila jsem nám totiž lístky na koncert Hanse Zimmera, který se bude konat právě v Londýně. Už teď se nemůžu dočkat. Na koncertě Hanse Zimmera jsem už jednou byla, v Praze. Tenkrát byl samotný Hans hlavní hvězdou večera. Tentokrát už to bude bohužel bez něj. Na koho se ale neskutečně těším, je Lisa Gerard. Pokud by někdo nevěděl, o koho se jedná, tak je to zpěvačka, která původně nazpívala hlavní píseň k filmu Gladiator.

Už ale k dnešnímu článku. Minule jsem skončila u dokumentů, které bylo potřeba zařídit před odletem, no a dnes bych ráda pokračovala tím, co se dělo po příletu a jak pokračovala organizace samotné svatby. Na začátek bych se ještě ráda zmínila o "rozlučce se svobodou", kterou pro nás uspořádala naše rodina. Po příletu do Prahy na nás tedy čekalo příjemné překvapení v podobě výborné večeře, dortu a taky nějakých dárečků.



Hned v den našeho příletu na Mauricius nás čekala svatební schůzka. Naše svatební koordinátorka nám ještě dopodrobna popsala balíček, který jsme si zaplatili, pak zbývalo dořešit poslední věci. Na hotelu byla samozřejmě možnost se nechat nalíčit, učesat, možnost manikúry apod. Já jsem však byla rozhodnutá, že si jak vlasy, tak make-up chci dělat sama. Doobjednala jsem si pouze věneček do vlasů, svatební kytici, no a pro manžela takovou tu malou kytičku na košili (za vše musíte zaplatit). Ten výběr byl poměrně velký, různorodost všech doplňků ale taky záleží na hotelu. Co se týče dekorací na pláži, v ceně jsme měli jen jednoduchý stolek se dvěma květinovými srdci. Nakonec jsme se ale rozhodli pro honosnější výzdobu, kterou jsme si museli samozřejmě připlatit. Na závěr už jen zbývalo si vybrat 2 písničky, jednu, když nevěsta přichází a druhou, která začne hrát ve chvíli, kdy jste oddáni a místo samotné místo obřadu. No a to bylo vše.


Tip: Při výběru hotelu se případně ptejte na místa obřadu. Zda je možnost ho mít na pláži, v hotelové zahradě nebo na mole (to už v našem případě ale bylo v jiném balíčku). Případně chtějte vidět fotky míst, kde se obřady konají. My jsme se o tuhle věc při výběru hotelu nezajímali. Poté co jsme zjistili, že je naše pláž poměrně malá a místo, kde se měl konat obřad, se nachází hned vedle půjčovny loděk (tím pádem se zde pohybuje poměrně dost lidí) jsme začali uvažovat nad zahradou. Na závěr jsme ale zvolili pláž. Abych řekla pravdu, při samotném obřadu jsme byli v takové eufórii, že jsme dění kolem sebe vlastně ani nevnímali.


Den před svatbou nás ještě čekala návštěva úřadů v Port Louis. Na první úřad jsme s sebou měli přinést originály rodných listů a pak zbývalo pouze překontrolovat osobní údaje, aby případné chyby ještě mohli opravit. Na úřadě č.2, který byl mimo hlavní město, se jednalo už jen o zodpovězení otázek majetku či náboženství. Celé úřadování nám zabralo tak hodinu a půl.

No a teď už k samotnému svatebnímu dni. Náš den vlastně začal jako každý jiný. Ráno jsme se vydali na pláž, dopoledne si zašli na oběd a zhruba v 13:00 se začali chystat. Fotograf, který nás fotil i při přípravách, dorazil ve 14:30, tedy hodinu a půl před obřadem.




Obřad nakonec začal s menším zpožděním, tedy asi v 16:30. Možná byste rádi věděli, kdo nám vlastně šel za svědky... Jedním ze svědků byla naše svatební koordinátorka, která s námi byla po celou dobu obřadu, no a dalším svědkem byl jeden ze zaměstnanců hotelu, který nám při obřadu pouštěl hudbu. No není to srandovní? A jak to vlastně probíhalo? Nejdříve začal mluvit oddávající. Abych řekla pravdu, nic jsme mu nerozuměli i přesto, že mluvil "anglicky". Dále následovalo opakování frází, kdy jsme mu rozuměli už tak zhruba každé třetí nebo čtvrté slovo :-D Pak už zbývalo si jen vyměnit prstýnky, u kterých jsme museli zopakovat zase pár frází, no a pak už to znáte. Na úplný závěr obřadu jsme ještě rozkrájeli dort a připili si šampaňským. Mimochodem, kdo by se bál angličtiny, tak si může k obřadu připlatit i překladatelku.

I Karolína do solemnly take you Přemysl to be my lawful husband , to have and to hold, to love and to cherish, to honour and to protect in health and in sickness, in prosperity and in adversity, for the better and the worse. 

Po obřadu následovalo focení. My jsme si vybrali mauricijského fotografa Zubeyra Kureemuna, kterého můžeme jednoznačně doporučit. Kdyby vás zajímalo jeho portfolio, mrkněte se SEM anebo SEM.



Na závěr dne už nás čekala jen výborná čtyřchodová večeře na pláži.



A co je potřeba zařídit po návratu do ČR? Můžu říct, že se jedná o poměrně zdlouhavý proces. No a jelikož žijeme v Anglii, tak je to vlastně ještě zdlouhavější. Ze všeho nejdřív potřebujete oddací list. Pokud vám ho nestihnout dodat v průběhu vašeho pobytu na Mauriciu, tak jak to bylo v našem případě, budete muset zaplatit poštovné a nechat si ho poslat. My ho nechali zaslat do cestovní kanceláře, která nám ho nechala přeložit do ČJ a soudně ověřit. Oba listy, jak anglický, tak český nám pak zaslali zpět. Samozřejmě, že si můžete nechat OL přeložit sami. Pak už zbývá jen navštívit matriku (což nás čeká tento pátek), kde budete potřebovat originál oddacího listu přeložený do ČJ, originály či kopie rodných listů, doklad totožnosti a v poslední řadě vyplněný formulář "Žádost o zápis o uzavření manželství", který se dá jednoduše stáhnout na internetu. Dále bude následovat to, že matrika, kterou navštívíte zašle potřebné dokumenty na speciální matriku do Brna, kde budou dokumenty ověřovat apod. Poté veškeré písemnosti zašlou zpět na původní matriku, kde si je vyzvednete. Tenhle proces může bohužel trvat až 3 měsíce. No a po tomhle vyřizování si konečně můžete vyřídit nové osobní doklady.

Zajímalo by vás něco dalšího? Budu ráda, když mi do komentářů napíšete další případné otázky.

Ahoj!

Tak ještě 2 týdny a je to tu zase! Štědrý den se opravdu neúprosně blíží. Jak to máte vůbec s vánočními dárky? Už máte vše nakoupené? Já budu ještě nějaké drobnosti nakupovat těsně před Vánoci. Ty nejdůležitější věci už mám ale pokoupené. Teď už mi zbývá jen balení, které mě čeká příští týden, ale už v Česku!

Podle názvu dnešního článku už moc dobře víte, o čem se dnes dočtete. Mimochodem, pokud jste ještě nečetli poslední 2 články, které byly věnované samotné dovolené na Mauriciu, tak se na ně běžte mrknout. V tom prvním najdete také vysvětlení, proč jsme se rozhodli uspořádat svatbu právě na Mauriciu. Každopádně, těch informací je tolik, že jsem se rozhodla tohle téma rozdělit opět na 2 články. Dnes se tedy budu věnovat hlavně věcem, které samotné svatbě předcházely.

Když jsem byla mladší, vždycky jsem si svoji svatbu ráda plánovala. Plánovala jsem si, jaké budu mít šaty, kolik pozvu lidí, co bude na jídlo apod. Postupem času se ale můj postoj měnil. Co si budeme povídat, svatba nestojí malé peníze a upřímně, přišla nám škoda vyhodit za jediný den třeba 150 - 200 000. Tím ale nechci od svatby nikoho odrazovat. Dalším z důvodů bylo taky to, že momentálně žijeme v Anglii. Organizace celé akce by tak byla daleko složitější. Zároveň by se taky mohlo stát to, že bych pak byla se spoustou věcí nespokojená. No a zvát všechny do Anglie? Tak to by bylo snad ještě horší. Svatba jako taková by nás tady vyšla na minimálně dvojnásobek a dostat sem všechny lidi by bylo nemožné. Já jako introvert jsem taky nerada středem pozornosti a to jsem ještě nemluvila o stresu, který bych při svatbě v ČR jistě zažívala.


Pokud máte v plánu uspořádat svatbu v zahraničí, je nejlepší to všechno zařizovat přes agenturu. My jsme si pro tuhle příležitost vybrali cestovní kancelář Deluxea, kterou vám můžu jednoznačně doporučit, jelikož jsme s celou dovolenou včetně svatby byli velmi spokojení. Pokud by vás nelákal Mauricius, vybrat si můžete klidně i Maledivy, Seychely, Fidži, Srí Lanku nebo Polynésii. Agentur, které zařizují svatbu v zahraničí je samozřejmě více, takže je jen na vás, kterou si vyberete.

Co se týče domluvy svatby se samotnou agenturou, tak ta probíhala bez problémů. Jako první byla potřeba vybrat hotel a fotografa. Tady je dobré si říct, že je fajn mít v záloze víc hotelů, kdyby ve vámi zvoleném časovém období nebyl v hotelu volný svatební termín, jako se to stalo třeba nám. Poté už už si stačí jen vybrat fotografa. Cestovka za nás zařídila vše od ubytování až po letenky, přepravu z letiště nebo veškerých formalit týkajících se svatby.


Před samotnou dovolenou ale ještě bylo potřeba zařídit pár věcí. Abych řekla pravdu, ze všech těch informací jsem měla tak zamotanou hlavu, že jsem si je musela přehledně vypsat na papír. Pro ty z vás, kteří třeba taky uvažují nad svatbou mimo ČR vám dám aspoň stručné informace, které je potřeba zařídit před svatbou.

Nevím jak v ostatních zemích, ale na Mauriciu potřebujete mít rodný list starý maximálně 3 měsíce před datem svatby. Proto je potřeba ještě před svatbou zajít na matriku, kde vám rodný list většinou vystaví na počkání. Dále je potřeba nechat rodné listy přeložit do cizího jazyka (v našem případě to byla angličtina) a nechat úředně ověřit. Tohle za nás zařídila agentura, ale klidně si to můžete zařídit sami. Přeložené rodné listy bude agentura spolu s vyplněnou žádostí o uzavření manželství (tu vám pošlou na mail, vypíšete pár osobních údajů) posílat mailem na Mauricius ještě před tím, než odletíte. Originály rodných listů (jak přeložené, tak ty původní) si ale vezměte s sebou. Před svatbou vás totiž ještě čeká návštěva místních úřadů, kde budete tyhle dokumenty potřebovat.

No a co je potřeba zařídit po svatbě, jak probíhaly přípravy na Mauriciu, samotná svatba a nebo taky naše menší rozlučka se svobodou se dozvíte v příštím článku!

Ahoj!

Tak ve středu to bude přesně měsíc, co jsme odletěli na naši dovolenou. Je neuvěřitelné, že už je začátek prosince a že za zhruba 2 týdny letíme domů! Co se týče Vánoc, tak ty pro mě vlastně začaly už 1. prosince. Vánoční písničky jsem začala poslouchat už v listopadu, jen s výzdobou jsem letos nějak pozadu. Měla bych to co nejdříve napravit.

V minulém článku jste se mohli dočíst o první polovině naší dovolené, takže dnes pro vás mám článek na pokračování.

Dnes tedy začínáme pátkem 9. listopadu aneb našim velkým dnem, který vám v příštím článku samozřejmě popíšu podrobněji. Dopoledne toho dne jsme strávili na pláži a u bazénu. Po obědě jsme se začali chystat. Jako menší ochutnávku Vám sem dám aspoň fotku.


Sobota 10. listopadu nebyla ničím zvláštní (tedy kromě změny naších rodinných stavů ze svobodný a svobodná na ženatý a vdaná). Kromě popíjení drinků na pláži jsme se tak nějak vzpamatovávali z toho, co se stalo předchozí den. V den, na který budeme ještě dlouho vzpomínat.

Na neděli 11. listopadu jsme měli naplánovaný celodenní výlet. Jelikož jsme už v 6 ráno vyjížděli z hotelu, vstávali jsme v 5. Po asi hodinové cestě autem jsme dorazili na jihozápad ostrova, kde jsme auto vyměnili za loď a vypluli hledat delfíny, se kterými jsme měli taky plavat. Do dneška lituju, že jsem si před plavbou nevzala kinedryl. Z poměrně velkých vln se mi totiž udělalo dost špatně. Z delfínů jsem tedy při první vyjížďce nic neměla. Po asi 45 minutách jsme se vrátili na břeh a čekali na další skupinku lidí, která se k nám měla připojit. V tu chvíli jsem začínala litovat toho, že jsme si tenhle výlet vůbec zaplatili.


Po asi půl hodince strávené na pláži jsme se opět nalodili a velké dobrodružství mohlo pokračovat. Naštěstí se můj žaludek trochu zklidnil a já si tak mohla začít naplno užívat všech krás mauricijského pobřeží. Nejdříve jsme zamířili na prohlídku pevnosti Martello tower, která dříve sloužila k obraně ostrova, nyní slouží jako muzeum. Poté jsme se s loďkou vydali ještě více na jih a to konkrétně k hoře Le Morne obklopenou průzračnou lagunou, kde nás čekalo první šnorchlování.




Další bodem našeho výletu byla zajížďka na ostrov Ile aux Benitier, kde naši skupinku čekal společný oběd přímo na pláži. Po výborném obědě nás čekalo šnorchlování č.2 a to u tzv. Crystal Rock.



Takovou třešničkou na závěr byla, jak já jsem tomu říkala, "jízda smrti". Kluci, kteří nás celým dnem provázeli a kteří zároveň řídili loď, se totiž rozhodli, že nás "trochu" rychleji povozí. Skrz rozbouřený oceán jsme se tedy vydali směrem k původnímu místu nalodění. Po vystoupení z loďky jsem byla ráda, že jsem celý výlet nakonec úspěšně zvládla. To jsem ale ještě nevěděla, co mě čeká večer.
I když, to bych asi radši moc nerozváděla. Prozradím vám jen to, že kromě toho, že se se mnou po zbytek večera houpal celý svět, jsem do sebe byla schopná dostat maximálně trochu vody.

Pondělí, 12. listopadu, náš předposlední den na Mauriciu. Na tenhle den jsme měli naplánovaný další výlet. Tentokrát jsme se vydali objevovat mauricijskou přírodu. Mezi naše první zastávky patřila například výrobna modelů historických lodí, odkud jsme samozřejmě neodešli s prázdnou. Měli jsme taky možnost navštívit dílnu, kde se loďky vyráběli. Super na tom všem taky bylo to, že vám vybraný model pečlivě zabalili a mohli jste si ho s sebou vzít na palubu letadla.

Ten den dopoledne jsme ještě navštívili malý obchůdek se suvenýry, prodejnu s nejrůznějšími šálami z drahých látek a dále taky třeba výrobnu kašmíru. Co se nám na těchto návštěvách nelíbilo, bylo to, že u vás prodejci vyloženě očekávali, že si něco koupíte. Poté co jste jim oznámili, že nic kupovat nechceme, se na nás udiveně podívali a nechali nás odejít. Po těchto ne zrovna příjemných návštěvách konečně mohlo začít objevování přírody. Nejdříve jsme zamířili na vrchol vyhaslého vulkánu Trou aux Cerfs, odkud se nám naskytl nádherný výhled na širé okolí.




Že jsem mluvila jen o objevování přírody? Noo, tak ono to zase nebyla úplně taková pravda. Náš výlet totiž obsahoval i 2 speciální zastávky. Jedna z nich byla právě v továrně na víno, které se vyrábí z litchi. Kromě prohlídky továrny na nás čekala taky degustace 3 druhů tohoto lahodného vína, které se bohužel nedá koupit jinde než na Mauriciu. Jednu láhev vína jsme si koupili a rozhodli se, že si ji schováme na nějakou výjimečnou příležitost.



Poslední zastávkou před obědem bylo posvátné jezero Grand Bassin spolu s prohlídkou jak hinduistického chrámu, tak obrovských soch boha Šivy a jeho ženy Párvatí.



Po zastávce u čajových plantáží následovaly dechberoucí Chamarelské vodopády a proslulá oblast s názvem Země sedmi barev. Mnohobarevnost písku je údajně způsobena vulkanickými erupcemi.





Na závěr výletu nás ještě čekala speciální zastávka č. 2. Tentokrát se jednalo o návštěvu rumárny. Právě cukrová třtina, ze které se rum vyrábí, se na Mauriciu pěstuje opravdu ve velkém. Na ochutnávku jsme tentokrát dostali asi 9 druhů rumu. Bohužel jsme si ale žádný nepřivezli, jelikož jsme si ten den nevzali kartu a u sebe měli jen ne zrovna velkou hotovost. No a aby toho nebylo málo, těsně před vstupem do továrny se nám vybil foťák.

13. listopadu, tedy poslední den naší dovolené jsme už žádné fotky nepořizovali. Zkrátka jsme si užívali posledních pár hodin na pláži a tak nějak se připravovali na dlouhé cestování, které jsme měli před sebou...

Ahoj!

Chcete mi říct, že za 2 dny začíná listopad? Ten čas prostě neuvěřitelně letí. I když ne vždycky letí tak, jak bychom si přáli a to například když jsme v práci, ve škole anebo u doktora. V těch příjemnějších chvilkách si mnohdy přejeme, aby se čas dokonce zastavil ...

Vím, že jsem vás v uplynulých 2 týdnech okradla o články. Zkrátka mi nějak docházela inspirace. No, a jelikož tento týden odjíždím na dovolenou, bohužel vám musím oznámit, že články nebudou ani v následujících 2 nebo 3 týdnech. Chci si totiž tak nějak odpočinout od internetu, všech sociálních sítí a načerpat tak novou inspiraci. Poté bych už pomalu chtěla začít psát články s vánoční tématikou. Pokud máte tip na nějaké téma, tak budu ráda, když mi ho napíšete do komentářů.

Dnešní článek bude věnovaný zajímavostem. A o kom? No přece o Angličanech! Jelikož žijeme v Anglii už téměř 2 roky, za tu dobu jsme se o místních už něco málo dozvěděli. A jací vlastně Angličani jsou?

1. Jedním z jejich nejoblíbenějších slov je rozhodně slovíčko LOVELY (krásný, báječný).
2. Na svou zemi jsou neuvěřitelně hrdí, ať už se to týká historie či nejrůznějších sportovních událostí.
3. Co se týče anglických domácností, najdete u nich spoustu nepraktických věcí jako je například koberec v koupelně.
4. Angličani milují, když jsou jejich domovy COSY neboli útulné, takže čím víc věcí a nejrůznějších dekorací kolem sebe mají, tím líp.
5. Nevím, jestli to tak přijde jen mně, ale většina Angličanů (mužů) měří minimálně 180 cm.
6. Mladé Angličanky mají sebevědomí na rozdávání. To co bych si na sebe neoblékla já, si tady na sebe oblékne mnoho holek, které jsou dost při těle.
7. Co s přítelem vždy říkáme je to, že Angličani, jak se říká, sežrali všechnu moudrost světa. Zkrátka všechno ví nejlíp.
8. Angličani (nebo aspoň většina z nich) nemají na oknech žaluzie, tím pádem, když jdete večer kolem jejich domků, vidíte, jak to v jednotlivých domácnostech vypadá. Tohle by u nás v Česku neprošlo.

Žil někdo z vás v Anglii taky? Pokud ano a napadlo by vás ještě něco dalšího, budu ráda, když mi napíšete do komentářů

Ahoj!

Tak jsem zpět! Po více než 3 týdnech, snad plná nápadů a inspirace, kterou jsem načerpala po dobu naší dovolené na Mauriciu, které se mimochodem bude věnovat dnešní článek. Pokud mě sledujete na instagramu, možná jste si všimli i těch pár svatebních fotek. Ano, je to tak. Na Mauricius jsme vycestovali hlavně kvůli svatbě. Ale o té zase až v příštím článku!

Možná by bylo fajn si na začátek říct pár o slov o Mauriciu. Pokud netušíte, kde že se tenhle ostrůvek vlastně nachází, nezoufejte. Já sama jsem o něm moc nevěděla do doby, než jsme začali naši dovolenou plánovat. Mauricius najdete jen kousek od Madagaskaru, tedy východně od Afriky. Je to nádherný zelený ostrov sopečného původu, jehož hlavním městem je Port Louis. Zajímavostí také může být to, že je parlamentní republikou a domluvíte se na něm jak anglicky, tak francouzsky.

A jak vůbec vznikl nápad jet zrovna na Mauricius? Když jsme začali uvažovat o svatbě, nejprve jsme měli v plánu Portugalsko a taky to, že si celou svatbu zařídíme sami. Bohužel po zjištění, že s organizací svatby v zahraničí je spousta práce, jsme se rozhodli pro cestovku. Začali jsme tedy hledat. Jelikož jsme ale takovou, která by nám nabídla svatbu právě v Portugalsku, nenašli, nezbývalo nic jiného, než si vybrat jiný stát.


Naše dovolená tedy začala v pondělí 5. listopadu. Naše letadlo odlétalo v půl 4 odpoledne z ruzyňského letiště. Když už jsme u těch letadel, našim splněným snem bylo také to, že jsme se mohli proletět největším dopravním letadlem Airbus A380. Co jsme ale nečekali, bylo to, že s ním poletíme dokonce 4x. První šestihodinový let směr Dubaj tedy započal. Abych řekla pravdu, po celou dobu letu jsme se tak nějak vzpamatovávali jak z velikosti letadla, tak z jeho nádherného interiéru a servisu. Na neuvěřitelně obrovském dubajském letišti jsme se neohřáli snad ani hodinu a už jsme zase seděli v dalším letadle, tentokrát směr Mauricius. Let měl opět trvat zhruba 6 hodin.

Na Mauricius jsme přiletěli v úterý ráno. Na letišti už nás čekal odvoz. Velmi příjemný pan řidič nám celou cestu vyprávěl nejrůznější zajímavosti o ostrově. Přestože jsme byli po cestě vyčerpaní, snažili jsme se ho aspoň trochu vnímat a zároveň se kochat prvními ostrovními scenériemi. Za hodinku jsme dorazili na hotel. Jestli jsem si na ostrově něco zamilovala, tak to byli zaprvé stále úsměvaví a pohodoví lidé a zadruhé to byla na Mauriciu oblíbená vůně lemongrass :-D Náš první den na Mauriciu tedy nebyl nijak speciální. Účastnili jsme se menší exkurze po hotelu, první schůzky s naší svatební koordinátorkou a také jsme si užili první výbornou večeři.



Další z věcí, které jsem si na ostrově užívala, byly snídaně, které vždy odstartovaly náš den. Středa 7. listopadu nebyla ničím zvláštní. Kromě jedné schůzky s delegátkou jsme strávili většinu dne na pláži a objevováním prostředí kolem hotelu.








Ve čtrvtek 8. listopadu ráno nás čekala cesta do hlavního města Port Louis kvůli zařízení posledních svatebních formalit. O tom ale více ve svatebním článku. Teprve při cestě autem jsem si všimla 2 negativních věcí na Mauriciu. Jednak nepořádku v přírodě a také obrovského množství pobíhajících psů. Tyhle 2 negativa bohužel závisí jen a jen na lidech. Nedalo mi to a tak jsem se zeptala řidiče právě na ty psy. Hlavním problémem jsou údajně špatně zabezpečené domy a pozemky lidí, psi tedy utíkají a bohužel se nekontrolovaně množí.



Po návštěvě úřadu č. 2, který už byl mimo hlavní město jsme se vrátili zpět na hotel. Ještě ten den jsme se ale rozhodli, že si vezmeme taxi a do Port Louis se vrátíme. Nejdřív jsme navštívili rušné centrum města, kde jsme také ochutnali jedno z tradičních street food - Dholl Puri.


Prohlédli jsme se také místní zeleninové a ovocné trhy, podívali se do přístavu a samozřejmě nesměla chybět návštěva muzea Blue Penny, ve kterém ale bohužel nebyla možnost fotografovat.



Tip: Na Mauriciu je oficiální měnou mauricijská rupie. Jelikož je Mauricius jedinou zemí, kde se dá touto měnou platit, je velmi těžké ji v jiných státech směnit. Proto doporučujeme si nechat směnit, případně vybrat rupie z bankomatu až na ostrově. Rupie si směňte v rozumném množství,
abyste je poté nevezli zbytečně domů. V Česku je totiž nesměníte. Na Mauriciu je možnost platit taky eurem.

Pokračování příště ...