Ahoj!

Tak ve středu to bude přesně měsíc, co jsme odletěli na naši dovolenou. Je neuvěřitelné, že už je začátek prosince a že za zhruba 2 týdny letíme domů! Co se týče Vánoc, tak ty pro mě vlastně začaly už 1. prosince. Vánoční písničky jsem začala poslouchat už v listopadu, jen s výzdobou jsem letos nějak pozadu. Měla bych to co nejdříve napravit.

V minulém článku jste se mohli dočíst o první polovině naší dovolené, takže dnes pro vás mám článek na pokračování.

Dnes tedy začínáme pátkem 9. listopadu aneb našim velkým dnem, který vám v příštím článku samozřejmě popíšu podrobněji. Dopoledne toho dne jsme strávili na pláži a u bazénu. Po obědě jsme se začali chystat. Jako menší ochutnávku Vám sem dám aspoň fotku.


Sobota 10. listopadu nebyla ničím zvláštní (tedy kromě změny naších rodinných stavů ze svobodný a svobodná na ženatý a vdaná). Kromě popíjení drinků na pláži jsme se tak nějak vzpamatovávali z toho, co se stalo předchozí den. V den, na který budeme ještě dlouho vzpomínat.

Na neděli 11. listopadu jsme měli naplánovaný celodenní výlet. Jelikož jsme už v 6 ráno vyjížděli z hotelu, vstávali jsme v 5. Po asi hodinové cestě autem jsme dorazili na jihozápad ostrova, kde jsme auto vyměnili za loď a vypluli hledat delfíny, se kterými jsme měli taky plavat. Do dneška lituju, že jsem si před plavbou nevzala kinedryl. Z poměrně velkých vln se mi totiž udělalo dost špatně. Z delfínů jsem tedy při první vyjížďce nic neměla. Po asi 45 minutách jsme se vrátili na břeh a čekali na další skupinku lidí, která se k nám měla připojit. V tu chvíli jsem začínala litovat toho, že jsme si tenhle výlet vůbec zaplatili.


Po asi půl hodince strávené na pláži jsme se opět nalodili a velké dobrodružství mohlo pokračovat. Naštěstí se můj žaludek trochu zklidnil a já si tak mohla začít naplno užívat všech krás mauricijského pobřeží. Nejdříve jsme zamířili na prohlídku pevnosti Martello tower, která dříve sloužila k obraně ostrova, nyní slouží jako muzeum. Poté jsme se s loďkou vydali ještě více na jih a to konkrétně k hoře Le Morne obklopenou průzračnou lagunou, kde nás čekalo první šnorchlování.




Další bodem našeho výletu byla zajížďka na ostrov Ile aux Benitier, kde naši skupinku čekal společný oběd přímo na pláži. Po výborném obědě nás čekalo šnorchlování č.2 a to u tzv. Crystal Rock.



Takovou třešničkou na závěr byla, jak já jsem tomu říkala, "jízda smrti". Kluci, kteří nás celým dnem provázeli a kteří zároveň řídili loď, se totiž rozhodli, že nás "trochu" rychleji povozí. Skrz rozbouřený oceán jsme se tedy vydali směrem k původnímu místu nalodění. Po vystoupení z loďky jsem byla ráda, že jsem celý výlet nakonec úspěšně zvládla. To jsem ale ještě nevěděla, co mě čeká večer.
I když, to bych asi radši moc nerozváděla. Prozradím vám jen to, že kromě toho, že se se mnou po zbytek večera houpal celý svět, jsem do sebe byla schopná dostat maximálně trochu vody.

Pondělí, 12. listopadu, náš předposlední den na Mauriciu. Na tenhle den jsme měli naplánovaný další výlet. Tentokrát jsme se vydali objevovat mauricijskou přírodu. Mezi naše první zastávky patřila například výrobna modelů historických lodí, odkud jsme samozřejmě neodešli s prázdnou. Měli jsme taky možnost navštívit dílnu, kde se loďky vyráběli. Super na tom všem taky bylo to, že vám vybraný model pečlivě zabalili a mohli jste si ho s sebou vzít na palubu letadla.

Ten den dopoledne jsme ještě navštívili malý obchůdek se suvenýry, prodejnu s nejrůznějšími šálami z drahých látek a dále taky třeba výrobnu kašmíru. Co se nám na těchto návštěvách nelíbilo, bylo to, že u vás prodejci vyloženě očekávali, že si něco koupíte. Poté co jste jim oznámili, že nic kupovat nechceme, se na nás udiveně podívali a nechali nás odejít. Po těchto ne zrovna příjemných návštěvách konečně mohlo začít objevování přírody. Nejdříve jsme zamířili na vrchol vyhaslého vulkánu Trou aux Cerfs, odkud se nám naskytl nádherný výhled na širé okolí.




Že jsem mluvila jen o objevování přírody? Noo, tak ono to zase nebyla úplně taková pravda. Náš výlet totiž obsahoval i 2 speciální zastávky. Jedna z nich byla právě v továrně na víno, které se vyrábí z litchi. Kromě prohlídky továrny na nás čekala taky degustace 3 druhů tohoto lahodného vína, které se bohužel nedá koupit jinde než na Mauriciu. Jednu láhev vína jsme si koupili a rozhodli se, že si ji schováme na nějakou výjimečnou příležitost.



Poslední zastávkou před obědem bylo posvátné jezero Grand Bassin spolu s prohlídkou jak hinduistického chrámu, tak obrovských soch boha Šivy a jeho ženy Párvatí.



Po zastávce u čajových plantáží následovaly dechberoucí Chamarelské vodopády a proslulá oblast s názvem Země sedmi barev. Mnohobarevnost písku je údajně způsobena vulkanickými erupcemi.





Na závěr výletu nás ještě čekala speciální zastávka č. 2. Tentokrát se jednalo o návštěvu rumárny. Právě cukrová třtina, ze které se rum vyrábí, se na Mauriciu pěstuje opravdu ve velkém. Na ochutnávku jsme tentokrát dostali asi 9 druhů rumu. Bohužel jsme si ale žádný nepřivezli, jelikož jsme si ten den nevzali kartu a u sebe měli jen ne zrovna velkou hotovost. No a aby toho nebylo málo, těsně před vstupem do továrny se nám vybil foťák.

13. listopadu, tedy poslední den naší dovolené jsme už žádné fotky nepořizovali. Zkrátka jsme si užívali posledních pár hodin na pláži a tak nějak se připravovali na dlouhé cestování, které jsme měli před sebou...