Dnes tu pro vás mám opět další kosmetickou recenzi, která bude poměrně krátká, ale taky kritická. Pokud mě sledujete na instagramu, tak víte, že jsem se už před pár měsíci zmiňovala o séru s kyselinou salicylovou od značky Revolution. Sérum je vhodné pro ty, které trápí mastnější pleť, akné, rozšířené póry nebo černé tečky. 

Pokud si to dobře pamatuju, sérum jsem začala používat zhruba v červnu. Nanášela jsem ho jak ráno, tak večer na vyčištěnou pleť. Na pleti mi bylo poměrně příjemné. V recenzích jsem četla o jeho ne tak příjemné vůni, což mně osobně nepřišlo nijak hrozné. Každopádně, uplynul měsíc, dva, tři a já stále neviděla sebemenší zlepšení. Moje pleť mi zkrátka přišla pořád stejná. Nakonec jsem si tedy řekla, že vydržím do doby, než sérum celé spotřebuju, což trvalo asi 4 měsíce. A závěr? Výsledek nikde. 

Přestože jsem na sérum četla spoustu pozitivních recenzí, jak lidem pomohlo s pletí, já sama bych ho určitě nedoporučila, jelikož jsem nepozorovala opravdu žádné výsledky. Zajímalo by mě, jestli máte s tímto sérem zkušenosti vy? Zkoušeli jste něco podobného? Pokud ano, máte tip na nějaký produkt, který vám pomohl s problematickou pletí? Každý máme samozřejmě odlišnou pleť a to co pomůže jednomu, nemusí pomoci druhému. I tak budu ráda za vaše rady a komentáře.

I když už je to měsíc a půl, ráda bych se vrátila ke slibovanému článku z našeho výletu do Jeseníků. Pro nás to byl vlastně první větší výlet s miminkem a zároveň první zkouška spaní pod jinou střechou. Když to ale vezmu od začátku, do Jeseníků jsme se vydali ve čtvrtek večer na Bastienův noční spánek. Jelikož cesta trvá cca 3 hodiny, bylo mi jasné, že v případě, že bychom vyjeli přes den, nemuselo by to dopadnout dobře, protože Bastien není zrovna kámoš s autosedačkou. Cesta proběhla poměrně v poklidu a my asi v půl 12 dorazili do penzionu Kovárna v Horní Lipové. 

Na druhý den jsme si naplánovali výlet do krásné rezervace Rejvíz. Lokality, které jsme chtěli navštívit, jsme vybírali hlavně s ohledem na kočárek, který jsme ale v závěru vlastně skoro vůbec nepoužili. Na internetu jsem se dočetla, že je Rejvíz ideální pro kočárky. No, určitě ne první polovina cesty, která vede lesem. Takže pokud se sem chystáte, tak jedině s terénním kočárkem. Od poloviny naučné stezky už ale vede dřevěná lávka, po které se dostanete až k Mechovému jezírku. Každopádně výlet určitě stojí za to. 

Po návštěvě Rejvízu jsme se dále vydali do malebného lázeňského městečka Karlova Studánka, kde jsme navštívili vodopád, prošli se a stavili v jedné z mála restaurací na oběd. Můžu říct, že se mi Karlova Studánka zalíbila daleko víc, než třeba Luhačovice. Po pozdním obědě jsme se vydali zase zpět k autu a vrátili se na náš penzion. 

Na sobotu jsme si naplánovali opět 2 výlety. Jako první jsme zamířili na přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé Stráně, což je zároveň jeden ze sedmi divů ČR. Pokud máte malé miminko a máte s sebou třeba i kočárek, doporučuju začít váš výlet v Koutech nad Desnou, odkud vede lanovka, která vám vyveze právě i kočárek. My jsme tentokrát vsadili na nosítko, lanovkou se (se strachem v očích) vyvezli na horní stanici, tam jsme si zašli na záchod, dali si kafe, nakrmili malého a další asi 3 km se ještě nechali vyvézt autobusem (na Dlouhé Stráně ale můžete jít samozřejmě i pěšky). Pak už stačilo jen vyšlápnou větší schody a my se mohli začít kochat dechberoucím výhledem na Jeseníky a samotné Dlouhé Stráně. 

Poté co jsme opět lanovkou sjeli dolů, jsme zamířili zpět na penzion a na odpoledne se ještě vydali do faunaparku přímo v Horní Lipové, kde jsme společně s Bastienkem obdivovali ať už opičky, surikaty, papoušky nebo tygry. Faunapark je vlastně něco jako menší zoo, který se nachází na zahradě a okolních polích rodinného domu. Takže super tip na výlet, pokud máte děti. 

Jelikož měl náš penzion i vlastní restauraci, rozhodli jsme se ji otestovat a tentokrát si zašli na večeři. Já jsem vsadila na vynikající panenku se šťouchanými bramborami a houbovou omáčkou a Přema na kohouta na víně. 

Neděle, náš poslední den v Jeseníkách nám nezbývalo nic jiného, než se sbalit a vyrazit na poslední menší výlet, kterým byl zámek Velké Losiny. Zámek jsme si prohlédli aspoň zvenku, prošli jsme si zahrady a nezapomněli se zastavit v zámecké kavárně na kávu a něco sladkého. No a pak už nezbývalo nic jiného, než se vydat na cestu domů.

Pár odkazů:

Odkaz na Penzion Kovárna najdete - https://www.penzionkovarna.cz/cs

Odkaz na faunapark - http://www.faunapark.cz/cz/

Nemůžu uvěřit tomu, že už je to rok a půl, co jsem publikovala poslední kosmetickou recenzi. Tenkrát jsem se  v ní zaměřila na 3 kosmetické produkty - suchý šampon, micelární voda a lak na nehty. Tentokrát tomu bude trochu jinak. Ráda bych se totiž zaměřila na 4 kosmetické produkty stejné značky a to konkrétně značky Wella. 

Už je to pár měsíců, co jsem se rozhodla trochu víc investovat do vlasové kosmetiky a vsadila na řadu Invigo, Color Brilliance. Obecně, Wella produkty seženete třeba na Notinu, nově jsou ale taky k dostání přímo na stránkách samotné Welly. 

Řadu Invigo Color Brilliance najdete v červeném balení. Já jsem si pořídila celou sadu, tedy šampon, kondicionér a masku. Tyto produkty jsem ještě navíc doplnila olejíčkem SP Luxe Oil. Produkty Color Brilliance jsou super, pokud chcete oživit intenzitu a lesk vaší barvy vlasů nebo dodat vlasům hydrataci a výživu. Olej SP vám vlasy jednak vyživí, uhladí a zanechá je jemné a lesklé.

Já osobně jsem byla se všemi produkty velmi spokojená. Vlasy jsem měla po každém umytí a vysušení opravdu krásně hebké a lesklé. Nejprve jsem nanesla šampon, poté kondicionér a na závěr masku, kterou jsem vždy nechala chvíli působit a vlasy ve sprše rozčesala. Do vlhkých vlasů jsem po umytí nanesla 2 kapky olejíčku (ten vám mimochodem vydrží opravdu hooodně dlouho - snad i rok). Jelikož se mi vlasy hodně mastí, umývám si je každé dva dny. Ani tyhle produkty mi od mastnoty bohužel nepomohly - každopádně, tohle jsem od produktů vlastně ani nečekala. Jediná věc, která mi vadí je odlišné množství jednotlivých produktů, takže poté co spotřebujete masku a kondicionér vám stále zůstane docela velké množství šamponu. 

Máte taky někdo zkušenost s produkty Wella? Jestli ano, jak jste s nimi byli spokojeni?

 Sice už je to několik dní od našeho výletu do Beskyd, každopádně dřív jsem si čas na článek nenašla. Ono už je to vlastně víc než měsíc, co jsem vydala ten poslední, a to o návštěvě Mikulova. Co se týče výšlapu na Lysou Horu, tak na tu jsme se vydali na 11. září. Abych řekla pravdu, ono to nebyl zase tak dobrý nápad a příště už bych si k výletu zjistila více informací - hlavně takových, zda je to ideální jako výlet s miminkem.

Do Beskyd jsme zamířili v sobotu brzy ráno a náš cíl byl jasný - Lysá Hora. Hned na začátek vám radím si na výšlap vymezit celý den, jednak kvůli náročnosti a taky kvůli poměrně dlouhé trase, která má cca 8 km. Taky samozřejmě záleží na tom, kterou cestu zvolíte. My jsme si vybrali asfaltku kvůli tomu, že jsme s sebou měli kočárek. 

K našemu štěstí nám Bastien skoro celou cestu nahoru prospal, takže jsme ho nemuseli nosit (není totiž zrovna kočárkový typ). Cesta na nejvyšší vrchol Beskyd nám tak trvala asi 3 hodiny. Co je super, je rozhodně restaurace, kterou na hoře najdete a kde se formou bufetu můžete občerstvit a posilnit, což rozhodně nebylo na škodu. 

Na vrcholu Lysé Hory jsme strávili asi 2 hodinky a po uvážení, že je nejvyšší čas vyrazit zpět, jsme se vydali zase dolů. Tentokrát už nám Bastienek nespal a nám nezbývalo nic jiného, než ho střídavě nosit na rukou. Z Lysé Hory jsme se k autu dostaly až za tmy (sestup nám trval asi hodinu a půl). Kdybych měla výlet zhodnotit, určitě ho nedoporučuji, pokud nemáte kočárkové miminko, které vám vydrží delší dobu v klidu ležet. Já osobně bych s tak malým miminkem příště už výstup neabsolvovala a určitě se rozhodla pro něco méně náročného. 

A jaké jsou vaše zkušenosti týkající se výletů s miminkem? Co byste ne/doporučili?

Minulou sobotu jsme po hooodně dlouhé době vyrazili na větší výlet a zavítali do krásného Mikulova. Pro Bastienka to byl vlastně první velký výlet. Na místo jsme dorazili kolem 2. hodiny odpoledne, auto zaparkovali kousek od samotného centra a nejprve se vydali k Lomu u Mariánského Mlýna, který se nachází na okraji Mikulova. Vstup k lomu je zdarma, ale pokud byste se chtěli vykoupat, platí se vstupné 50 Kč a maximální kapacita je 100 lidí. 

Po cestě zpět do města jsme se ještě rozhodli vystoupat Svatý Kopeček, který jsme ale nakonec vyšli jen do půlky kvůli špatné přístupnosti, jelikož jsme měli kočárek. I tak se nám ale naskytl krásný výhled na okolní krajinu. 

Zbytek dne už jsme trávili jen v krásném centru města, zašli si na kávu a taky na oběd. Centrum sice není nijak velké, ale rozhodně je zde co k vidění ať už je to zámek, Dietrichsteinská hrobka či jeskyně. My jsme v Mikulově strávili půl dne, takže jsme neviděli zdaleka všechno. 

Na mikulovském hlavním náměstí najdete spoustu nejrůznějších restaurací, ale taky moderních kaváren či bister, takže hlady rozhodně neumřete. My jsme si pro tentokrát vybrali restauraci Burger Land. Já jsem si vychutnala výborný Caesar salát s domací limonádou a Přema si pochutnal na burgeru s hranolkama a nealkoholickém pivu. 

Byli jste někdy v Mikulově? Co podle vás stojí za návštěvu? 

Do porodnice jsem se začala chystat snad už víc, než měsíc před termínem porodu. Zkrátka jsem si chtěla být jistá, že mám vše důkladně připravené, kdyby náhodou. Ten večer, kdy jsem začala cítit kontrakce, jsem za to byla opravdu vděčná a nedovedu si představit, že bych se v tom stavu chystala. Podle mě je skvělé si sepsat na papírek seznam a rozdělit ho na věci, které si zabalím zrovna a na ty, které budu balit těsně před odjezdem.

Na začátek doporučuji se vždy jako první podívat na stránky vaší porodnice, kde většinou najdete seznam toho, co si máte vzít s sebou. Já osobně jsem si nachystala celkem 3 tašky. Jednu cestovní tašku, do které jsem si připravila vše, co budu potřebovat na oddělení šestinedělí, druhou, do které jsem si připravila věci k porodu a třetí byl baťůžek, kde jsem měla všechny osobní věci. Pojďme si to tedy jednotlivě rozebrat.

Taška na oddělení šestinedělí

1) alespoň 2 osušky - může se stát, že si osušku zašpiníte od krve, tak ať máte v záloze ještě jednu čistou

2) alespoň 2 menší ručníky na obličej a prsa - hlavně prsa je lepší si otírat jiným ručníkem, jelikož by se vám na ně z osušky mohly dostat zbytky krve, která je právě pro miminko infekční

3) alespoň 2 balení porodnických vložek - já jsem měla nějaké k dispozici i v porodnici, ze začátku jich spotřebujete opravdu hodně

4) jednu roli jemného toaletního papíru - my jsme měly v porodnici takový ten nejlevnější toaleťák, takže doporučuji si pořídit nějaký jemnější

5) vlhčený toaletní papír (s dubovou kůrou) - já jsem měla ten od Lintea

6) vložky do podprsenky - měla jsem značku Bel baby, ty byly vcelku příjemné (ne každé vložky jsou pohodlné)

7) alespoň šestery síťované kalhotky - mám pocit, že celé šestinedělí jsem nenosila nic jiného

8) osobní kosmetika (kartáček, zubní pasta, hřeben, micelární ubrousky, sprchový gel, šampon, deodorant) - zkrátka to, bez čeho se neobejdete

9) jednorázové plenky pro miminko a vlhčené ubrousky - od každého vám stačí jedno balení

10) alespoň 2 noční košile - já jsem měla bílou noční košili s černými puntíky, která malého zaujala asi nejvíc, hned ze začátku ji pořád pozoroval

11) alespoň 2-3 podprsenky - určitě nedoporučuji klasické, zkrátka něco pohodlného a elastického nebo přímo kojící

12) oblečení pro miminko na cestu domů - podle počasí

13) přezůvky

14) krém na bradavky - naprostá nezbytnost!

Kosmetiku pro miminko jsem nevyužila, ta byla v porodnici k dispozici včetně oblečení, zavinovačky a látkových plenek. Župan jsem si vůbec nebalila, nakonec ani nebyl potřeba, protože bylo v porodnici pořád teplo. Měla jsem sbalené i ponožky a kalhotky. Opět jsem to vůbec nepoužila. Stejně tak jsem nevyužila hojivý gel s dubovou kůrou, jelikož jsem se omývala jen čistou vodou.

Taška k porodu

1) voda - to jediné, co jsem potřebovala

2) svačina pro váš doprovod - asi nejlépe připravit nějaký obložený rohlík nebo něco podobného těsně před odjezdem

3) osušku - využijete po sprchování či použití vany

4) jedny síťované kalhotky - vložky jsem měla po porodu k dispozici 

Pro sebe jsem si nakoupila spoustu cereálních tyčinek, sušené ovoce a taky něco slaného. Při porodu jsem ale neměla na jídlo ani pomyšlení. Potřebovala jsme pouze pití. Manžel nic z toho, co jsem nakoupila nechtěl, takže mi to zůstalo na oddělení šestinedělí a můžu říct, že se mi to tam opravdu hodilo. V této tašce jsem měla taky růžovou vodu, ale při porodu jsem ji použila pouze jednou, takže pro příště bych si ji taky nebrala.

Batůžek s osobními věcmi

1) všechny potřebné dokumenty (nejrůznější dotazníky, které bylo potřeba vyplnit jsem si předem nechala zaslat na mail, dále pak oddací list, porodní přání a těhotenský průkaz)

2) občanský průkaz

3) kartičku pojišťovny

4) mobil 

5) nabíječku

A další věci, které nosíte u sebe. Já jsem si vzala třeba i sluchátka, které jsem vlastně taky vůbec nevyužila. 

Snad některé z vás tento článek pomůže. Každopádně nejlepší je se řídit seznamem na stránkách porodnice. 

Dnešním článkem bych ráda navázala na ten předminulý, který se týkal mého porodního příběhu. Pokud jste tedy článek zatím nečetli, určitě se mrkněte. Najdete ho TADY. Minule jsem skončila u bondingu a převozu na pokoj, u kterého taky dnes začnu. Takže...

Jaká byla moje zkušenost s porodnicí?

Hned na začátek je třeba zmínit, že jsem rodila v porodnici v Uherském Hradišti. Od začátku těhotenství jsem vlastně tak nějak počítala s tím, že tady budu rodit. Jednak je to porodnice, která je asi nejblíž a taky jsem na ni četla docela pozitivní recenze. Co se týče porodu, původně jsem přemýšlela nad výběrem své vlastní porodní asistentky. Nakonec jsem to ale nechala být a musím říct, že jsem vlastně udělala i dobře. S porodní asistentkou uherskohradišťské nemocnice, paní Vaculíkovou, jsem byla opravdu moc spokojená, jelikož byla při porodu jak profesionální, tak velmi milá a ochotná. 

Můj původní plán byl takový, že pokud to bude možné, připlatím si nadstandardní pokoj. Bohužel jsem se při převozu na pokoj dozvěděla, že to není možné. Všechny pokoje byly totiž obsazené a na mě údajně zbývalo poslední volné místo v celé porodnici. Měla jsem ale štěstí, že se jednalo o pokoj pro 2 osoby s vlastní koupelnou. Nakonec jsem půlku pobytu v porodnici strávila na pokoji sama, takže to vlastně bylo skoro jako nadstandard.

Abych moji zkušenost nějak shrnula, porodnici v Uherském Hradišti můžu opravdu doporučit. Za celou dobu jsem se nesetkala s jakoukoliv negativní či nepříjemnou reakcí ze strany personálu. 

Jaké byli první dny po porodu?

Porodila jsem v neděli nad ránem a z porodnice odcházela ve středu kolem 1. hodiny. Celkem jsem tedy v porodnici strávila 3 noci. První den po porodu byl pro mě asi nejtěžší. Byla jsem ráda, že si můžu dojít do koupelny, nemohla jsem sedět a navíc se mi po porodu ještě motala hlava. Mezi 8. a 9. hodinou mi sestřička z novorozeneckého oddělení přivezla Bastienka. Zároveň jsem od ní taky dostala instrukce týkající se péče o miminko nebo třeba toho, kdy chodí vizita (každé ráno bývaly 2, nejdřív v půl 8 z gynekologického oddělení a další v 9 z toho novorozeneckého). Polovinu instrukcí jsem si vlastně ani nezapamatovala, jelikož se moje oči upíraly jen na Bastienka a já pořád nemohla uvěřit, že je to miminko moje. Pamatuju si, že jsem první den ani neměla chuť na jídlo, takže jsem toho moc nesnědla. Zato jsem měla strašnou žízeň a bylo mi šílené vedro. Bohužel si nepamatuju, jak jednotlivé dny probíhaly (kromě toho prvního dnu po porodu), tak zkusím nějak shrnout to, co mi utkvělo v paměti...

Jestli mě něco překvapilo, tak to byla rozhodně má prsa. Upřímně, připadala jsem si jako po plastické operaci. Prsa jsem měla totiž šíleně tvrdá a bolestivá. Kojení pro mě bylo ze začátku docela boj, jelikož se Bastien neuměl pořádně přisát a já sama jsem nedokázala poznat, jestli pije nebo ne, takže jsem si musela párkrát odstříkat mléko, kterým se pak dokrmil stříkačkou. Z tohoto důvodu mi taky sestřička nabídla kojící kloboučky, se kterými bylo kojení o něco snazší a přišlo mi, že se malý konečně aspoň trochu napil. Bohužel mi ale taky přišlo, že to víc bolelo, což mi potvrdila jiná sestřička tím, že kojení s kloboučky zkrátka víc bolí, protože miminko musí vyvinout větší sílu sání. Doporučila mi taky ať se stavím na novorozeneckém oddělení vyzkoušet kojení s kojícím polštářem. Nevím jak se to stalo, ale Bastien se najednou dovedl přisát i bez kloboučků. 

Veškeré informace ohledně toho, jestli miminko kadí, čůrá a kdy je kojené se musely zapisovat do kartičky. Od 3. dne se taky muselo vážit před a po kojení a zapsat množství vypitého mléka. V neděli večer jsem se Bastienka taky poprvé učila koupat. Já jsem se tedy spíš jen dívala, jak ho koupe sestřička, jelikož jsem si na první koupání sama netroufala. Co bych ještě ráda zmínila jsou vyšetření, která Bastien absolvoval. Bylo to ať už vyšetření zraku, sluchu, kyčlí, srdce a dalších orgánů a nebo třeba taky odběr krve na zjištění přítomnosti metabolických poruch. Vyšetření nám naštěstí vždy dopadla dobře. 

Dále bych se ráda zmínila o odstranění pahýlu pupečníku a podání vitamínu K. Přestože odstranění pahýlu není pro miminko nijak bolestivé, rozhodla jsem se, že nechám Bastienovi pupečník odpadnout samovolně (odpadl mu cca po 14 dnech). A co se týče vitamínu K, ten můžete miminku buď nechat píchnout přímo do svalu a nebo si ho necháte předepsat u svého dětského doktora a podáváte miminku po kapkách jednou týdně do 3. měsíce věku. Já jsem si vybrala tu druhou možnost. 

Co se týče nemocniční stravy, byla jsem docela překvapená. Jídlo mi nepřišlo nijak špatné. Porce byly poměrně velké, takže jsem nikdy hlady netrpěla. Co jsem ale nesnášela byl nemocniční čaj. Ten chutnal tak, jako když vezmete konvici a hodíte do ní jeden sáček toho nejlevnějšího ovocného čaje. Takže asi tak.

Jak už jsem psala v článku o porodu, překvapilo mě, že jsem po porodu pocítila neuvěřitelnou úlevu, jelikož byly všechny bolesti najednou pryč. Co bylo zajímavé bylo třeba to, jak mě bolelo v podbřišku při kojení. Tahle bolest totiž znamenala zavinování dělohy. Možná to teď bude znít trochu divně, ale další věcí, která mě trápila byla bolest pohlavních orgánů, což se dá po porodu očekávat. Jak už jsem psala, první den pro mě bylo nemožné si sednout a ještě několik dalších dní jsem se kvůli bolesti nemohla ani vysmrkat nebo zakašlat. Ze všeho nejhorší byla asi bolest prsou a bradavek. Už v nemocnici mi bylo doporučeno prsa před kojením nahřívat a po kojení zase zchladit, což jsem se snažila nějakou dobu praktikovat. Po pár týdnech už mě to ale přestalo bavit. Ještě hůř na tom byly právě bradavky, které jsem si neustále potírala Bepanthenem (dělám to dodnes), bez kterého bych nepřežila. V nemocnici mi sestřička doporučila nosit kojící podprsenku. Tu jsem nějakou dobu nosila i doma, ale po určité době jsem zjistila, že prsům je zkrátka nejlíp pouze v bavlněném tričku. 

Jako poslední věc týkající se porodnice bych ráda zmínila návštěvy. Měla jsem to štěstí, že v nemocnici byla povolená návštěva zákonného zástupce miminka, tedy otce na cca 30 minut denně s podmínkou negativního testu na koronavirus. Každopádně přesný čas pobytu návštěvy nikdo nekontroloval, takže tam s námi Přema býval i hodinu. 

Jak probíhalo šestinedělí doma?

Upřímně, závidím těm, které se po porodu cítily fit a mohli normálně fungovat. Pro mě byly první 2 nebo 3 týdny po porodu asi nejhorší. Neustále jsem se cítila jako bych byla nemocná. Díky nočnímu vstávání (vstávala jsem cca dvakrát až třikrát) jsem byla totálně vyčerpaná a nevyspalá. Co mě bohužel taky dostihlo byl menší zánět v prsu, při kterém jsem měla zvýšenou teplotu a na prsu se mi objevil červený flek. Díky odsávačce a tvarohovým obkladům se mi zánět naštěstí podařilo překonat. No a s kočárkem na procházku jsem si opravdu troufla jít až po 2 týdnech. A jaké bylo sžívání s miminkem? Myslím, že Bastien byl a vlastně pořád je docela pohodové miminko. Pláče jen když má hlad nebo se mu chce spinkat. Ze začátku ho asi taky trápila bolest bříška, díky které byl občas trochu víc plačtivější. Kdybych měla shrnout šestinedělí, řekla bych, že jsem se cítila dobře až tak po 7 týdnech, takže název šestinedělí má asi opravdu něco do sebe. 

A jaké bylo to vaše šestinedělí? Jak jste se cítily po porodu? Budu ráda za vaše zkušenosti.